Howl of the Wolf

~ Chapter One ~

"Ann, vlevo!" vyštěkla černá vlčice po mém boku.

Zatočila jsem tak prudce, až mi od tlap odlétly kusy hlíny. Kořist jsem oběhla ze strany, předběhla ji a ukryla se v porostu.

3... 2... 1... odpočítávala jsem si v duchu, načež jsem za hlasitého vrčení vyskočila ze svého prozatimního úkrytu. Panický strach, jenž jsem zahlédla v mandlových očí srny, mě nutil do úsměvu. Vyčerpaná a k smrti vyděšená srna podnikla poslední pokus o záchranu holého života - odskočila do strany. Jenže to byla chyba, za kterou vzápětí krutě zaplatila. Nebe zakryl temně černý stín následovaný několika dalšími, který se jí pověsil na záď.

Spokojeně jsem se rozhlédla po své malé smečce, které se podařilo dostat vysokou na zem a teď bázlivě čekali, až splním svou povinnost.

"Ať tě to ani nenapadne, Masone." Ohrnula jsem pysky v ukázce ostrých zubů, když se mě hnědý vlk s bílou náprsenkou chystal předběhnout.

Ten ale přešel mou výhrůžku s naprostou ignorací a bez jakýchkoliv okolků se zakousl srně do krku.

S hrdelním vrčením jsem se na něj vrhla a strhla ho k zemi, načež jsem se mu silně zakousla do plecí. Čumák jsem mu uvěznila v drtivém sevření svých čelistí a nechala vrčení, aby mi stále burácelo v hrudi.

Vlk pode mnou zakňučel a stáhl podřízeně uši k hlavě. Po delším propalování ho pohledem, jsem ho pustila a cvakla mu zuby těsně před čumákem. Usoudila jsem, že tahle lekce mu stačila.

Mason se zvedl ze země a s ocasem strčeným mezi zadními běhy mi olizoval spodní čelist, přičemž neustále omluvně kňučel.

Se spokojeným výrazem jsem přistoupila ke krvácejícímu zvířeti. "Doufám, že příště se to už nebude opakovat," odtušila jsem směrem k mladému vlkovi. Pak jsem bez dalších prodlev zabořila tesáky do teplého masa. Ozval se bublavý zvuk, který nesmírně lahodil mým uším. Prokousla jsem srně hrdlo. Všichni na mě hleděli.

Nedočkaví a hladoví.

Roztrhla jsem mrtvole kůži na břiše a vyjedla jsem veškeré - ještě horké - vnitřnosti. Zanedlouho jsem se přesunula k hýždím a cupovala maso na kousky. Jakmile jsem se nasytila, olízla jsem si zakrvácenou tlamu a posadila se nedaleko od nich. Smečka se hladově vrhla na to, co ze srny zbylo a já s pobavením pozorovala, jak se hašteří o každý kousek.

Po chvíli se ke mně připojila vlčice s kožichem černým jako noc a dvěma velkýma, zlatýma očima. "Byl to dobrý lov," zhodnotila náš výkon a začala si z tlap olizovat krev.

"To byl," souhlasně jsem přikývla a pohledem zapátrala po Masonovi, který se zrovna s mým bratrem přetahoval o kus žebra. Povzdechla jsem si: "Jen kdyby se Mason konečně naučil chovat."

Má černá společnice se na vztekajícího se vlka srdečně usmála. "Dej mu čas, Ann. Je mladý a nový, však on se časem uklidní."

"Pro jeho vlastní dobro doufám, že máš pravdu," odvětila jsem a hlavou se o vlčici vedle sebe otřela.

Mia je moje nejlepší kamarádka už od malička, kdy jsme spolu jedly písek na pískovišti a zároveň již relativně dlouho ve smečce zastává postavení mé zástupkyně. Mohu se na ni ve všem spolehnout, důvěřuji jí jako málokomu. To samé platí i o mé smečce. Ta je sice malá, ale pro mě znamená celý svět.

Matka mi vždy říkávala, že vůdcem se Lugaru nestane, musí se jím narodit. A já byla podle všeho rozený vůdce.

Můj bratr Grayson takové štěstí neměl. Je přirozeně submisivním vlkem, a právě takoví jako on udržují ve skupině pořádek a žehlí konflikty. Jeho neustálý optimismus společně s vřelými city ke všemu živému z něj dělají smečkového miláčka.