Godfather's slave [CZ]

Čas Vánoční

Omlouvám se za delší pauzu neměl jsem chuť psát toto téma. Přeji všem, co toto čtou šťastné a veselé vánoce.  

Tak jo, dnes vám neřeknu nic ze své poměřeně dávné historie... Je, respektive teď z nynějšího pohledu už pravděpodobně bylo 25. prosince, a já jsem dostal dárek... Píši to v době kdy bych měl spát a myslím si, že je už po půlnoci, ... No, vezmu to popořádku... Ráno jsem se probudil ve své skromné komůrce (postel, skříň, noční stolek, žádné obrazy ani plakáty, prostě ryze účelový pokoj) a na stolku byla položena velká obálka, úzký, úhledně zabalený balíček a nějaké další papíry . 

Nejdříve jsem sáhl po obálce, což byla má osudová chyba. Jsem nerad, že i po tom půl roce, má neustálou potřebu mě psychicky decimovat, i když už mě to nebolí tolik jako poprvé... No, v té obálce byla jediná fotografie. Fotografie mé rodiny na mém vlastním pohřbu... I teď mam trochu slzy v očích při vzpomínce na ně... Na mé malé dcerušky... Byl to skvostný pohřeb... Pro můj dnešní stav určitě. Raději bych byl mrtvý, než mu sloužit! Na fotce sem poznal i své kolegy... Teď mi to sakra došlo... Ne... Jedna věc, která mi celou dobu unikala, nevědomost, která mi dávala mou poslední naději... Je teď pryč... Pro svět venku jsem mrtvý, takže už po mně ani nepátrají... V tu chvíli jsem se asi snažil být klidný, ale moc mi to nešlo. Myslel jsem si, že na mě už toto uvědomění, že jsem a navždy zůstanu jen jeho, padlo již dříve, ale ono ne... Je to asi ten nejhorší pocit na světě, vlastně konec všeho; nárazová vlna, která zničí všechny vaše představy o možné svobodě... Natáhl jsem se roztřesenou rukou pro balíček, docela jsem se bál, že v něm bude něco, ... No, tohle opravdu raději nebudu rozvádět...

Začal jsem pomalu a pečlivě rozdělávat balíček... Zajímavé, ani po všech těch dnech jsem nepřišel o svou pečlivost.... Podle tvaru a délky balíčku jsem soudil, že to bude náramek... Moc jsem se nepletl... Zbavil jsem balíček posledních kousků balícího papíru a otevřel jej. Vykoukl na mě mohutný kožený obojek s přívěskem ve tvaru malého srdíčka... Všichni jeho otroci mají obojky. Má ještě další tři, tedy pokud již nezabil Carla, prý mu ten mladíček leze krkem - pravda je, že je na tohle všechno moc mladý, bude mu sotva 30, ani s námi ostatními nemluví, nevím jestli vůbec může... U obojku byl ještě papírek na kterém bylo úhledným písmem napsáno: "Vše si důkladně přečti!" 

Natáhl jsem se pro zbylé papíry a rychle jsem si je přečetl. Opravdu jsem musel číst docela rychle, protože běžně chystám kmotrovi snídani. V papírech stálo, že mi obojek "slavnostně" nasadí u štědrovečerní večeře - další věc, co jsem neviděl rád.... Stejně už to ze sebe nesmažu - byl jsem slepý, když jsem neviděl, že jsem se mu líbil už od začátku, takže to takhle muselo skončit. Nelíbí se mi to, ale teď s tím fakt nic nenadělám...  Prostě a jednoduše mi dal za povinnost se o něj start i intimně. V tu chvilku jsem měl chuť zničit vše kolem sebe, ale raději jsem to neudělal. 

Vystřelil jsem z pokoje do kuchyně a rychle připravil volská oka, slaninu a dva tousty. Když jsem to měl připravené, zamířil jsem do jeho pokoje, ve kterém bylo překvapivě živo. Tedy přesněji - Kmotr seděl za stolem a cosi psal. Odkašlal jsem si, aby si mě všiml. Zvedl ke mně pohled, ale já mu uhnul tím svým a položil jsem tác s jídlem na stůl. Chtěl jsem odejít, když tu náhle jsem poctil jemné pohlazení na ruce. Ve své podstatě to bylo příjemně... Ale přeci jen nejsem na muže... Zářivě se usmál a já raději rychle odešel.

Celé dopoledne i odpoledne jsem byl, krom tedy svých kuchařských povinností, zavřený u sebe. Musím se přiznat, že jsem dost plakal. Na večeři jsem připravil krocana a doufal jsem, že nebude suchý - mohl bych se dostat do nepříjemností. Poté, co jsem vše uvařil, již seděli u stolu. Podal jsem Kmotrovi obojek a on se na mě zase tak tupě usmíval. Naznačil mi, abych si klekl a nasadil mi obojek. Pak jsem se uchýlil ke svému místu u stolu. Večeře proběhla mlčky. 

Dojedl jsem a chtěl jsem se ztratit do svého pokoje. On mi však tělem zabránil. Chytil mě za ruku a odvedl mě do toho svého. Nebyl a nejsem s tím spokojen. Na zemi před postelí byl velký, bílý psí pelech. Svalil mě na něj a políbil, více se však díkybohu nekonalo. Odněkud vzal lano a protáhl ho smyčkou v mém obojku a následně ho uvázal k pelesti postele. Já sebou nějak neškubal, jen jsem z postele vzal deku, za což jsem schytal ránu, takže jsem ji tam raději rychle vrátil. Fajn, mám spát jako pes. Takže tu teď ležím schoulený v klubíčku a docela doufám, že ráno bude klidné. Protože pokud by nebylo... Bolí mě o tom jen přemýšlet... Tak, a teď už musím opravdu spát.