Game with Death

Den 1

Vzbudila jsem se s bolestmi a vzpomínkami na včerejší den. Annu jsem přinutila aby odešla a oznámila to našim. Jsem zbabělec. Taky jsem jí řekla, že budu pokračovat v projektu, ale že mě můžou kdykoliv navštívit.

"Jak se dneska cítíš?" 

Cuknu sebou. Ani jsem ho neslyšela přijít. Opírá se o zárubeň dveří. 

"Normálně." 

Usměje se. Sice ne očima, ale aspoň se snaží. 

"Co by sis přála k snídani?" 

"Tome. Od kdy si troufáš dělat nabídky?" Zasměju se.

Zachmuří se, ale konečně mu začne jiskřit v očích. "Hej. Od těch dob co jsi byla napojená, tak jsem si musel snídaně dělat sám. A palačinky ti postupně začnou lézt krkem." 

Usmívám se. "Fajn. Tak si dám jahody v čokoládě."

"Zas tak dobrej nejsem!" 

"Pfff...No tak pomerančový džus, bílej jogurt a s nakrájeným jablkem, hruškou a banánem." 

Ukáže na mě palce nahoru.

"Skvělý výběr!"

Otočí se a jde makat. 

Líbí se mi jeho záda. On snad začal posilovat. No ani se mu nedivím, mě by nebavilo neustále zírat na někoho kdo spí.

Nevím jak to sakra dokázal, ale během chvíle byl zpět.

"Promiň, ale banán jsme neměli, tak jsem ti tam dal pár kousků mandarinky."

Usměju se.

"Nevadí, děkuju moc!"

Dá mi to na stoleček vedle postele a sedne si naproti mě.

"Budeš na mě zírat, během toho jak jím?" Usmívám se.

Tom se ošije a lehce zrudne. Ha! To jsem u něj neviděla od začátku našeho přátelství.

"No jistě. Já totiž nemám nic jinýho na práci..."

"Lháři! Běž makat, ty pako a nech mě v klidu se najíst." 

Zasměje se. 

"Já že jsem pako jo?" 

"No jistě. A vážně běž už pracovat, jen co se najím přijdu za tebou." 

Tom se na mě nejistě podívá. Zase se bojí. Nejspíš jestli během té chvilky co budu jíst, neomdlím. Zase. Posunkem ho pošlu pryč a zadívám se na snídani. Chuťovka.

Vezmu do ruky misku a neobvykle rychle to všechno sním. Vstanu. Navlíknu na sebe kalhoty, triko a plášť a běžím za Tomem.

...

"Fajn, tak co jsi během mého zdřímnutí zjistil?"

"Stále stejná data. Všechno v normálu do chvíle než tě ten kretén zabil. Pak jsi měla nepřiměřeně vysoký tlak a dle toho co jsem se díval na starší průzkumy, měla jsi ho vyšší než obvykle. Víš co to znamená?"

"Že se blížíme k cíli. Ta další simulace by ukázala, jak bych mohla přežít! Panebože! Tome.. já to musím zkusit, prosím.."

Tom začal vrtět hlavou a smutně se na mě podíval. 

"To nemůžeme, zemřela bys mnohem dřív něž to předpověděli doktoři."

Umřu tak jako tak. Alespoň bych zjistila to co jsem chtěla zjistit. Co by mi zajistilo, to že nezemřu, co je ten klíč. Klíč. Dírka. Mám to!