Už jako malá jsem byla členem Akatsuki. Ale když mi bylo přibližně 5 let mě unesl Orochimaru. Teď je mi sedmnáct a běžím lesem k sídlu Akatsuki. Konečně... Pomyslím si. Rychle jsem seskládala různé pečeťe a uvolnila si tak vstup do sídla. Vešla jsem. Chvíli jsem šla chodbou, pak mě chytli nějaké vlákna nebo co to bylo. Za chvíli mi ke krku položil někdo kosu. ,, Jak se sem dostala ta holka!" Řekl někdo dost naštvaným tónem. Rožli se světla. Ihned jsem poznala Hidana a Kakuzu.
,, Jak ses sem dostala?" Zeptal se Kakuzu. ,, Tajemství." Řekla jsem s odvahou v hlase. ,, Vezmeme jí k Šéfovi." Řekl Hidan.
,,Jak se jmenuješ?" Zeptal se mě Hidan. ,,Saskie Uchiha." Odpověděla jsem. Oba dva na mě hleděli jako na nějaké zjevení. ,, Sas, jsi to opravdu ty?" Zeptal se Hidan s nadějí v hlase. ,, Jo jsem to opravdu já." Usmála jsem se. Ale ticho jasný. Ani muk. Mrkla jsem na ně. Oba přikývli.
U Peina:
Došli jsem do místnosti kde byl velký stůl a za ním seděli všichni z Akatsuki ale chybí tu Sasori a je tu jakýsi týpek s oranžovou maskou a jednou dírkou na oko.
Kdo jsi. Zeptal se mě Pein. Bude lepší když to zatím nebudete věďet. Řekla jsem odhodlaně.
A co tu tedy chceš? Pořád se ptá.
Chtěla bych se k vám přidat. Odpovídala jsem.
Děcka nebereme.
Achjo pořád neustupný.
Myslíš že jsem dítě?
Zasmála jsem se.
Nechápavě se na mě podíval.
Jen Itachi si mě pozorně prohlížel. Poraz Kisameho a uvidíme. Doháje. Zrovna Kisame. Toho nikdy neporazím. Jen jsem přikývla. Od stolu se zvedl vysoký modrý chlapík. Kisame. Oba jsme zaujali bojovné postoje.
