Je to jen příběh.. nebo ne? (Peter Pan - OUAT)

Kapitola 19

"Já jsem Peter Pan."

__________________

Stála jsem tam jako omráčená. Neschopna se pohnout ani cokoliv říct.

Takže tohle celé byl jenom test? Test jestli toho kluka prozradím nebo ne? A ještě k tomu to není obyčejný kluk, ale.. Peter Pan? Bylo to vůbec možné?

Pan přecházel sem a tam. Co chvíli se zastavil, podíval se na mě, zasmál se a pokračoval v chůzi. Celou tu dobu se nikdo ani nepohnul ani nic neřekl. Všichni ho jen tiše pozorovali a čekali na Panovu reakci a rozhodnutí.

Ten se náhle zastavil a otočil se k nám čelem. Celé své obecenstvo obdařil jedním z jeho blyštivých usměvů a rozhodil rukama. "No přátelé, hodně jsem přemýšlel o naší situaci a dospěl jsem k názoru, že lháře a slabocha mezi svými nepotřebujeme."

Chvíli jen čekal až jeho všichni přítomní pochopí význam jeho slov.

"Jak to myslíš? Co se mnou chceš udělat?" zeptala jsem se svým mužským hlasem, když mi došlo, co řekl.

Pan se ihned pustil do vysvětlování:"No tak za prvé, jsi lhal o tom že toho cizince-tedy mě, neznáš. To je první bod," řekl a ukázal jeden prst na levé ruce. "Pak, když mě chtěl Felix zabít, jsi ho zastavil. Samozřejmě by mi neublížil, ale ukázalo to na to, že jsi pěkný slaboch. Plus absolutně nechápu jak ses sem dostal,jelikož veškerý pohyb na ostrově řídím já. Všechny přítomné jsem sem dopravil sám a věř mi, že do Země Nezemě se nechodí jako na prázdniny. To je třetí prohřešek za méně jak hodinu, co ses tu tak náhle objevil. Takže je mi líto chlapče, ale jak jsem již řekl.. takové mezi svými nepotřebujeme." dokončil svůj monolog Pan a znovu se usmál.

"Co to pro mě znamená?" zeptala jsem se roztřeseně a bála se odpovědi.

"To znamená, že pro nás nemáš žádnou cenu." odpověděl na mou otázku a oči jako by mu o odstín ztmavly. Zlověstně se v nich zalesklo.

Pan pokynul tomu blonďákovi - Felixovi a on přistoupil blíž k mě. Nějaký kluk za mnou, kterého jsem neviděla do mě tvrdě udeřil až jsem se zaduněním dopadla na kolena. Dopadla jsem přímo k nohám Petru Pana a připadala jsem si jako oběť u nohou ďábla. Nalevo ode mě stál Felix a z pochvy za svým opaskem vytáhl meč. Chystal se mě popravit

Už jsem rozuměla, proč můj bratr nechtěl, abych na tohle místo chodila. Proč mě držel dál od tohohle pekla ale hlavně toho, kdo tomuto místu zjevně vládl. Myslela jsem na bratra, který mě chtěl chránit a i na mou matku, kterou nikdy nepoznám. Nikdy jí nepovím, že jsem v pořádku, že se o mě nemusí bát a že i přes to všechno ji mám ráda. 

Myšlenka na ni mi i v tuto zlou chvíli dodala alespoň malou odvahu. Rozhodla jsem se zemřít se ctí. Killian by si to jistě přál a i matka by na mě byla hrdá. 

Zvrátila jsem hlavu dozadu a chtěla se při zásahu dívat Panovi do očí. Slyšela jsem pohyb Felixova meče a tvrdě jsem na Pana upřela své modré oči. 

Najednou se stalo něco nečekaného.

"Dost!" zaslechla jsem Pana zakřičet a viděla, jak zastavil Felixovu ruku. Následně jsem slyšela šepot a mumlání od přihlížejících kluků. Panovi oči byly otevřené dokořán. Zrcadlilo se v nich pobavení, zmatenost a překvapení.

Nechápala jsem co se stalo až do chvíle, kdy jsem si všimla svých hnědých loken na mých ramenou.