Osudové lásky

29.Část

-Pohled Míši-

Když jsme se rozhodli, že pojedeme domů, tak jsme nabídli Niki a Martinovi, že je svezem, aby nemuseli jet MHD. Dneska jsem byla domluvená s Péťou, že přespím u něj. Docela jsem se těšila, že konečně poznám i Pavla. Podle  těch  videí, kde  sem ho občas viděla, mi příjde super. I Péťa říkal, že si s Pavlem budu rozumět, protože je tak trochu blázen, jako my. "A nechcete jít ještě k nám nahoru?" zeptal se Martin, když jsme dorazili k nim před panelák. "No, jak chce Péťa..." řekla jsem "Pojďte, dáme pivko, pokec..." nestihl doříct Martin, protože ho Péťa přerušil. "Já jsem tady autem, takže pít nemůžu." řekl. "Kdybys mě nechal domluvit,..." řekl Martin a protočil očima. "...Tobě bychom samozřejmě dali nealko pivo." řekl Martin. "Lásko, klidně si můžeš dát i normální. Já stejně na to nemám ani chuť a řídit přece můžu já, protože mám řidičák." řekla jsem. "Ty máš řidičák?" zeptal se překvapeně Péťa. "Ano, kdo jinej by tenkrát vezl Niki na tu její oslavu?" řekla jsem se smíchem. "No jo, já na to úplně zapomněl, lásko..." řekl. "Takže jdeme?" zeptala jsem se. "Jestli ti to nevadí, tak ano." řekl Péťa. "Ne, nevadí, jinak bych ti to nenabízela, zlato." řekla jsem a prohrábla jsem mu jeho dokonale vystylované vlasy, které tak miluju, ale on úplně nenávidí, když ho někdo nebo něco rozcuchá. Dala jsem mu pusu a vyrazili jsme k Martinovi do bytu. Je fakt, že sice nerada řídím ve tmě, ale nějak mi to teď ani nevadí... Martin rozdal piva a mě nalil můj oblíbenej jablkovej džus. Povídali jsme si dělali jsme blbosti a postupně to dopadlo tak, že jedinej kdo tam byl plně střízlivej jsem byla já... Nakonec vlastně i Niki, protože ta měla jenom jedno pivo za celej večer. Nakonec jzem zavelela, že jdeme domů. Ono když do sebe Péťa nalil tak tři piva a dva  panáky, tak  už  byl víceméně v náladičce a dostat ho z bytu byl téměř nadlidský úkol... Niki nám sice nabízela, že   tam můžem přespat, ale já jsem jí řekla, že pojedem domů. Přece jen si myslím, že by se kluci ráno akorát hádali o koupelnu... Když jsme došli k autu, tak jsem si řekla, že to opravdu nemá smysl v jednu ráno jezdit k Petrovi, když vlastně ani pořádně nevim, kde bydlí a myslim, že v tomhle stavu   bych se od něj asi ani nic nedozvěděla. Momentálně mi usínal na rameni... Byl úplně k sežrání... Hrozně roztomilej... No, rozhodla jsem se, že ho dotáhnu ke mně do bytu a u něj prostě přespíme někdy jindy...

Když jsme přišli ke mně, tak jsem mu sundala boty. Pak se mi ho nějakým zázrakem povedlo dotáhnout do ložnice, takže jsem ho položila na postel, sundala jsem mu kalhoty a tričko a pak jsem ho přikryla a chvíli jsem u něj seděla a koukala jsem na to, jak je roztomilej. Šla jsem se umejt a rovnou jsem připravila platíčko prášků na bolest hlavy... Pak už jsem si ale lehla k Péťovi a usnula jsem. Ale jen tak nějak napůl, protože jsem pořád musela hlídat Péťu, kdyby se mu náhodou udělalo špatně a on by se vzbudil...

-Pohled Niki-

Když jsme mířili k východu ze Zoo a tak nějak k autobusové zastávce, zastavili nás Míša s Petrem, jestli bychom nechtěli svézt domů. Sice už jsme byli natěšení na další báječnou jízdu v autobuse (fajn, kecám, MHD oba nesnášíme...), ale s radostí jsme souhlasili. Došli jsme až na parkoviště Zoo, kde měl Péťa zaparkované svoje auto. Už se takhle k večeru začínalo pomalu vyprazdňovat, ale podle toho, jaký kousek cesty jsme ušli až k autu soudím, že ráno bylo parkoviště narvané k prasknutí. Naše Pražská Zoo je prostě oblíbená... Chvilku jsme jeli v autě, prohlíželi si pořízené fotky, které vypadaly jako od profesionálního fotografa a házeli je na Facebook, Instagram, Twitter a všechny možné sociální sítě, o kterých většina z nás ani neměla tušení, že je má. Chvíli jsme mluvili o všech zážitcích, které jsme v Zoo prožili, od počátečního oběda až po ukončení celé procházky před vzpřímenými surikatami. Opět jsme gratulovali Míše a Péťovi, ale to už jsme přijížděli až před panelák. Míša byla domluvená, že u Petra dneska přespí, takže už chtěli odjet, když je Martin zastavil s tím, že by si měli dát aspoň pivo... Petr se chvíli snažil protestovat, že řídí a že pít nemůže, Martin mu navrhl nealkoholické pivo, ale nakonec Míša rozhodla, že Petra odveze domů ona. Petr tedy zaparkoval auto, zamknul ho a vyběhl společně s námi ostatními do Martinova bytu. Martin rozdal piva a tak nějak jsme začali kecat. Já jsem se tentokrát rozhodla střízlivět s Míšou, takže jsem zůstala jen u toho jednoho piva... Ne, vážně si nemyslím, že bych nějak hodně pila... To na té Halloweenské oslavě byla docela výjimka... (:D) Zato Martin s Petrem si dali každý dvě piva. Když už se Míša měla k odchodu, Martin ještě nalil na rozloučenou Petrovi panáka... A pak ještě jednoho... A pak už Míša mírně usínajícího Petra táhla pryč z našeho bytu...