Ráno se probudím kupodivu plná energie. Nasnídám se, převléknu,... Rodiče a Jerry jsou pořád pryč a já jsem doma sama. Obvykle bych šla na procházku s Jerrym, ale teď nevím, co mám dělat. Tak si jdu zahrát na klavír řeknu si. Hraju své oblíbené písně a převážně jsou smutné. Dopoledne uteklo jako voda. Už je poledne a já si ohřívám jídlo v mikrovlnce, když už jsem po obědě jdu se převléknout do riflových kraťasů a tyrkysové sportovní tílko. Vlasy jsem si nechala volně rozpuštěné. Jsem zvědavá, kdy přijde Sebastian. Zatím si beru černý vak emoji (se smajlíky) a dávám si do něj věci, které si beru s sebou. Asi za půl hodiny někdo zazvonil. Byl to Sebastian. ,,Ahoj" řeknu. ,,Ahoj, tobě to sluší." řekne s úsměvem. Já neodpovím a jen zčervenám jako rajče. ,,Můžeme vyrazit?" zeptá se a já přikývnu. Jdeme na autobusovou zastávku a povídáme si. Cesta taky rychle utekla. ,,Tady by měla být ta ulice." řekne Sebastian. Jdeme tou ulicí. Je vážně divná. Je tu takové ticho, že jsou slyšet jen naše kroky a letní vánek. V celé ulici nebyl vidět žádný pohyb a nic tu nerostlo ani tráva na okraji silnice. Z toho domu, co byl na napsán na vizitce najednou zaslechneme: ,,Co s tou holkou uděláme? To co se všema ostatníma, krátký proces. Fajn, ale musíme ještě zajet pro...." dál už jsem nic neslyšela, protože mě Sebastian odtáhl pryč z ulice a šli jsme pořád rovně a tam bylo nákupní centrum. ,,Proč jsme odešli?" zeptám se Sebastiana. ,,Slyšela jsi je? Pojedou pro něco a auto mají na ulici, takže by nás viděli. Chytili by nás a asi by s námi udělali to, co se chystají udělat s Kačkou a proto bylo nejlepší jít sem, protože je tu hodně lidí." vysvětlími. Mně vše dojde a rozbrečím se a řeknu ,,Mám strach." Chytne mě kolem ramen a řekne ,,Neboj, já taky, ale máme ještě jednu šanci je pravděpodobné, že teď a odjeli a mi bychom se tam mohli vrátit a Kačku dostat ven. Myslím, že byli jen dva, protože nikoho jiného jsem nezaslechl." ,,Tak fajn. Musíme to zkusit!" řeknu. Pro Kačku všechno. Běžíme zpět do ulice. Nikoho tam nevidíme a neslyšíme. Jdeme pomalu k domu. Sice ryskujeme, ale nakoukneme přes skleněné dveře. Nikdo tam není až na.... Kačka! Ona žije! Sedí přivázaná ke sloupu a něco má v puse, aby nemohla mluvit, když mě zahlédla rozplakala se a já taky, ale radostí, že jí vidím,že žije! ,,Mám u sebe kapesní nožík a oni zapomněli zamknout, což je dobrá zpráva. Odříznu Kačku a ty tu počkej a hlídej." řekne Sebastian. Přikývnu a pozoruji, jak Sebastian jde potichu ke Kačce. Už je u ní a odřezává jí provazy a vyndavá jí z pusy, jakýsi kapesník. Běží společně ven. ,,Káťo!" zvolám radostně. Běžím k ní a obejmu jí a už zase brečím, ale to Kačka taky. ,,Měli bychom jít." řekne Sebastian. ,,Nemám sílu." řekne Kačka. Tak jsem jí chytila za pravou ruku a Sebastian za levou a běželi jsme pryč. Stojíme už za rohem a... Oni se vrací! Dáme se do běhu, ale naštěstí si nás nevšimli. Už jsme zase v ulicích, které jsou plné lidí. Jdeme do nejbližší hospůdky, která je úplně prázdná. Obědnáme si jídlo, pití a jdeme si společně sednout ke stolu.
Kačka: ,,Děkuju vám! Jak jste na to přišli, kde jsem?"
Sebastian: ,,Jeli jsme s Nelčou na místo té bouračky, kvůli věcem, které zůstali v autě a našli jsme na zemi vizitku a už jsme našli to místo a potom tě zachránili."
Kačka: ,,Wow! Jste úžasní! To bylo za pět minut dvanáct."
Já: ,,Hlavně, že jsi tu s námi. Měla jsem velký strach o tebe. Pořád tomu nemohu uvěřit, že jsi tu s námi."
Kačka: ,,A co vy dva? Vy se znáte? Nely ty jsi mi o něm nikdy neřekla."
Oba zrudneme jako rajčata.
Já: ,,Den po té bouračce jsem šla do schodů a uvědomila si, co se stalo a omdlela. Našel mě tam Sebastian a vzal mě k sobě. Potom jsme si popovídali, když jsem se probrala. Všechno jsem mu vyklopila a on mi od té doby pomáhal a začli jsme se setkávat spolu častěji, protože bydlí o dvě patra níže."
Kačka: ,,Ahá. Takže, abych to uvedla na pravou míru. Ahoj Sebastiane. Já jsem Kačka nejlepší kamarádka Nely. Je mi taky třináctlet jako Nelče a děkuju, že jsi mě odřízl od těch provazů."
Sebastian: ,,Nemáš zač a rád tě poznávám. Jsem Sebastian a je mi patnáct, bydlím dvě patra pod Nelčou."
Dojídáme jídlo a jdeme Kačku zavést domů. Její rodiče jsou doma. Kačka se schválně schovala. ,,Dobrý den, můžu s váma a s vaším manželem mluvit?" řeknu. Kačky mamka přikývne a sejdou dolu. Otevřou branku a stojí před námi a koukají, co ze mě vyleze. ,,Jela jsem se Sebastianem do Ústí na určitou adresu a tam.....a někoho jsem přivedla." řeknu a za rohem vyskočí Kačka a obejme je. Všichni jsou šťastní. Její mamka nakonec zavolala na policii. Čekal nás dlouhý vyslech. Byla jsem nervózní, ale zvládla jsem to. Ty dva zadrželi a dali do vězení, protože před tím už někoho zabili. I mí rodiče byli šťastní a hlavně já, že jsem se dostala z těch depresí.
Ahoj!
Další část je tu, napsala jsem jí ještě večer,
ale vydala jsem jí až dnes, protože mi to přes
tablet nejde publikovat. :/ Další část je rozepsaná a bude někdy v týdnu. Ano, nudila jsem se v sobotu, tak jsem napsala 2,5 části. Zajímalo by mě, jestli
vás to zaskočilo, co se stalo atd. No nic hezký den.
NellysCZ
ČTEŠ
Unesená
Lãng mạnNela a její nejlepší kamarádka Kačka si společně užívají léto. Zažívají společně to nej. léto. Jednoho dne se něco stane, co by nikdo nečekal. Je to vážně záhada, která Nelu úplně zdeptá. Jednoho dne potká kluka jménem Sebastian, který jí pomůže a n...
