Zbláznila se, byla jak smyslů zbavena. Nemohl jsem se ani hnout jen pozorovat jak dívka z mích snů zabila všechny mně známé tváře spala bylo vidět že spala a probudila se až teď. Když bylo po všem, stála přede mnou a hned jak uviděla, co všechno udělala..rozbrečela se. Její zkrvavená tvář byla plná smutku a lidského utrpení rychle mě odvazala od toho proklatě černého sloupu, všechny ty lidi znala z mích snů, sama od sebe by to neudělala. Nemohla ... ale kdo by ji mohl takhle ovládat. Nerozuměl jsem tomu. Zhroutila se na zem a omlouvala se nechápala vůbec nic hned po skončení psychických navalů smutku, vzteku, a směsicí všeho najednou mi ji začalo být líto a začal jsem ji utěšovat nožem který měla v ruce se po mně ohnala se slovy: ,, probuď se trpěli jsme už dost takhle to nechceš ani ty " po chvíli mi to došlo je to jen sen. S těží jsem se probudil a oddychl si. Byli dvě hodiny ráno,ale me se jít spát už nechtělo. Zapnul jsem počítač a díval se na nějaký film, ale nedokázal jsem ho vnímat poprvé jsem se těšil do školy, abych viděl všechny, kteří ve snu zemřeli. Cesta do skoly proběhla bez problémů, nicméně ve škole začalo peklo několik kluků co sikanovali ostatní se spojili a začali vydírat každého koho viděli na chodbě. První hodinu češtiny jsem přežil, jediné co si pamatuji je, že se slaví výročí nějakého bohatého chlápka, který zemřel rukou svojí ženy 26.8. A taky věci co musím umět na test vid, a slovotvorbu nic moc hard. Zbytek už jsem nevnímal celá škola mi byla ukradená. Hned jak jsem přišel domů, musel jsem jít ven se psem, nikdy se mi po škole nechce a lord ne dnes. Venku jsem si uvědomil jednu věc, ja úplně zapomněl na ten sen. Znovu se mi vybavila ta dívka znal jsem ji už z předešlých snů, ale teď už na to nechci myslet.
