Roztomilý dáreček

Rei & Nagisa

Ráno jsem se vzbudil, vzal jsem si brýle a všiml jsem si, že venku sněží. Najednou jsem si vzpomel na to, že jsou Vánoce.,, Snad mě Nagisa aspoň dnesk nechá...včera to bylo strašný..."
Vzpomněl jsem si. Včera mě totiž celý den objímal, mluvil na mě a až večer přestal...kvůli tomu se mi zdají uchylné sny a myslím, že pokud ho dnes neuvidím přejde to. Nakonec jsem si raději vzal knihu a šel si číst.

Ráno jsem se vzbudil a běžel k bazénu. Byl krásně zmrzlý.,, škoda že tu není Rei se mnou..."
Opravdu mě to mrzelo a proto jsem se rozhodl, že pro něj zajdu. Tak jsem se rozběhl k jeho domu a zazvonil.,, Reii!" stál jsem na místě asi pět minut a potom jsem znovu zazvonil.,,to jsem já! Nagisa!". Pořád nic.,,Asi není doma...". Rozhodl jsem se odejit, ale před oknem do jeho pokoje jsem se zastavil a vsiml si, že je na posteli a čte si.,,on mě...ignoroval? Ale proč?..."
To mi vrtalo hlavou až do odpoledne.

,,Konečně odešel!". Bylo mi trochu líto že jsem ho ignoroval.,,udělal jsem hloupost...no, každopádně už se stalo a já minulost nezměním". Vstal jsem a řekl si že se půjdu projít do parku. Už bylo odpoledne a já na sebe hodil budnu a šel. V parku jsem bohužel potkal Nagisu opět, ale stékaly mu po tvářích slzy.,,on...brečí?" zeptal jsem se udiveně sám sebe.,,půjdu za ním...ne...nebo jo...nebo radši ne...? Ja nevim!"mezi tím co jsem nad tím přemýšlel a dohadoval se s mým mozkem, přišel ke mě Nagisa sám a mluvil opravdu sklesle.

Bylo mi děsně. Moje nejhorší Vánoce.,,...ahoj...",,ahoj. Děje se něco? Seš trochu skleslej...trochu dost" Rei si upravil brýle a koukal na mě, ale já se koukal do země se slzami na kraji.,,no...ne...vlastně jo...mám zkažené Vánoce...",,proč?",,víš...já ti to nemůžu říct...",,dobrá, tak zatím". To už jsem nevydržel, objal jsem ho a rozbrečel se mu na hruď. Najednou jsem na zádech ucítil teplo.,,on mě objal?...to je hezký...myslím, že bych ho mohl zkusit svést-ne...na co to myslím.......zkusím to"

Jen co jsem Nagisu objal, cítil jsem, že se od něj nechci odtrhnout. Něco mě táhlo k němu, ale nevěděl jsem ani omylem co. Rád bych ho políbil. Byl tak roztomilej! Nakonec jsem se neudržel a dal mu pusu aspoň do vlasů, čehož si (naštěstí) nevšiml a tak jsem mu opatrně zvedl hlavu, chytl ho lehce za bradu a políbil. Když jsem si konečně uvědomil co jsem udělal, rychle jsem se od něj oddálil.,,p-promiň já...už budu muset jít...". Věděl jsem že rudnu a tak jsem se rozběhl domů.

Chvíli jsem udiveně hypnotizoval strom přede mnou a pak jsem si uvědomil že mi před očima doslova zdrhnul.,,počkej Reii!" chtěl jsem se za ním rozběhnout, ale když zaběhl za roh, ztratil jsem ho. Popravdě to byl můj první, a také nejhezčí polibek. Byl jsem přesvědčen že ho večer přijdu navštívit, ale ne že zazvoním a počkám než otevře. Pokusím se ho v dárku překvapit v sexy oblečku, který mám doma. Omylem jsem ho jednou objednal místo kostýmu na školní besedu. Ještě že jsem ho nevyhodil, protože teď se hodit bude. Jen co jsem si můj skvělý plán promyslel, rozběhl jsem se domů a převlékl jsem se do oblečku. Byly to červené boxerky s gumou se sobama a z té gumy vedly kšandy přesně přes bradavky a na nich byly vyšité vzory vánočních stromků. Na hlavu jsem si dal vánoční čepici a vzal si černé nadkolenky a když jsem se koukl do zrcadla, cítil jsem se trapně a trochu jsem zrudnul.,,vypadám jako blbec...ale co. Když ho tím svedu...". Udělal bych zřejmě cokoliv proto abych ho doopravdy svedl. Nakonec jsem si našel velkou bednu s víčkem do které jsem se vešel a polepil ji balícím papírem na dárky s vánočním vzorem vločky a na víčko nalepil mašli. Pak jsem si přes sebe hodil kabát a i s krabicí opatrně odešel za Reiem.

Když jsem zmiznul domů, lehl jsem si na post a trápil se vzpomínkami na to, co jsem udělal. Velmi mě zajímalo jak potom Nagisa zareagoval a modlil jsem se, aby si to nevzal moc osobně. Moje Vánoce jsem se chystal slavit jako vždy sám a v klidu.,,kdybych věděl jak se mu omluvit...". To bylo to, co mě trápilo nejvíc. Bál jsem se za ním jen přijít natož se mu omluvit do očí. Bylo mi mizerně. Po hodine moje ležení a přemýšlení přerušil vánoční zvonek u stromku v jiné v kuchyni. Když jsem tam šel, měl jsem trochu strach, že tam bude moje máma, ale když jsem přišel byl tam velký dárek a na něm na velkém papíře napsáno "Pro Reie <3".