Go Home [Niall Horan, CZ]

Go home - 15. díl

Další den ráno, kolem osmé hodiny, u Kate v pokoji

Cítila jsem, jak mě kdosi lehce hladí po ruce. Usmála jsem se a otevřela oči. ,,Dobré ráno.'' pozdravil mě s úsměvem Thomas, kterému jsem ležela na hrudi v objetí.

,,Dobré.'' zaskřehotala jsem.

,,Jak jsi se vyspala?'' zeptal se mile.

Zvedla jsem k němu hlavu a darovala mu pusu.

,,Výborně.'' odpověděla jsem.

,,A ty?'' zeptala jsem se já jeho.

,,Tohle byla moje nejkrásnější noc v životě.'' usmál se od ucha k uchu.

,,Tak ráda bych byla celý den v posteli. Škoda, že už je pondělí.'' zabručela jsem. ,,To klidně můžeš. Volal jsem do tvé práce, že je ti nevolno a že si bereš tři dny volna.'' mrkl na mě.

,,No teda! Ty si ale lump!'' řekla.

,,Dobře tedy, jsem nemocná, takže mi uděláš snídani.'' zaculila jsem se.

,,Jak si přejete slečno. Jen se rychle osprchuju a půjdu udělat Vaše oblíbené lívance s marmeládou.'' řekl a vstal z postele.

Měl dokonalou postavu. Nikdy předtím jsem si nevšimla, že je takový svalovec a ty vánočky na břiše, to si nechám líbit.

,,Co se na mě tak díváš?'' otočil se a našpulil rty.

,,Mohl by, jsi pracovat jako model.'' zasmála jsem se a schoulila se víc pod peřinu.

,,No jasně.'' řekl ironicky a ušklíbl se. Přes pas si obtočil ručník a odešel do koupelny. Já si mezitím lebedila v posteli.

Minutku nato, někdo zazvonil. Thomas byl teď v koupelně, takže jsem musela jít otevřít já.

,,Kdo to zas otravuje?'' ptala jsem se sama sebe a vstala z postele, hodila přes sebe župan a utíkala otevřít.

Z pohledu Nialla

Když jsem se ráno probudil v křesle své kanceláře, všiml jsem si, že přes mě někdo přehodil deku, když jsem spal. Že by Rebeka? Promnul jsem si oči a vstal z křesla. Byl jsem pěkně polámaný. Protáhl jsem se a nahlas si zívl. Co teď budu dělat? Rebeka je nejspíš už v kuchyni u snídaně a čeká, až si konečně promluvíme. Ale co jí mám říct? Já s ní přece nic řešit nechci. Raději bych udělal něco jiného. Měl jsem chuť se sebrat a jít za Kate. Potřeboval jsem ji zase vidět. A taky si s ní promluvit o včerejšku. Ano, musím to udělat.

Převlékl jsem se do košile adžínů, vzal si čisté ponožky a vyšel z pracovny. Sešel jsem schody a zamířil si to do koupelny. Rychle jsem si opláchl obličej, vyčistil zuby a šel zpátky, kolem kuchyně, do haly.

,,Ty někam jdeš? To nebudeš ani na snídani?'' vyšla z kuchyně jak stíhačka Rebeka, když mě zpozorovala.

,,Musím si něco zařídit.'' odpověděl jsem nedbale a obul si boty.

,,Ale do práce jdeš až odpoledne.'' podotkla Rebeka.

,,A kdo říkal, že jdu do práce?'' teď už jsem přes sebe hodil bundu.

,,Nialle, bavme se normálně.'' řekla trochu podrážděně.

,,Nechci se teď hádat Rebeko. Jdu pryč, stačí?'' podíval jsem se poprvé na ni, a když už nic nenamítala, vyšel jsem z domu. Jakmile se za mnou zavřely dveře, oddychl jsem si. Aspoň že mě už nezastavovala.