Přátelé??

1.část: SEZNAMTE SE

Pohled Alex:
Ráno mě probudila má oblíbená písnička. Vypla jsem svůj budík a podívala se na hodiny.
„06:15?" povzdychla jsem si a natáhla se po svém samsungu.
„Asi napíšu Ellis. Bude ráda že ji vzbudím:D Achjo proč já jsem taková mrcha?!„ uchechtla jsem se a čekala co mi Ellis napíše.

„Co blázníš je teprv čtvrt na 7??„ Ellis odepdmsala rychle. Nemyslím si že byla naštvaná známe se už od školky a už od té doby jsme BFNF (best friends na furt).

„Hele zastavím se u tebe a potom půjdeme normálně do školy ju..." navrhla hsem jí.
„Ammm. Jo jasně."
„Tak jo. Mám ještě dotaz.!"
„Mno já poslouchám..."
„Stavýme se ješte pro Honzu?? Prosííím" takhle jsem Ellis prosila asi ještě dalších 10min. dokud nesvolila.
„Děkujuuuuuu. Jsi zlato víš to...:*" odepsala jsem s nadšením a šla se hned upravit, nalíčit a obléct.

Potají jsem doufala že bych dnes mohla Honzovi říct co k němu cítím, ale neměla jsem tolik odvahy.

Po 15min ztrávených v koupelně:
„Pane bože nestíhám..." rychke jsem si oblékla lehký svetřík a šla k protějšímu domu kde bydlela Ellis. Ellis už nedočkavě seděla na schodech před domem a probodávala naše vchodové dveře svíma očima jen abych už vyšla.

„Už jsem tu" řekla jsem a uchechtla se.
„Ok tak jdeme pro Honzu??"
„Jopjop. Ještě než vyrazíme tak mi něco řekni a slib"
„Ano??"
„Takže za prvé jak vypadám?? A za druhé zkus mě nějak pošťouchnout k tomu abych...no však víš...abych mu to řekla. Mám hrozný strach jak zareáguje. Co když se mi vysměje???" hlavou se mi motala asi další miliarda takovýchle otázek.

„Alex nestresuj vždiť víš že jsem na tohle profesioanál" (jop používám hlášky různých youtuberů smiřte se stím) na to jsem se jen pousmála a objala ji.
„A neboj vypadáš dokonale..." tím mě uklidnila a já se bála míň a míň.

Stojíme před Honzovím domem a čekáme až výjde. Trvá mu to dýl jak holce...
„Zdár brachóóó" vyprskla Ellis a Honza se jen usmál a také ji pozdravil ale trochu jinak objal ji a já trochu žárlila..

„A já jsem jako co vzduch?? " zasála jsem se a Ellis se mnou.
„Ou promiň taky ta rád vidím." přišel ke mě a také mě obejmul. V tu chvíly jsem nic nevnímala jen jeho vůni kterou jsem nasála a chtěla aby zůstala napořád.

Miluji když mě obejme a stiskne. To jsem právě udělala já div jsem z něj nevymáčkla duši.
„Haloo vy dva nechcete už jít??" vyrušila nás Ellis.
„Jojo už jdeme neboj se" uklidňoval ji Honza a já se opěr začala smát.
Jelikož já a Ellis chodíme do stejné školy a stejné třídy bylo velice jednoduché opsat si od ní všechny úkoly a zadání.
Chodíme na uměleckou a zaměření máme na zpav a tanec tajže docela pohoda....

Tak tady je první část nového příběhu. Doufám že se bude líbit...
B

udu ráda za každé shlédnutí...