Já se vrátím!

...hledala jsem Calla.

Callum

"Dobrá práce." poplácal mě Ravin po rameni. Pousmál jsem se: "to bylo snadný. Vím, že to byla jenom hodila, ale zatím se moc neovládá. Nevím jak ty, ale já bych alespoň stihl utéct, kdyby se něco stalo." Zamračil se.

"Ještě pořád je co zkoušet." pokrčil rameny. "No nic, dneska už ji nechám na pokoji. Když je hostina." Otočil se a odešel. Musel jsem nad tím zakroutit hlavou. Jo poslal mě, abych ji vyprovokoval a sledoval její rekci. Která mě dost překvapila. Myslím, že bych tam ještě chvíli zůstal a fakt by se přeměnila.

Teď není čas nad tím přemýšlet. Večer to bude mnohem zajímavější.

Ardhes

Samé čekání. Myslela jsem si, že tady bude větší zábava, než být zamčená v pokoji a čekat na označení.  Podívala jsem se na malé znamení vypálené v mé kůži. Toho se asi nikdy nezbavím.

Někdo zaklepal. A nevešel dovnitř. Takže to nemohl být Callum. Má štěstí. Asi bych ho zkopala za to, jak se choval.  Krvelačná bestie.

"Vstupte." uvědomila jsem si, že jsem toho člověka nechala čekat za dveřmi. dovnitř vešel jeden z těch králových rádců. "Jste připravena?" mírně se pousmál. "Král mi řekl, že vás mám dovést do jídelního sálu."

Přikývla jsem. Společně jsem vyšli ze dveří. Začala jsem být trochu zvědavá. Podívala jsem se na toho týpka. Mírně se usmíval. "Mohu se na něco zeptat?" "Jistě." pokračoval v chůzi.

"Jakou funkci má v tomto systému nebo městě nebo jak to nazýváte, Callum?" Mírně polkl. "Král nám zakázal o tomto mluvit, ale jsem si jist, že on sám vám odpoví." Došli jsem k velkým dveřím. Rádce je otevřel a mě se udělalo zle.

Byli jsme ve velké místnosti. Skoro přes celou její délku se táhl dlouhý stůl. Okolo něj seděli lidi.  Hodně lidí. A všichni se na mě dívali jak na maso. Polkla jsem.

Můj doprovod, jestli se to tak dalo říct, mě dovedl na prázdné místo vedle krále, který seděl v čele. Naproti mě seděl nějaký z rádců. Rozhlédla jsem kolem. Pořád se na mě všichni dívali. Král povstal a začal svou řeč.

"Dovolte mi představit vám naši záchranu, Ardhes, jednu ze tří drakoměnců." Dav obdivně zašumněl. Už zase. "Díky ní máme naději. Naději na znovudobití nepřátel, kteří nám kradou mládež a využívají jí pro vlastní bojové účely. Nyní si připijme na tuto statečnou dívku. Na Ardhes." dokončil král a pozdvyhl sklenici. Ostatní povstali a také pozdvedli sklenici. Bylo to velmi zvláštní.

Pak jsme za mírného rozhovoru jedli. Nevím proč, ale hledala jsem Calla. On byl jediný, který mi nenaháněl strach. No vlastně mi ho naháněl nejvíc, ale nějakým způsobem mě jeho přítomnost uklidňovala. 

********************************************

Áhoj lidi :D

Pardon, moc se omlouvám za nudnou část.... ale rodiče už mě vyhánějí do počítače neznámo proč. Pokusím se přidat nějakou kapitolku o víkendu, ale nevím jak to vzhledem k výpravě budu stíhat.

Votes a komenty potěší. Díky za podporu!!!

Kacenkq