Behind the closed doors

Final

"Hyung? Kam mě to táhneš? Pojďme zpátky." řekl Jimin, kterého Yoongi táhnul někam do zákulisí.

BTS jako spousta jiných skupin byli v Hong Kongu na udílení cen MAMA. Již měli po svém vystoupení, tak jim nezbývalo nic jiného než sedět na místě a sledovat vystoupení ostatních. Tato zábava Yoongiho velmi brzo omrzela. Navíc vedle něj seděl Jimin, který musí mít strašně suché rty. Neustále si je olizoval a při aspoň trošku rychlejší písničce tancoval. Nejvíce svým trupem.

Yoongi z toho šílel, a proto při dalším vystoupení popadl Jimina za ruku a táhnul ho směrem do zákulisí.

"Neboj se. Chvilku to bez nás přežijou." odpoví otráveně Yoongi.

Jiminovi se furt něco nelíbí. Jen ať počká. Až s ním Yoongi skončí, bude rád, když bude moct normálně dojít zpátky na své místo dívat se na show.

Jimin celou cestu na Yoongiho mluvil, ale on ho ignoroval. Dotáhl Jimina do jedné prázdné místnosti a zabouchl za ním dveře.

"Yoongi-hyung! Co to? Co to do Tebe vjelo?!" zeptal se Jimin a vytrhl se Yoongimu.

Místo odpovědi byl přitlačen ke dveřím a hladově políben.

Yoongi chytil obě Jiminovy ruce, které se ho snažili odstrčit, do jedné ruky a držel mu je nad hlavou. Kolenem zajel mezi jeho stehna a jemně zatlačil na Jiminův rozkrok. Jimin otevřel ústa v tichý sten, na který Yoongi čekal. Ujal se iniciativy a začal svým jazykem prozkoumávat Jiminova ústa.

Jimin byl ze začátku velmi překvapený. Yoongi se takhle dominantně nikdy nechoval. Ucítil, jak Yoongi začal ještě víc tlačit na jeho rozkrok.

"Yoongi-ah! Co-co to do Tebe vjelo?" vyslovil stěží Jimin.

Přes jeho tělo přejel mráz. Yoongi se rozhodl věnovat jeho krčku.

"Co myslíš?" odpověděl Yoongi hned, jakmile se neochotně odtrhnul od Jiminova krku.

Zadíval se mu do očí a musel se usmát. Po tak krátké chvilce byl Jimim rudý až za ušima, mělce dýchal a zasněný pohled v jeho očích říkal vše. Ale Yoongimu to nestačilo. Chtěl víc, chtěl, aby Jimin křičel jeho jméno. V této místnosti je nemohl nikdo slyšet, takže mohl Jimin sténat z plna hrdla.

Beze slova a velmi rychle si Yoongli kleknul. Doslova strhnul kalhoty i spodní prádlo z Jimina. Mohl slyšet, jak se po podlaze kutálí knoflík, který se z kalhot utrhl. Knoflík nechal knoflíkem.

Podíval se na pohled, co se nacházel přímo před jeho obličejem, a olíznul si rty. I za tu chvilku, co tu byli, byl Jimin už od pohledu bolestivě tvrdý. Yoongi se nad tím musel usmát.

"Nekoukej...Ah!... Tak na mě.."

Yoongi se podíval nahoru na Jimina. Uchopil jeho mužství do své ruky a jemně s ní začal pohybovat. Jimin jsi zakryl obličej rukama, které měl už volné, a odmítl se na Yoongiho znovu podívat. Stačilo mu vidět jeho hladový pohled pouze jednou a hned mu bylo jasné, že si hned jen tak nesedne.

"Když říkáš." odpověděl a celého ho pohltil do úst.

Hned ze začátku nasadil velmi rychlé tempo, takže se Jimin nezmohl na nic jiného než na překvapený výkřik a pro Yoongiho málo hlasité sténání. Chvíli čekal, jestli se náhodou nepřestane Jimin bránit ve zvukovém projevu, ale to se nestávalo. Proto obě ruce opatrně a nepozorovaně přesunul nejdříve na zadní stranu Jiminových stehen. Jezdil jimi nahoru a dolů a pokaždé se více přiblížil ke svému cíli.

"Hyung... Co to dě-AH!"

Yoongi přesunul jednu svoji ruku až ke svému cíli. Jedním prstem pomalu obkroužil Jiminův otvůrek a pronikl dovnitř. Hned na to následoval druhý a třetí prst. Jiminovo mužství vypustil z úst a podíval se na něj.

"Promiň, lásko, ale nemáme tady nic, co by jsme mohli použíj jako lubrikant." prohlásil procítěně Yoongi.

Bylo mu opravdu líto, že jeho Jiminnie bude v bolestech. Ale nemohl to už vydržet! Ne, když ho tolik provokoval.

"Ne! Ne ne! To ne! Prosím, hyung.." řekl vystrašeně Jimin.

Yoongi ho ale nevnímal. Pomalu ho chytil za ruce a donutil ho, aby si lehl na stůl v místnosti. Rychle ze sebe strhl své kalhoty a spodní prádlo. Došel až ke kraji stolu a hodil si Jiminovi nohy na rameno. Pomalinku a v jednom kuse do něj celý pronikl.

"YOONGI!" zakřičel Jimin bolestně.

Yoongi se sehnul a začal jeho obličej zasypávat motýlími polibky. Jimin se natáhl, aby mohl Yoongiho obejmout, ale tím způsobil, že se v něm nepatrně pohnul. Zasyčel bolestí a zatnul nehty do Yoongiho kůže.

"Hyung, to strašně bolí..." řekl Jimin.
Yoongi se na něj znovu podíval a setřel mu těch pár slziček, co stihlo utéct.

"Já vím, lásko. Promiň mi to prosím."

Celkem dlouhou dobu nebylo v místnosti slyšet nic jiného, než tichounké vzlyky a jemné šeptání uklidňujících slov.

Yoongi začal cítit, že sám Jimin se proti němu pohybuje, a proto opatrně přirazil boky. Jako odpověď dostal tiché zasténání svého jména od Jimina. Tento pohyb párkrát zopakoval a pokaždé o trošku více zrychlil. Během chvilky přirážel v maximální rychlosti.

"Yoongi. Yoongi! YOONGI!" opakoval Jimin jeho jméno, jakoby to snad byla ta poslední a jediná věc, co ho udržovala v tomto vesmíru a nedovolila mu se naprosto ztratit v rozkoši.

Jelikož sám Yoongi cítil, že dlouho už nevydrží, uchopil Jiminovo mužství do své ruky a začal ho třít ve stejném tempu, ve kterém se pohyboval.

"Yoongi-ah!... Já... Už... Dlouho... Nevydržím..." dostal ze sebe stěží Jimin.

Jimin si nemyslel, že to je fyzicky možné, ale po jeho slovech Yoongi snad ještě více zrychlil. Stačilo mu pár přírazů a mohl cítit, jak teplá tekutina potřísnila jeho bříško a Yoongiho ruku. Nemohl se ani trochu vzpamatovat, neboť Yoongi ještě několikrát přirazil a Jimin mohl na své vlastní oči vidět, jak sám Yoongi překročil onu hranici.

Yoongi rozdýchával svůj právě prožitý orgasmu a opatrně z Jimina vystoupil. Sehnul se, aby zvedl své oblečení, které si pak oblékl. Pomohl Jiminovi se posadit a jemně láskyplně ho políbil na rty.

"Promiň mi to. Jsi v pořádku?" zeptal se jakmile se odtáhl.

"Bylo mi i líp, ale dopadl jsem i hůř." usmál se na něj Jimin a chtěl seskočit ze stolu.

Obličej se mu ale stáhl v bolestné křeči a musel na chvíli zavřít oči.

"Radši mi pomoc se obléknout. Měli bychom jít zpátky."

Yoongi pomohl Jiminovi obléknout jak spodní prádlo tak i rozbité kalhoty. Dal mu svůj pásek od kalhot, aby mu náhodou nespadly a vydali se směrem zpět do hlediště.

"Hyung? Proč chodíš a sedíš tak divně?" zeptal se Kookie, když se jeho oblíbený hyung i s Yoongi-hyungem vrátili zpět.

Jimin mu chtěl nějak odpovědět, ale Hoseok byl rychlejší.

"To radši nechceš vědět, Kookie." Hoseok měl co dělat, aby se neudusil smíchy.

"Proč? Proč to říká- To ne!"

Yoongi by přísahal, že mohl vidět, jak to v Kookieho hlavě šrotuje a jak postupně rudne. Jako odpověď se pouze usmál a chytil naprosto rudého Jimina za ruku a otočí se směrem k podiu, kde právě vystupovala nějaká skupina jejíž jméno nevěděl.

Okay... Nemám vůbec tušení, co jsem to vytvořila:D Ale je to u mě pokrok! Po dlouhé době to není smutná povídka:) Ikdyž na jednom smutném oneshotu už pracuji:3 Doufám, že se Vám tato povídka bude líbit!:)