When The Lights Go Out

24. kapitola - Špatné načasování

O čtyři týdny později

Uplynulo mnoho dní od naší aférky ve stodole a dost se toho změnilo. Rickovi jsem musela vysvětlit, co se stalo. Proč jsem utekla, samozřejmě jsem mu neřekla úplnou pravdu. Nemohla jsem, ani Daryl ji neznal. Kdyby jen věděl, co se stalo, dal by Shanovi co pro to, a to jsem nemohla dovolit. Někdo by přišel k úrazu a mám pocit, že Shane by to nebyl. Co se týče mě a Daryla, nemůžu říct, že by náš vztah byl jako z pohádky, kdy zachráněná princezna bude milována a hýčkána svým princem. Ne. Tak to rozhodně nebylo. Je pravdou, že jsem to ani nečekala. Ne u někoho jako je Daryl Dixon. Ležela jsem ve stanu a Daryl vedle mě zlehka oddechoval. Zírala jsem do plátěného stropu a přemýšlela, co bude dál. Někteří lidé ze skupiny mě začali pomalu brát mezi sebe. Glenn, Maggie, Carl, Lori, Dale a Beth, ti všichni se ke mě chovali velmi slušně. Ovšem o Shanenovi, Andree a Carol se to říci nedalo. Shane s Andreou mě neustále pozorovali, tím svým nedůvěřivým pohledem a Carol, ta se tvářila, jak bych ji něco ukradla. A Rick, ten neustále přemýšlel a zvažoval možnosti o mém osudu. Ležela jsem tam ještě několik minut, když jsem ucítila zvláštní pocit. Na malou chvilku jsem zatajila dech a ležela naprosto nehybně, ve zlomek vteřiny se mi hlava zatočila o 360° a můj žaludek se převrátil naruby. Okamžitě jsem vystřelila do sedu a prudkým pohybem rozepnula vchod stanu. Na boty jsem ani nepomyslela, jen jsem se musela, co nejdříve dostat na vzduch. Udělala jsem pět rychlých kroků a dala ruce v bok. Snažila jsem se svou nevolnost rozdýchat a to by se mi možná i povedlo, dokud ze stanu nevylezl vyplašený Daryl s kuší v ruce.
"Co se sakra děje?" křikl a já pomalu polkla.
"To nic, jen se mi zatočila hlava....." sotva jsem to dořekla, a už jsem byla v předklonu. "Och Bože" byla má poslední slova, a poté jsem vyhodila celou svou večeři. Nebylo toho moc, přeci jenom se člověk z veverky moc nenají. Ale stačilo to. Daryl ke mě doběhl a stáhl mi vlasy z obličeje.
"Běž, tohle vidět nemusíš." odvětila jsem zadýchaně a opět začala zvracet. Hlava se mi ještě nějakou chvilku točila, večeři jsem vyhodila celou, takže jsem se nemusela obávat dalšího nečekaného výpadu. Pomalu jsem se zvedla a otřela si dlaní ústa.
"Jsi v pořádku?" řekl a pozorně si mě měřil pohledem.
"Jo, jsem."
"Neřekl bych, jsi celá zelená. Měl bych tě vzít k Hershelovi."
"To nic, to je v pořádku." řekla jsem, stále rozdýchávajíc svůj předchozí cirkus.
"Sakra, ne, to není." zaklel." Koukej si vzít boty a jdeme."
Chtěla jsem znovu něco namítnout, ale věděla jsem, že hádku s Darylem bych v tomhle stavu nevyhrála. Pomalu jsem se otočila a chtěla popadnout svoje boty, když mě zradila koordinace a já se zamotala. Naštěstí mě Daryl zachytil a tím zabránil zcela jistému pádu.
"Díky." zašeptala jsem se zavřenýma očima a čekala, až se moje hlava dá do kupy. Daryl mi pomohl obléct boty a společně jsme vyšli k domu, který byl nedaleko našeho tábořiště.
"Nikdy jsem se tě nezeptala, proč táboříš tak daleko." zeptala jsem se potichu.
"Někdy je lepší být sám." odpověděl monotónně a vedl mě dál. Nemělo cenu ho přemlouvat, že budu v pořádku a už vůbec ho přesvědčovat, že pomoc nepotřebuju. Po pár minutách jsme se ocitli před domem. Bylo časně ráno, vypadalo to, že celý dům ještě spí.
"Nemůžeme je budit." pronesla jsem a opřela se o Darylovo rameno, hrozilo mi totiž další zhroucení.
"Nediskutuj." odsekl a popadl mě za paži a společně jsme vyšli na verandu, kde se z čista jasna objevil právě Hershel, který zřejmě nemohl dospat. Chvíli tam stál a pozoroval nás.
"Dobré ráno" zakoktala jsem a snažila se vyznít, co možná nejklidněji.
"Dobré, co tu děláte?"
"No víte, vlastně..." v tom mě Daryl přerušil. "Není jí dobře. Vyhodila celou večeři a celou cestu se motá, jak po flašce Jacka." Zprudka jsem se otočila. "To nemyslíš vážně."
"Jo myslím." odpověděl s tvrdým výrazem v očích. Chtěla jsem se s ním dohadovat, ale vstoupil mezi nás Hershel, který vycítil blížící se hádku.
"Podívám se na tebe." Zvedla jsem k němu oči, a poté s ním zaplula do domu. Hershel mě vedl do ložnice, kde měl potřebné vybavení. Ukázal mi na postel a já si na ní poslušně sedla.
"Víte Hershele, nic mi není jsem v pořádku. Asi mi jen nesedla večeře. Nechci vás obtěžovat."
"Klid, jen se na tebe podívám. Můžeš mít i otravu jídlem."
"To myslíte vážně?" zhrozila jsem se a čekala na jeho odpověď.
"Ano, proto se na tebe podívám, abych to vyloučil." řekl s mírným úsměvem na rtech. Udělal několik kroků ke mě a uchopil mě za ruku. Do druhé ruky si vzal své kapesní hodinky a začal měřit tep. Po pár vteřinách mě pustil a prohmatal mi krční uzliny.
"No, tep máš poněkud nižší než je normál, ale není to něco, co by tě ohrožovalo." Poté mě ještě poslechl, zkontroloval moje reakce a po 10 minutách prohlídky ode mne odstoupil.
"Myslím, že jsi v pořádku, není to nic neobvyklého. Zdá se, že ti jen nesedlo jídlo."
"Díky Hershele." řekla jsem a pomalu se zvedla z postele. Věnovala jsem mu jeden ze svých úsměvů a poté vyrazila ven. Daryl seděl na zábradlí ve verandě, opírající se o sloup domu a zkoumal jednotlivé šípy na jeho kuši. Jakmile jsem se objevila ve dveřích zpozorněl a pohlédl na mě.
"Jsem v pořádku. Jen mi nesedla večeře." Bylo vidět, že si oddychl, pomalu sklouzl ze zábradlí a stanul přímo proti mě.
"Rick chce zajet do města." oznámil mi a stále mi hleděl do očí.
"Dávej na sebe pozor." zašeptala jsem a chtěla ho políbit. On se ovšem odtáhl, jelikož vyšel ze dveří Hershel.
"Daryle." zakřičel Rick z dáli, čekajíc u auta a připraven odjet. Daryl mi věnoval poslední pohled, a poté se obrátil a odešel. Hleděla jsem za odjíždějícím autem, a když mi zmizelo z dohledu, obrátila jsem se na Hershela.
"Chtěla jsem se zeptat, zda nepotřebujete s něčím pomoci. Nechci tu zase celý den sedět."
"Jo, možná bych pro tebe něco měl. Můžeš nakrmit koně. Seno je ve stodole a vodu načepuj tamhle z té studně." řekl a ukázal směrem, kde se pumpa nacházela.
"Dobře." řekla jsem a vydala se ke stodole. Byla jsem ráda, že mě alespoň někdo zaúkoloval. Alespoň jsem nemusela sedět ve stanu a přemítat o minulosti. Když jsem došla ke stodole, silou jsem otevřela vrata a pohlédla dovnitř. Můj pohled sklouzl k seníku, na kterém jsem s Darylem....
"DO PRDELE." vykvikla jsem a stála zcela nehybně. Srdce mi divoce bušilo a já byla nucena opřít se o nejbližší sloup. Instinktivně jsem se chytila za břicho a modlila se, aby to nebyla pravda.
"NE NE NE." opakovala jsem si stále dokola a snažila se samu sebe uklidnit. Chvíli mi trvalo než jsem se vzchopila a vyšla ze stodoly ven. Ani jsem nezaregistrovala, že mě někdo pozoruje.
"Co tu děláš?" ozvalo se, až jsem leknutím nadskočila. Pohlédla jsem na Maggie, která stála před stodolou a vážně si mě prohlížela.
"Já..no...tvůj táta mě poslal nakrmit koně." opáčila jsem a snažila se, aby to vyznělo klidně. Maggie se na mě usmála a udělala několik kroků ke mě. "Pojď." přátelsky mě uchopila za rameno. "Pomůžu ti." Společně jsme vyrazili zpět do stodoly, Maggie přivezla kolečko s vidlemi.
"Na, tady." Podala mi vidle a já začala nakládat seno.
"Z jakého, že jsi státu?" zeptala se mě náhle. "Beth mi teda něco říkala, ale chtěla jsem se tě zeptat osobně. Ještě jsme neměli moc příležitosti si popovídat."
"Z Evropy, Česká Republika."
"A jak ses ocitla tady? Přeci jenom je to kus cesty"
"Vlastně jsem přijela studovat. Měla jsem tu být půl roku, pak se vrátit." řekla jsem posmutněle a zavzpomínala na svůj domov, na svou rodinu, která už možná ani nežije.
"Omlouvám se, nechtěla jsem..." začala Maggie, když viděla smutný výraz v mé tváři.
"V pořádku, jen mi chybí, víš."
"Musí to být těžké."
"Jo to je." řekla jsem sklesle.
Maggie souhlasně přikývla a popadla už plné kolečko sena. "To by myslím stačilo, pojďme." Odložila jsem vidle a následovala jí do stájí. Měli krásné čtyři koně. Především to byli hnědáci. Přiblížila jsem se k jedné s kojí a natáhla ruku. Trpělivě jsem čekala, až ke mě kůň přijde.
"Jezdíš?" zeptala se Maggie, když vykládala a házela koním seno.
"Ne, párkrát jsem byla na koňském táboře, ale tam jsme spíše hřebelcovali a kydali hnůj než jezdili."
"Tak víš co? Zvu tě na vyjížďku." řekla s úsměvem má nová kamarádka.
"To zní dobře." řekla jsem, a chtěla jsem znít nadšeně, ale mé myšlenky se vrátili k mé předchozí obavě. Nevěděla jsem, co dělat. Na koho se obrátit. Ve skupině jsem byla nejnovějším členem, nevěděla jsem, co od ostatních čekat. Mohla jsem to sice říct Beth, ale pochybuju, že by mi s tím pomohla. Proto jsem to riskla a oslovila Maggie.

"Maggie?"
"Hmm."
"Potřebovala bych tvoji pomoc." řekla jsem a obrátila se k ní čelem.
"O co jde?" zeptala se zvědavě a čekala s čím přijdu.
"Je v tom malém městečku, ve kterém si nedávno byla, lékárna?"
"Jo je, sice pěkně vydrancovaná, ale něco málo tam zůstalo, proč co potřebuješ?" zeptala se a já zkoprněla. Nevěděla jsem jak zareagovat, všechny přátele, rodinu jsem měla v Evropě. Místo odpovědi jsem se jen zeptala. "Mohla by jsi tam se mnou zajet?" Maggie pravděpodobně pochopila, že o tom nechci mluvit, jen přikývla na souhlas a dál se věnovala krmení.

******************************************

Je těhotná....není těhotná, to je oč tu běží... :D každopádně na výsledek si budete muset, ještě nějakou dobu počkat. Osobně si ale myslím, že Daryl by byl skvělý táta, nemyslíte? :) Jinak v příští kapitole se nám Edith velmi sblíží s Mag a stanou se z nich dobré kamarádky. Na druhou stranu se Shane předvede v plné parádě. Tak snad se máte na co těšit. Opět moc prosím o komenty s názory ;)