Zakryté Stopy

Prolog

Obyčejný den v neobyčejném životě

Byl to den jako každý druhý, až do chvíle, kdy se to stalo. Poslední, co jsem viděla byl tvůj výraz plný nenávistí a zloby. Nevím, kde se tyto emoce v tobě vzali. Znala jsem tě celkem dlouho, ale nevěděla jsem, co se v tobě děje a čeho jsi schopen. To, co jsi mi udělal... nevěděla jsem, že jsi takového činu schopen. 

Ale udělal jsi to. Věřila jsem ti a ty jsi mi vrazil nůž do zad. Měla jsem to vypozorovat už dříve. Teď je však už pozdě. Až příliš pozdě na výčitky a záchranu. Má hloupost a neopatrnost si vybrala tu největší možnou daň.

Moje tělo už není moje. Je jen prázdnou schránkou bez života, polité vlastní krví a stopami po pachateli. Zmizelo někde ve světě, kde už pro mě není místo.

Všude kolem mě je mlhavo. Připadám si ztracená, nemohu si vybavit vzpomínky na minulost. A nevím ani, kde se mé tělo nachází. Mám jen poslední výjev. Hleděla jsem neznámo do dálky, otevřená pusa plná zděšení a všude plno krve. Bylo to poslední spojení s tím známým světem.

Najednou se vše začne vytrácet a já ucítím zvláštní pocit volnosti a lehkosti. Vše je u svého konce, nebo ne?