Godfather's slave [CZ]

Prolog

Bylo slunné teplé odpoledne, takové, jakých je v Anglii málo, a já jsem seděl ve své kanceláři a řešil nějak papíry k již uzavřenému případu, když v tom mi zazvonil telefon... Kdybych tehdy věděl, co mi tento telefonát způsobí, nikdy bych ho nepřijal... Ovšem nevěděl jsem to, takže jsem telefonát, ostatně jako vždy, vzal. Byl to krátký a poměrně výstižný hovor. Mým úkolem, vlastně přesněji úkolem mého týmu, bylo naplánovat infiltraci do mafie, nejlépe přímo k její hlavě, a následně ji zrealizovat. V té době jsem byl jen přestárlý vedoucí oddělení s hodností inspektora, kterého se hodně lidí i z řad policistů bálo, protože jsem podle nich měl zlé oči. Přiznávám, že jsem se ke svým podřízeným mohl chovat možná o něco mileji, ale vždy jsem uměl ocenit snaživost a ochotu. Ale zpět k našemu úkolu. Jelikož jsem už dlouho v terénu nebyl, tak jsem si řekl, že do tamního mafiánského baru vrazím já. Mí muži mi to samozřejmě rozmlouvali a odmlouvali mi, ale já jim dal rozkaz, který již uposlechli. Plán byl prostý - věděli jsme, že se schází v jednom zapadlém pajzlu na Clifford road, takže nebylo nic lehčího než tam prostě zajít. Velký omyl bylo předpokládat, že to bude lehké. Zvrtlo se vše, co mohlo, ale to zase předbíhám... Pro plánování jsem se se zbytkem svého týmu přesunul do velké místnosti, ale sotva jsem si sedl a už jsem znovu vstal. Vydal jsem se k suterénu, kde bylo hodně věcí vhodných pro sledovací akce - pokud si pamatuji dobře bylo tam několik beden nejrůznějšího špičkového vybavení. Přišel ke mně jeden chlap, nevýrazný, asi byste ho v davu přehlédli, a zeptal se mě, co potřebuji. Už přesně nevím, co jsem mu odpověděl, ale ze skladu jsem vycházel s brýlemi se speciálně upravenou kamerou - standardním vybavením infiltrátorů. Akci jsme naplánovali na následující večer, takže sem neměl čas shánět drahý oblek na míru. Díkybohu se našel jeden více než hezký v mém osobním šatníku...

Na detaily si moc nevzpomínám, takže přejdu k onomu večeru... Už nebylo tak hezky, když jsem seděl ve vypučeném Porsche Mission E a jel jsem na místo akce. Cítil jsem se v něm jako král, v té době to bylo vůbec nejnovější Porshe své generace. Sice jsem při jízdě městem nemohl z mého vysněného autíčka dostat tu nejvyšší možnou rychlost, ale i tak bylo jemné vrnění volantu pod mýma rukama bylo příjemné, takže jsem byl zklamán, že má cesta byla krátká. Ještě než jsem z auta vystoupil, přeleštil sem si brýle, aby bylo vše kvalitně zaznamenáno. Očima sem zalétl ke složce na sedadle spolujezdce. Vybavil sem si pár informací o svém cíli. O jejich kmotrovi jsme neměli moc informací, znali jsme jen pár krycích jmen a jeho vzhled; měl podle fotek tmavé vlasy, sportovní postavu a hlavně velmi tvrdě řezaný obličej. Jeho pravou rukou byl John Eclesberg, byl to vymahač, takový ten skotský typ, se kterým se moc nechcete dostat do pře, protože byste po takové menší hádce mohli také skončit pár stop pod zemí. Promnul sem si kořen nosu a zahnal nepěkné myšlenky. Nasadil jsem si brýle, narovnal jsem se v sedadle, trochu sem si prohrábl rukou ulízané vlasy - vypadal sem tehdy jak solventní idiot - a vyčkával jsem na určený čas.

Po chvíli jsem vystoupil z auta a ještě jednou jsem se pokochal pohledem na ty krasné křivky. Urovnal jsem si sako a třemi rychlými kroky jsem dorazil ke dveřím baru, kterému bych se za normálních okolností raději vyhnul. O to větší bylo moje překvapení, když sem vešel. Bar byl luxusní. Stoly a židle byly snad potaženy hedvábím a můj pohled padl na muže, kterého jsem viděl v dálce. Ostrý obličej a černé vlasy. Věděl sem že se koukám na nejnebezpečnějšího muže britského podsvětí, kmotra londýnské mafie... Kdosi mě chytil za ruku a táhl k němu, a já jsem se zatím nebránil a šel jsem co nejklidněji jsem mohl, ale v hloubi duše mě znervózňoval Kmotrův pohled; jako kdyby mě hodnotil, či co. Kývl mlčky k jednomu z mužů a ten mě začal prošacovat. Já jsem se instinktivně začal bránit, ale muž už přede mnou držel zbraň, kterou našel v mém saku. Kmotr vstal, zastavil ho a ladným pohybem vytáhl svou zbraň. Chtěl jsem cosi říct, ale nebyla mi dopřána ta možnost. Než jsem se nadál, padl jeden jediný vystřel z bílé zbraně se slonovinovou rukojetí. K mé smůle to byl jen začátek...