Godfather's slave [CZ]

Poznávání

Probudil jsem se... Čekali byste, že se po postřelení probudíte v bílém nemocničním pokoji, ale to by nebyla žádná mafie... Seděl jsem ve tmě, měl jsem nepříjemný pocit, až strnulost v pažích, takže jsem jimi zkusil trhnout. Pomalu jsem zjišťoval, že jak ruce, tak nohy mám připoutané ke zdi, ale tak nějak jsem nechápal, proč vůbec ještě žiji. Čas byl více jak relativní, takže nemůžu říct, jak dlouho jsem tam takhle byl, ale začal mnou protékat chlad a jak si mé oči po té době přivykly temnotě, zjistil jsem, že jsem nahý.  Zatím mi to nějak nevadilo, nikdo tu nebyl. Horší bylo to ticho, které mě začalo pomalu užírat.

Náhle se ozvalo jemné odkašlaní a já začal panikařit, házet sebou a tak podobně. Naštěstí jsem se vyhl řevu, takže to u Kmotra vyvolalo jen malý úsměv. Byl oblečený celý v černém, ostré rysy tváře byly viditelné jen díky jeho celkové bledosti. Natáhl ke mně ruku a já se snažil co nejvíc natisknout na zeď. Zavrtěl hlavou a na mou tvář dopadla poměrně silná facka. Zavrčel sem, ale snažil jsem se mlčet. Mezitím mě chytil za bradu a přistoupil ke mně ještě těsněji. Jeho chladně modré oči pohlédly do mých. Nebyl jsem schopný mu pohled dlouho opětovat, do toho mého se totiž začal vkrádat strach. S trhnutím mou bradu pustil, ale pořád byl u mě docela blízko... Svá slova mi téměř vyhrkl do ucha, říkal, abych nevrčel, pokud nechci trpět... Zavrčel jsem; nebylo to ani naschvál, vrčení jsem měl už odmalička jako obraný, či maskovací mechanismus, v tomto případě jsem se pokusil zakrýt strach, který však tímto činem jen zesílil. Kmotr se rozpřáhl a následovala další tvrdá facka, po které jsem tentokrát už vyhekl a nemohl dál skrývat svůj strach.

Na rtech Kmotrovi přeběhl malý úsměv, odstoupil ode mě a vytáhl nuž... Naprázdno sem polkl, měl jsem chuť říct, že facky byly přijatelnější a že už budu spolupracovat, ale raději sem se kousl do jazyka a mlčel... Vytáhl nejspíše ze saka sandwich a já jsem byl rád, že jsem nic neřekl. Až tehdy jsem si začal uvědomovat, jak strašný jsem měl hlad. Usmál se víc, když viděl můj chtivý pohled. Kousek si ukrojil a koukal na mě, opravdu od špiček až po čelo. Začínal jsem se stydět, neměl jsem rád když na mě někdo koukal, zvláště on a zvláště když jsem byl nahý. Tehdy jsem si to asi stěží uvědomoval, ale byl to chtivý pohled. Velmi podobný tomu, který sem já vrhal na jeho jídlo.

Nevědomě jsem začal lehce slintat, čehož si Kmotr jistě všiml... Začal mi odříkávat nějaká pravidla, kterým jsem stejně nevěnoval moc velkou pozornost. Jedno z nich znělo asi nějak takto: "Nikdy," to hodně zdůrazňoval, "nikdy nedělej nic, co se mi nelíbí, nebo to bude vždy po zásluze potrestáno." Já byl dost vzteklý a asi jsem na to vyprskl něco jako "Nikdy!", protože ačkoliv v tu chvíli odložil nůž, začala mi po obličeji stékat krev. Zlomil mi nos a já propukl v slzy, což jen rozšířilo jeho úsměv. Pohladil mě po čelisti. Na to, co se před tím stalo, to bylo velmi něžné, ale já vystrašeně ucukl bradou. Odměnou mi byla facka, která byla znásobená zlomeným nosem. Vyvřískl jsem, on zavrtěl hlavou a já raději zmlkl. Znovu se usmál. Možná to nebyl nejlepší začátek, ale už jsem pravděpodobně chápal co se po mně chce... Myslel jsem si, že se budu chovat slušně a vše už bude jen lepší. Omyl. Za chvilinku přišlo něco o dost horšího... Ta "mrcha" si o mně hodně zjistila...