My cat boy

Kočka

Školní zvonek ohlásil konec vyučování a skupina školaček se sešla u kovových šatních skříněk. ,,Holky, nechcete zajít na karaoke? Dlouho jsme nikde nebyly."  ,, To zní dobře. Tak jo. Natsumi, půjdeš s námi?" Dívka s hnědými vlasy stojící opodál zavrtěla hlavou ,, Promiňte holky, ale dneska to nejde. Musim domu." Nato si sbalila poslední věci do batohu a prošla kolem dívek ven ze školy. Za sebou ještě slyšela jejich hlasy: ,, Já myslela, že bydlí sama? To hned domu nemusí, ne?" ,, Asi potřebuje něco zařídit. Pojďte." Natsumi by šla ráda na karaoke s kamarádkami, ale musela si doma uvařit, jinak bude zítra bez oběda. To, že bydlela sama přinášelo sice výhody, ale co by někdy dala za to, aby mohla s rodiči mluvit jinak než přes telefon. Mamka byla uznávaná advokátka, najímali si jí lidé z celého Japonska. Táta řídil firmu zabývající se využitím robotiky ve zdravotnictví. Dřív Natsumi nevadilo, když měla dům jednou za čas pro sebe. Pak se, ale přestěhovali do centra Tokya. Máma pořád někde cestovala a táta se nastěhoval do firemního bytu. Natsumi od rodičů dostala byt poblíž školy. Rodiče vše platili, ona se o sebe jen musela postarat. Procházela zrovna podél silnice, když koutkem oka něco zahlédla. Ve chvíli kdy se auta rozjela na zelenou, vběhla do silnice černá kočka. Natsumi zalapala po dechu. Než si to pořádně rozmyslela, vběhla do silnice a popadla kočku do náručí. Jen tak tak se dostala z dosahu jedoucího auta. Naštvaný řidič jí vytroubil, ale toho si Natsumi nevšímala. ,, Kočičko, co tě to napadlo?" zeptala se jako by jí snad mohla odpovědět. Kočka na ní zírala velkýma zelenožlutýma očima, nijak se nebránila a nesnažila se vysmeknout. Natsumi se usmála ,, Co kdybych si tě vzala domů? Co řikáš číčo?" podrbala kočku za uchem a ta spokojeně zavrněla. Natsumi se usmála ještě víc. ,, Budu to brát jako ano."

Nějak jednou rukou otevřela dveře a položila kočku na plovoucí podlahu. Po zemi se válelo pár kousků oblečení, ale jinak tu bylo docelo uklizeno. ,,Tak číčo tohle je teď tvoje doma. Není to sice nic moc, ale ujde to, ne?" Kočka spokojeně zamňoukala a začala se procházet po bytě. Natsumi se zatím došla do pokoje převlíknout. Vzala si peníze a klíče. ,, Za chvíli jsem tady maličká, dojdu ti koupit jídlo a no, záchůdek."

Když se Natsumi vrátila, kočka spala schoulená na její posteli. Natsumi jí dala do obýváku misku s jídlem a vodou, záchůdek dala do koupelny, zítra číče ukáže kam má chodit vykonávat potřebu. Sama se pak dala do vaření, aby měla zítra co jíst. ,, Tak hotovo." Usmála se a rozhlédla se po bytě, bylo uklizeno, oběd měla hotový. Protáhla se až to zakřupalo a šla se do koupelny umýt. Už v pyžamu vyšla z koupelny a došla k postli. Kočka pořád spala, jen se teď pěkně roztahovala. Natsumi se usmála ,, Chtěla bych být kočka, celý den jen jíst a spát." Lehla si vedle ní a zachumlala se do peřiny. ,,Dobrou noc, Nyu."

Ráno Natsumi probudilo pípání budíku. Ještě se zavřenýma očima se otočila, aby budík típla. Do něčeho narazila. Otevřela oči, nosem se dotýkala nosu nějakého kluka. Ztuhla a... ,,Aaaaaaaaaaa!!!" Natsumi vystřelila z postele a narazila zády do zdi. Kluk se mezitím zavrtěl a rozespale na Natsumi zamžoural. ,, Proč tak křičíš Natsu-chan?" na to se otočil a spal dál. ,, Proč tak křičím!?" Natsumi zatáhla za pokrývku na které ležel a tím ho shodila z postele. Bolestně sykl a uraženě se na ní zadíval. ,, Tak za prvé kdo jsi? Jak jsi se sem dostal? Co děláš v mojí posteli?" zadívala se na něj a zhrozila se ,, A proč si sakra nahej? A proč..." zarazila se. Nejdřív jí to v rozčílení nedošlo, ale vážně měl na hlavě skutečné kočičí uši? Opatrně k němu přicupitala a vzala ouško do ruky, bylo pravé! ,,Pane bože, ty máš kočičí uši. Počkat kde je Nyu? Co jsi s ní udělal?" Kluk se podrbal za uchem. ,,Víš Natsu-chan, kdybys byla chvilku potichu, všechno bych ti vysvětlil." A tak jí všechno vysvětlil. ,, Takže ty jsi moje kočka Nyu." ,,Jo." ,,A každých dvanáct hodin se proměňuješ na člověka a pak po dvanácti hodinách zase na kočku." ,,Přesně tak." ,,A tomu mám jako věřit!? To je nesmysl!" rozčílila se znovu Natsumi. ,,Nesmysl? A jak chceš teda vysvětlit,že mám kočičí uši a ocas? A taky to, že tvoje kočka tu najednou není a místo ní jsem tu já, na stejnym místě, kde včera spala?" Natsumi si to nerada přiznávala, ale měl pravdu. Jinak se ten slet událostí vysvětlit nedal , ale i tohle byl přeci nesmysl. Natsumi si povdechla. ,,No tak dobře, věřím ti. Emmm...máš teď kam jít?" Kurama,tak se jmenoval, zavrtěl hlavou. ,,Žiju na ulici." Natsumi si znovu povzdechla, nemohla uvěřit tomu co se chystala říct. ,,Jestli chceš, můžeš tu zůstat." Kurama se na ní radostě zadíval a vrhl se jí kolem krku. ,,Děkuju, Natsu-chan. Nebudeš litovat! Budu ti se všim pomáhat, slibuju!" ,,Dobře, dobře! Nejdřív mě přestaň objímat, když jsi nahý."