Godfather's slave [CZ]

On mě zná?!

Odstoupil ode mě... Hlavou se mi prohnala spousta nepěkných slov, ale raději jsem mlčel... Zase si odkrojil kus sandwiche... Už mě to přivádělo bezmála k šílenství... Muselo to být na mně docela poznat, protože si dával záležet na tom, aby si dlouho vychutnával každé sousto... Oblízl jsem si rty a chtěl jsem cosi říct; už ani nevím co... Kmotr se otočil a odešel a já se v poutech uvolnil, bohužel ne na moc dlouho... Cítil sem se pokořeně, zkroušeně a nechtěl jsem být tím co mi vnucoval... S tím bohužel už nic nenadělám, prostě se to stalo, ale tehdy mě to užíralo a co víc, bolelo...  Zavrčel jsem. Má vlastní krev mi stekla do úst. Zanadával jsem. Jak opadly adrenalin a bojovnost, bolest ze zlomeného nosu zesílila...

Po dlouhých minutách... Dobře, možná jen pár - čas se tam v temnotě určoval špatně... Jsem uslyšel kroky. Ozářilo mě prudké světlo, do očí se mi vrhly slzy a já je raději zavřel. Slyšel sem zamlaskání a došlo mi, že je to vyjádření souhlasu. Otevřel sem pomalu oči, podobně jako lidé, když se probudí... Samozřejmě tam stál on... Kdo jiný, že? Nejspíše se stihl převléci. Měl na sobě červený oblek s tmavomodrou košilí, který jsem vlastně mohl ve tmě přehlédnout snadno. V ruce měl nějakou složku, nevěnoval jsem jí moc pozornosti... Asi jsem měl... 

Rozhlížel jsem se po místnosti, a docházelo mi, že to byla mučírna. Nalevo ode mě byla zeď pokrytá krví. Na podlaze ležel bič, byl nebývale silný a nějak jsem netoužil okusit ránu jím, zvláště když jsem byl nahý... Kmotr si odkašlal a já se k němu poplašeně otočil... Všechno bylo pro mě nové... Potutelně se usmál a já cítil jak mi hoří v licích. Tma mou nahotu z části zakrývala, ale světlo vše odhalilo... Sakra, kdybych si uvědomil co mi to do budoucna přinese, ... no nic, zase odbíhám po dlouhé době od tématu... Složku držel v rukou a zamyšleně si podupával.

Přešel zase blíže ke mně a já měl tendenci křížit nohy, ale pouta mi to nedovolila. Vztáhl ruku k mé čelisti, já se nebránil a on mě začal hladit. Jeho ruka však po chvíli sklouzla níž a já mu instinktivně vrazil hlavou do té jeho... První má chyba, během chvíle zapříčinila spoustu bolesti a to nejen Kmotrovi... Oklepal se velmi rychle z poměrně silné rány do hlavy. Mým trestem bylo štípnutí do hrudi a rána pěstí. Začal jsem řvát. Jeho naštvaným pohledem na vteřinu probleskl úsměv, ale pak se znovu zamračil a sehnul se pro složku... Kdybych věděl, co v ní je, asi bych raději tak nevyváděl. Bože, i teď se mi chce plakat a to už od toho uběhlo moře času... Vytáhl něco ze své složky. Když se na mě znovu podíval, měl hodně naštvaný výraz, kousal se do rtu a vypadal celkově rozladěně a hluboce zamyšleně. Ve mně začal sílit strach, na jednu stranu jsem chtěl vědět co na tom papíru je, na druhou stranu mě jeho obsah po právu děsil... Jako policajt sice vidíte hnusárny poměrně často a vůči něčemu jste celkem odolní, ale neznamená to, že nemáte soucit, či emoce..

Otočil ke mně ten papír. Nebylo tam nic úděsného, ale přesto mě to zranilo. Téměř se mi zastavila krev v žilách. Byla to fotka mé rodiny, moje manželka a dvě dcery. Všechny emoce , které jsem v sobě měl nashromážděné, najednou vybuchly... Moc si z toho nematuji, ale nespíš jsem se šíleně třásl a bulel jako malé dítě. Asi si myslíte, že jsem byl slaboch, ale ono mi tehdy, přesně v tu chvíli došlo, kdo jsem, kde jsem a že je už pravděpodobně nikdy neuvidím... Potom, co sem se trochu zklidnil, jsem bezvládně visel v poutech a on se zase samolibě usmíval... Nechci, aby tenhle pocit musel kdokoliv zažít, i když já sám s tím už asi sotva něco udělám. Tehdy mě ovšem ještě nezlomil, jen nahlodal...