Kapitola 4

45 4 0
                                    




                  

„Krásko, vstávej. Nemáme moc času. Propásneš to." Slyšela jsem někde z daleka.

V rukou jsem svírala něco pevného a teplého. Nádherně to vonělo. Přitáhla jsem se k tomu blíž. To teplo bylo tak příjemné.

„Lex, vstávej" zase někdo zavolal. Ten hlas byl tak sladký. Cítila jsem, jak mě někdo hladí po tváři. Ruce měl hrubé od těžké práce, ale jeho dotek na mé tváři zanechával horký otisk. Pomalu jsem otevřela oči a viděla Lincolnovy rty těsně u mého čela. Měly barvu tmavě růžové. Měla jsem chuť mu po nich přejet prstem. Co to? Zkusila jsem zamrkat, jestli se obraz nezmění, jestli to co zrovna vidím, není jen výplod nějakého mého bláznivého snu. Nebyl. Měla jsem obtočené ruce okolo Lincolnovi svalnaté paži, jako by to byla moje rukojmí. To bylo to teplo, které jsem cítila. Bradu jsem měla položenou na jeho rameni. Hladil mě druhou rukou po tváři a ve vlase. Snažil se mě jemně probudit.

Pomalu jsem se od něj odtáhla. Pustila jeho svalnatou ruku a do dlaní schovala svůj obličej.

„Pane Bože, tohle je, tak trapný" nebyla jsem schopná se na něj podívat.

„Jenom si usnula, Krásko. To se dalo čekat po tak dlouhém letu a já byl jen po ruce. Doslova." Upřímně se zasmál. Ruku, kterou jsem mu do teď svírala ve svých, zvedl a začal si hrát s mými vlasy. Jemný pramínek vlasů si obtáčel na svém prstě.

„Musím se ti k něčemu přiznat, Krásko. Moc se mi líbilo, když si se ke mně přitulila." zněl trochu vážně. Jemně si odkašlal.

„Ale to co se dělo po tom co jsi usnula" odmlčel se. „No to bylo prostě něco". Upřímně se zasmál a podíval se mi do očí.

Sundala jsem svoje dlaně z obličeje a s hrůzou jsem se na něj podívala. Byla jsem rudá jak rak. Musel si myslet, že jsem blázen. Cukal mu koutek, jak se snažil nesmát nahlas.

„Neříkej mi, že jsem mluvila ze spaní, nebo že šíleně chrápu. To ne, to bych asi nepřežila"

„Jo něco málo si mi řekla, a ne nechrápeš" zasmál se. Užíval si, že mě může trápit.

„Co to bylo, chci to vědět, nebo raději ne. Nechci to vědět. Mohlo by to být pak ještě trapnější než je to teď."

„No možná ti to někdy později řeknu, ale teď ti jen povím, že po tom co jsem si od tebe vyslechl a jak jsi na mě usnula, jsem opravdu rád, že nejsi kluk" podíval se mi do očí. Rukou mi zastrčil pár uvolněných pramenů za ucho. Byl to nádherný dotyk. Ani jsem si neuvědomila, že jsem při tom dotyku mírně zavřela oči a skousla si spodní ret.

Lincoln sykl. Zhluboka se nadechl. Jako by vnitřně s něčím bojoval.

Odvrátil se ode mě, otevřel dveře auta a vystoupil ven. Naklonil se dovnitř a natáhl svou ruku. Asi chtěl, abych šla za ním.

„Polez. Chci ti něco ukázat" pobídl mě.

Rozhlédla jsem se okolo sebe. Teprve teď jsem si uvědomila, že tu jsme sami. Třeba byl Harry venku a chtěl dát prostor Lincolnovi, aby mě v klidu probudil. Podívala jsem se z okna auta a viděla, že tam už není tma, začalo se rozednívat. Jenže jsem vůbec netušila, kde jsem. Z auta jsem viděla jen samé stromy. Ani venku jsem Harryho nezahlédla. Byla jsem dost zmatená.

„Kde to jsme? Tohle nevypadá jako farma Benettových" zeptala jsem se ho.

„To taky není. Tohle je moje oblíbené místo. Chci ti něco ukázat, ale jestli rychle nehneš tím svým sexy zadkem, tak o to přijdeš a budeš mít smůlu, druhou šanci už nedostaneš" stále se na mě upřeně díval.

Tak sexy zadek jo. No jsem moc ráda, že sis ho všiml.

Vložila jsem svou ruku do té jeho. Na místě jeho doteku jsem cítila žár. Pomalu jsem vystoupila z auta. Byla jsem ještě stále trochu rozespalá a zmatená. Lincoln mou ruku nepustil. Bylo to příjemné. Vedl mě po úzké cestě lesem. Zatím jsem neměla nejmenší tušení, kam mě to vlastně vede. Před námi se začalo objevovat více světla mezi stromy. Bylo jasné, že nedaleko les končí. Odvedl mě na konec pěšiny.

Les končil ohromným srázem dolu. Měla jsem strach z výšek, takže jsem se mírně rozklepala. Neměla jsem odvahu se podívat dolů ani po okolí. Pocítila jsem touhu se otočit a jít zpět k autu. Lincoln si všiml chvění mé ruky, otočil se na mě, aby zjistil co se děje.

„Takže přeci jen jsi masový vrah. Hodláš mě teď shodit dolu, kde mě budou požírat kojoti" zažertovala jsem roztřeseným hlasem.

„Bojíš se výšek?" zeptal se ustaraně.

Přikývla jsem.

Obešel mě a postavil se těsně za mě. Upravil si mou ruku, tak aby to bylo pohodlné, ale naše spojení nepřerušil. Koukl se na hodinky na druhé ruce.

„Jestli chceš, tak se o mě opři. Závrať nebude tak silná. Ale hlavně nezavírej oči. Za chvilku to bude"

Nic jsem nechápala, ale opřela jsem se o jeho hrudník, tak jak mi řekl. Byl pevný a teplý. Cítila jsem, jak mu pod tričkem buší srdce trochu rychleji. Třeba na mě reagoval stejně jako já na něj, protože moje srdce bilo, jako kdyby chtělo každým okamžikem vyskočit z mého hrudníku. Bez jakéhokoliv přemýšlení o tom co dělám, jsem našla jeho druhou ruku a položila si jí na břicho. Projíždělo mnou vzrušení. Motýlci v mém břiše, dělaly radostí přemety. Cítila jsem, jak se Lincoln napjal ještě víc. Začal pomalu pohybovat palcem na mém břiše. Našel kraj mého tílka a dotkl se holé kůže. Nikdy jsem nic takového necítila.

Měla jsem chuť zavřít oči a užívat si příjemné pocity, které jsem neznala a které mi způsoboval svými dotyky. Ucítila jsem horký dech na mém krku. Lehounce mě políbil za uchem a chraplavým hlasem zašeptal.

„Už, Krásko, dívej se" nakázal mi.

A já se dívala. A to co jsem viděla, se nedalo slovy ani popsat. Dívala jsem se na východ slunce nad neuvěřitelně nádhernou krajinou.

                  

„Vítej na farmě Benettových. Přeji ti, nádherné první ráno doma, Krásko" zašeptal mi do ucha.

SvítáníKde žijí příběhy. Začni objevovat