Já se vrátím!

Tak teď to podělal.

Ardhes

Věci se mění k lepšímu. Teda si to alespoň myslím. Callum mě odvedl do většího pokoje a řekl, že pro mě přijde, až bude večeře. A taky mi řekl, že jsem v paláci. V hlavním městě Degrionu. A že se setkám s králem a promluvíme si spolu.

Dobře, na to se zas až tak netěším. Ale jinak by to mělo být v pohodě.

Ležím...přemýšlím...pořád si nejsem jistá jestli se k nim přidat nebo ne. Proč ne? Je to moje země, můj národ. Ale na tý druhý zemi bylo něco zvláštního. Kromě toho, že unášeli mladé lidi, aby jim sloužili.

Uvidíme. Z přemýšlení mě vytrhl ledový dotek na mé ruce. Rychle jsem jí cukla a přitáhla si ji k tělu. Podívala jsem se směrem, odkud chlad přišel. Nikdo tam nebyl.

"Callume, vím, že tam jsi." řekla jsem trochu naštvaně. Ta jeho neviditelnost už mě děsila.

Ozvalo se uchechtnutí a pak se vedlě mě objevil. Opíral se o zeď a s úšklebkem na tváři mě pozoroval.

"Co je tady vtipnýho?" zeptala jsem se trochu podrážděně. Fakt mě děsil. "Nic. Když si sama, tak nejsi tak agresivní." Tak teď to podělal.

Nenápadně jsem vzala jeden polštář a mrskla mu ho do obličeje. On ho chytl. To se dalo čekat. "Trapný." řekla jsem a hodila po něm další. Opět ho chytil a hodil mi ho zpátky. Bohužel trochu silněji.

"To není fér." Na chvíli jsem si připadala jako malé dítě. S otcem jsme vždycky rádi pořádali polštářové bitky.

"Na tohle není čas." řekl po chvíli: "Král s tebou chce mluvit. Ale ne v tomhle." řekl trochu povrchně a změřil si mě pohledem. Pak mi hodil krabici, která ležela na zemi. Byly v ní šaty.

"To si mám jako oblíct tohle?" vytáhla jsem modré šaty. "To by bylo nejlepší." řekl a na tváři mu hrál úšklebek. Povzdechla jsem si.

"Mohl by ses alespoň otočit?" řekl jsme s nadějí v hlase. Chvíli přemýšlel a pak řekl: "Ne." a usmál se. Plácla jsem se do čela. Tohle bude na dlouho.

********************************

Čůůůůs :D

Lidi, strašně se omlouvám, že jsem dlouho nic nepřidala, ale nějak jsem se k tomu nedostala. Já vím, že je to moje nejčastější výmluva, ale je to pravda :D

Každopádně, tato kapitolka taky nebyla nic moc, protože se za chvíli jedu do kina na Hunger Games, takže už se nemůžu dočkat a málem tady skáču do stropu radostí. Proto je dnešní kapitolka trochu kratší a o ničem, ale příště už se trochu pohneme v ději. To slibuji na to, že jablečný džus není nikdy stoprocentně z jablek.

Díky za vaši podporu, zajímá mě váš názor!! :D

Votes potěší

Kacenkq