Chvění. Strach. Prosby. Další tělo. Prosí, aby ho pustili. Další oběť. A opět krev. Opět pláč.Opět smrt. Žiji tak. Nemám na výběr. Neměl jsem. Nebylo mi dáno. Nemám na výběr. Opět odcházím. Zapomínám na vše, co bylo sekundy nazpět. Já prostě jdu dál. A kam? Přesně už nevím. Nikdo neví. A sám umřít nemohu. A pomoc čekat není odkud. Prostě tupě pohybuji nohami po městských ulicích. Prázdný pohled. Mě už dávno přestalo zajímat lidské bytí. Ale vždyť jsem kdysi byl také prostě člověkem. Obyčejným prostým člověkem.
Večer. Lampy. Park. Okolo se něco děje. Zabíjení. Násilí. Krádež. Smrt. Jen já stojím na míste. Už několik dlouhých a mučivých let. Už nevím, co chci. Co jsem chtěl. Dnes nejsem hladový. Může se počítát za dobrý skutek. Jeden den se rovná jednomu živému člověku? Nezabiji já, zabijí jini. Přežívá silnější. Lidi dávno shnili ve víru hříchu svého. Zabíjet pro pobaveni. Zrazovat pro výhodu. Ponižovat pro sebe milovaného. A v čem jsem horší já. Pro mě zbyl jen jediný smysl. Zabíjet a žít. Ale to není život. Už dávno.
Ještě jeden večer. Je jiný. Paranoia, nebo realita? Nevím. Všiml jsem si ho jen nedávno. Sledoval mě. Se skutečným zájmem. Prostě sledoval. Beze strachu, bez zhnusení, bez nenávisti. Prostě. Večer. Umře. Bez rozdílu. Je jedno. Ulice. Slepá. Věděl jsi, že jdu za tebou. Lehce otvíráš rty, když se záda dotýkají se stěnou při nárazu. Ale ten samý klid v očích. Prostě sleduješ. Tesáky. Víš, že zemřeš. Tak proč není odpor. Proč se odevzdáš mně na roztrhání. A prvý krát za dlouhé roky nechávám někoho žít. A odcházím.
Několik dní. Sleduješ mě dál. Na tvém obličeji je úsměv. Vždyť víš. Jsem zabiják. Chladnokrevný. Už mi nic nezbylo. A ty se jen prostě díváš a usmíváš se na mě. Proč? Mohl bych se dozvědět. Ale mlčím. Ty mlčíš. Prostě se díváme. Závidím ti. Ty můžeš žít. A budeš žít. Dokud nezemřeš. Vždyť jste smrtelní, že.
Plynou měsíce. Přicházíš ke mně první. V ten deštivý den. Na ulici není nikdo. Ale vždyť je ještě tak brzy. A začínáš mluvit první. Stále s tím samým úsměvem. Plným dobra a tepla. Jsi jiný. Podáváš mi ruku, dívaje se do očí. Byl jsi silný duchem, pokud jsi se rozhodl podstoupit toto. A já to přijal.Nabídl jsi vztah. Se mnou. V popírání nebyl smysl. Neposlouchal jsi. Prostě jsi chtěl. A pro tebe nebyl rozdíl, kdo jsem. Viděl jsi mě skutečného. Viděl takového, jakým jsem byl. A v tvých očích jsem viděl štěstí.
Žárlivost. Zlobil ses. Chtěl jsi pro mě být vším. Zavíral jsi oči, když jsi viděl v mých hlad. S úsměvem nastavoval krk. Miloval jsi. Bylo to jasné. Ale já nemám city. A stejně jsem ti neubližoval. Jen cuchal vlasy a oplácel úsměv. Ty ses urážel. Nesházel ses několik dní, neodpovídal na telefonáty. Když ode mne byl cítit pach krve, křičel jsi a odcházel. Proč? Natolik jsi chtěl zemřít. Jen abych se najedl. Jen proto? A pak jsi se vracel. Objímal a brečel. Nerozuměl jsem ti. Nechtěl. Byl jsi první. První a poslední, kterému jsem nechtěl přičinit bolest. Tak i zůstalo.
Stiskl zuby. Stiskl prsty do pěstí. Stejně jsem se chytl na tvou lest. Natolik sladký. Hlad přerůstal v chtíč. Polibky. Nebránil jsi se. Chtěl jsi sám. Už dávno. Už od malička, když jsme se poprvé střetli. Byl jsi příliš malý. Vždy budeš. Pro mě. A je jedno, že máš práci a už ti dávno není patnáct. Je jedno. Ale plně jsi sebe věnoval mně. A teď určitě vím. Chceš mě. Výkřik. Slzy. Sten. Jsi velkolepý. A není to poprvé, kdy ukojím svůj hlad. Oba své hlady. Jsi můj. Tak bude vždy.
Poprvé, za dlouhou dobu, křičím na tebe. Poprvé. Neřekl jsi mi. A ani neřekneš. Prostě jsem pochopil. Chceš odejít. Nedíváš se na mě. Umíráš. Vždy jsi to věděl. Od narození. Bílé stěny. Postel. Okolo tebe jsou zmatkujici lidé. A ty se díváš na mě. A pláčeš. Bolest. Za tolik let pociťuji bolest. Nechci tě pouštět. A pak co? Opět bez smyslu jít po nočním prospektu, hledaje stravu. Bez tebe. Nechci. Ležíš. Tvé tlukot srdce zpomaluje. Zavíráš oči. Miluji tě. Nestihl jsem odpovědět také. Už neuslyšíš. A já neuslyším.
Zima. Prázdnota. Samota. Počkám si. A dočkám se. Určitě se vrátíš. A přinutím tě vzpomenout si. A tak bude vždy. Bude. Dokud nezvládnu zastavit chod událostí. A zastavit sebe. A neodejdeš zas. Vždyť tak už bylo. Není to poprvé. A zatím. A zatím prostě vidím. Chvění. Strach. Prosby.
