Godfather's slave [CZ]

Přelom

Dobře, Vánoce jsou za námi a já si musím zpětně zapsat, jak jsem se vlastně dostal tam, kde jsem teď... Začneme tím, že jsem seděl v mučírně. Bolelo to... Každý tlukot mého srdce. Probublávaly mnou všechny emoce, sotva jsem vnímal, co dělal Kmotr... Pamatuji si jen jeho nadřazený a spokojený úsměv. Zase se pokusil mě osahávat. Já k němu tentokrát jen vzhlédl, na víc jsem opravdu neměl sílu. Odpoutal mě a já mu padl do náruče. Prostě jsem se zhroutil, popravdě mi všechno začínalo být jedno, nebo z toho teď aspoň mám ten pocit... Chytil mě pevně do náruče a mám pocit, že se usmíval. Vynesl mě nahoru do bytu, tedy velkého luxusního baráku, abych byl přesnější, ale já vnímal jen ostré denní světlo a nemohl jsem si na něj zvyknout.

S největší pravděpodobností jsem se k němu tiskl. Měl jsem v sobě velký strach z neznáma. Nesl mě přes jídelnu a obývák do malého pokoje, jak už jsem zapsal - ryze účelový. Tam mě položil na jednolůžkovou postel, mám pocit, že mě chvíli objímal, pak mě přikryl a porve se opravdu mile usmál a odešel. Na nočním stolku nechal obálku, ale to jsem já už opravdu nevnímal. Zachumlal jsem se do deky, usnul jsem a on se pravděpodobně vytratil do své pracovny, i když si nemůžu být jistý, jestli mě nepozoroval.

Po pár hodinách.... Čas se tu opravdu měří těžko, když tu nejsou žádné hodiny. Jen Kmotr má hodinky (musím podotknout, že jsou to drahé a docela pěkné Rolexky). .... jsem se probudil, rozhlížel jsem se po pokoji a byl dost zmatený. Pohled mi padl na skříň a s ním přišla i myšlenka, že bych se měl obléci. Nejdříve jsem se protáhl, ale zarazil mě hluk zvenčí, bylo to jako kdyby se někdo hádal. Přešel jsem to a vstal jsem. Bolela mě záda, ale přesto jsem došel ke skříni. Našel jsem v ní vše. Nutno podotknout, že má raději boxerky, než normální spodní prádlo, ale byl jsem spokojený - alespoň jsem už nemusel byt nahý.  Natáhl jsem si na sebe vše od spodků až po triko, vše mi bylo překvapivě akorát. Džíny ty byly teda hodně na tělo, ale co... Nebyl nahý ani polonahý, takže bych si neměl stěžovat...

Můj zrak bloudil po místnosti a padl na malou obálku, která byla úhledně zalepená a položená na mém nočním stolku. Pořád samé obálky... Kmotrova asi nejoblíbenější a nejčastější korespondenční volba, když mi chce prostě něco sdělit. Opatrně jsem ji rozdělal. Na lesklém papíře bylo napsáno, že po probuzení mám jít nahoru. Dále mi říkal něco na styl, že od teto chvíle až dokonce svého života se budu starat o přípravu jídla... Vyrazil jsem ke dveřím nahoru. Přesto všechno jsem měl strach. "Fajn budu jenom vařit, ale co když to podělám? Potrestá mě?" Zahnal jsem tyhle myšlenky a vyšel nahoru. Tam bylo překvapivě živo, tedy přesněji tam uklízel jeden afroameričan... Teď už vím, že se jmenuje Chose. Docela jsem se vyděsil obojku na krku... No, a dnes mám dokonce svůj vla- ... 

"Vraťte mi ten deník, pane, prosím..." Zašeptal vystrašeně bývalý policista, když mu Kmotr vyškubl deník z píšících rukou...