World of elves 2

94.kapitola "Galadriel"

Lucia

Zamračil se. Znovu se rozmáchnul. Ale tentokrát netrefil zem, ale mne. Znovu a znovu. Několikrát za sebou. Skřeti stáli podél zdi a koukali na mé utrpení. Mé křiky se ozývaly všude. Poté přestal. Má tunika už nebyla bílá, nýbrž krvavě rudá. ,,Kde je Galadriel?" zajímal se. Zvedla jsem hlavu a pohlédla na něj. ,,Nevím" vzdechla jsem. ,,Ale ano, víš" odporoval. ,,To nikdo neví" šeptala jsem. ,,Ty to víš!" zařval. Zakroutila jsem hlavou a následně ji zase svěsila a pozorovala zakrvácenou zem. ,,Měl bych ti dát motivaci, co myslíš?" když to zlomyslně vyřkl, okamžitě jsem zvedla zděšeně hlavu. Ihned mi mé záda odpověděly a projela mnou ostrá bolest. Sykla jsem. ,,Proč to děláš?" šeptla jsem. ,,Jste pro mne nebezpečné. Dokud nemám seskupenou úplnou svou moc, nemohu se vám postavit" Zvedl mi bradu. ,,Nesahej.." začla jsem. ,,..na mě" dopověděla jsem zničeně a snažila se vytrhnout z jeho obrněné ruky. Ale byla jsem tak slabá a zničená, že jsem se sotva pohla. ,,Jakmile ses narodila, věděl jsem, že s tebou budou problémy" odstoupil ode mě. ,,Ty jsi byl mrtev" odsekla jsem. Však můj tón hlasu byl chabý. ,,Nebyl!" rozzuřil se a udeřil mne do obličeje. Křikla jsem bolestí. Následně něco zařval na skřeta. Ten přeříznul provazy a já dopadla na zem. Ležela jsem jim všem u nohou. Stáli kolem mě, kdybych chtěla náhodou uprchnout. Ale na to jsem neměla dostatek síly. ,,Dobře. Dám ti motivaci k tomu, aby jsi mluvila" kývl na své sluhy. Ti mě tvrdě chytili za paže a vlekli někam pryč. Dolů ze schodů. Temné chodby lemovaly cestu. Zanedlouho jsem slyšela skřípání. Skřeti mne vyhodili někam před sebe. Poté jsem slyšela cvaknutí klíče v zámku. Cítila jsem mokro a vlhko. Smrad byl všude kolem. Bylo mi zle. Pokusila jsem se otevřít oči. Prohlédla jsem si svůj pokojíček. Malá cela s ocelovými dveřmi a malým okýnkem na velikost jednoho nebo dvou prstů. Jinak zde nebylo nic. Jen zdi všude kolem. Měla jsem pocit, jako by se přibližovaly. Tak jsem hned oči zavřela. Poté jsem padla do temnoty.

Waloe

Byla jsem na ošetřovně a pomáhala Restallonovi již brzy od rána. Obvazovala jsem zraněnému elfovi rameno. Když byla rána bezpečně ošetřena pokývla jsem mu a on s poděkováním odešel. V tom ke mě někdo přišel a chytil mě za boky. Cítila jsem jeho rty na mém krku. ,,Děkuji ti" zašeptal. ,,Nemáš zač" usmála jsem se a zavřela oči a užívala si jeho polibky na mém krku. ,,Ehm.." uslyšela jsem najednou. Pruce jsem se otočila a spatřila otce. ,,Ada?" optala jsem se. ,,Jak to vypadá se zraněnými?" ignoroval to, při čem nás chytil. Restallon mu podal hlášení. Thranduil nakonec jen přikývnul a odešel. Moc jsem to nepochopila.

Co má Sauron zalubem?
A co má v plánu Thranduil?
Přežije Lucia její mučení?
Uvidíme...
Deri ^-^