Tony Stark |CZ| *UPRAVUJE SE*

iii.effort forget

Týdny bez ní se mu zdály jako věčnost. A v tu dobu si uvědomil, jak moc mu Pepper chybí, jak nedokáže bez ní být. Měl ji říct vše, co momentálně cítí? To nemohl. Na to měl až moc vysoké ego.

Celou jeho malou jednotkou věčnosti strávenou bez jeho milované osoby, se poflakoval v dílně nebo lenošil na gauči a opíjel se žalem a jeho milovanou ostrou láhví alkoholu. A když se dostal do dílny, nedokázal se soustředit vůbec na nic. Jeho mozek zabírala blonďatá lamačka kamenného srdce. Neustále. Podle toho to také v dílně vypadalo: dvě rozbitá okna a prasklý stůl.

Pohled Tonyho
"Tak jo, chlape, už se prober. Nebudeš tady tak fňukat. Musíš jí vypustit z hlavy. Aspoň na chvíli." promlouval jsem sám k sobě, když jsem stál před zhroucenou osobou, která se na mě dívala v zrcadle. Z povzbuzování mě vyrušilo naléhavé řinčení kapsy.

"Stark, " přijal jsem hovor.

"Rád tě slyším, Tony. Víš, říkal jsem si, že tě musím vytáhnout ven. Jsi doma zavřený celý týden, už ti z toho musí hrabat." ozval se známý hlas. Rhodey. "Takže..." pokračoval "Dneska půjdeme do klubu!"

"Já ti nevím Rhodey." váhal jsem. Hodil jsem si ručník přes rameno a odešel z koupelny.

"Ale já to vím. Jdeme. Za 20 minut v tom našem baru?"

"No tak fajn" dořekl jsem a zavěsil.

****

Brzy jsem seděl ve svém oblíbeném černém obleku s červenou košilí na baru, a házel do sebe první burbon. Bar byl v 79. patře s vyhlídkou na osvícený New York. Vždy mě dokázal okouzlit pohádkovým výhled a velkými prosklenými okny, za kterými byla přistavěná terasa.

"Tony!" přivítal mě Rhodey v objetí.

"Co si dáš?" zeptal jsem se.

"To, co ty." usmál se. "Tak co chlape, jak se z toho dostáváš?"

"Podívej se na mě."  podepřel jsem si hlavu. Prstem jsem kroužil po skleničce. ,,Věčnost jsem nebyl venku."

"Neboj, kámo, to bude dobrý. Teď jsme tady, abychom se trochu pobavili." dal mi ruku kolem ramen a vedl mě od baru. "Představuju ti tyhle dvě kočky. Amandu a Jasmin."

"Hmm..." odpověděl jsem. Bylo mi to jedno. Dřív bych je chtěl dostat do postele jako jednorázovku, ale oči mi zbyly jen pro tu rozbíječku citů.

****

Převrátil jsem se na záda otevíraje oči. Kde to jsem?  Nějaká dívka obtočená kolem Rhodeyho spala vedle mě. Proboha, co se tu noc stalo?  Měl jsem okno, nedokázal jsem si na nic vzpomenout, a do toho pořádnou kocovinu. Myslel jsem, že se mi hlava rozletí na tisíce střípků. Vstal jsem z postele. Oblečený jen v tílku a spodním prádle jsem zahájil okamžité pátrání po svém oblečení, které jsem kupodivu našel po pár uběhlých minutách.

****

Za dvě hodiny po odjezdu domů mi volal Rhodey.
"Kam jsi se ráno vypařil?"

"To je hezký pozdrav." ušklíbnul jsem se.

"No aspoň jsem měl ještě jednu holku navíc." zasmál se.

"Rhodey, co se včera večer sakra stalo?"

"S tebou nic. Jak jsme přijeli k Amandě, svalil jsi se na postel a tvrdě usnul. Za to já.." nedokončil to. Skočil jsem mu do řeči.

"Nepotřebuju slyšet detaily Rhodey." vyprskl jsem podrážděně. Ale musím přiznat, že po včerejšku mi bylo daleko lépe než poslední týdny.

****

Dnešní večer jsme se zase vypravily do města popíjet ten nejdražší šampus, a válet se na bílé kožené sedačce. Objímaly nás nějaké ženy, jejichž jména jsem ani nezaregistroval, ale já je stejně nijak nevnímal. Až do chvíle, než se otevřely prosklené dveře a dovnitř vstoupila malá hnědooká tmavovláska. Na sobě měla oblečené uplé červené šaty po kolena a ve stejné barvě sladěné rty a páskové boty na podpatku. Nedokázal jsem od ní odtrhnout svůj okouzlený zrak.