Living with monster

Ride

*Sarang
Vběhla jsem do bubble tea na poslední chvíli. Rychle jsem vlezla za pult, batoh jsem odkopla na stranu a zavázala jsem si zástěru. Z okna jsem zamával na Jimina. I když jsem nechtěla, vzal mě autem až sem. Jen se na mě usmál a otočil to na druhou stranu. Vypadal že pospíchal. Cítila jsme se trochu blbě, že jsem ho obtěžovala.
,,Sarang, kolikrát ti mám říkat, abys chodila v čas." vypadal mi pan Kim, vedoucí obchodu.
,,Promiňte, už se to víckrát nestane." omluvila jsem se mu.
,,To říkáš pořád. Radši se věnuj zákazníkům." a odešel.
Pan Kim byl starší pán, jehož životním snem bylo cokoliv, ale rozhodně ne vlastnit bubble tea. Ale i když byl občas dost rozmrzelý, měl laskavé srdce. Věděl o mojí situaci, a tak mě nikdy nevyhodil, i přes moje pozdní příchody a hroznou nešikovnost.
Když jsem se otočila k pultu, leknutím jsem málem upadla.
,,Tae, hrozně jsi mě vyděsil. Co tu vůbec děláš?"
,,Přišel jsem do svého nejoblíbenějšího bubble tea. Co jiného." pokrčil rameny.
,,Aby ti pusa neupadla. Za celou dobu co tu pracuji jsi tu byl dvakrát." šťouchla jsem do něj.
,,Ale no tak. Víš že na tyhle věci moc nejsem."
,,No jo, no jo. Teď si ale musíš objednat. Za tebou se tvoří celkem velká fronta."
,,Tak mě nějak překvap." ukončil to Tae a šel si sednout. Mezi tím už do mě začali drtit další objednávky další zákazníci. Byli mi jasné že tohle bude dlouhá šichta.
*TaeHyung
Koukal jsem na ní, jak se usmívá na zákazníky. Její úsměv bylo to nejkrásnější, co jsem kdy viděl. Chtěl jsem ho vidět každý den. Přál jsem si, aby se takhle mohla smát častěji. Stále mi ale vrtalo hlavou, kdo byl ten kluk. Sarang mi už řekla, že tu moc přátel nemá. Ani jsem musela neviděl do obličeje. Chtěl jsem se jí na to zeptat, ale měla dostat zákazníků, a já ji nechtěl přidělávat zátěž. Proto jsem se rozhodl, že tu zůstanu trochu déle.
No, nakonec se to trochu déle protáhlo až dokonce směny. Když jsem viděl, jak si Sarang sundavá košili, málem jsem vyskočil radostí. Rozběhl jsem se i ní.
,,Už končíš?"
,,OH...Tae... Ty tu ještě jsi?"
,,Chtěl jsem se tě na něco zeptat, ale nechtěl jsem tě rušit při práci."
,,To si hodnej, dneska to byl fakt frmol."
,,Tak, můžu tě doprovodit?"
,,Jasný. Jen chvilku počkej. Řeknu to panu Kimovi."
Přikývl jsem na znamení souhlasu.
Vyšli jsme před obchod.
,,Chceš vzít věci."zeptal jsem se jí.
,,Vlastně celkem jo. Jsem fakt unavená."
,,Když tak mám tady poblíž zaparkovanou motorku. Můžu tě vzít domů."
,,Budeš zlatej."
,,Tak pojď. "
Vyšli jsme směrem k mé motorce. Přemýšlel jsem jak se jí zeptat aby to neznělo blbě.
,,Nechtěl seš mě na něco zeptat?" otočila se na mě se svým andělským úsměvem. Zbořil jsem radši svůj pohled do země, aby neviděla jak se červenám.
,,No... víš... Já... Kdo... Kdo byl ten kluk který tě sem přivezl?"
,,Proč se ptáš?" podívala se na mě tázavě. Sakra, téhle otázku jsem se bál.
,,Jen kamarád z dětství....Pojď už, jsem hrozně unavená." vzala mě za ruku a táhl mě dál.
,,Počkej...Vždyť ani nevíš kudy." zasmál jsem se. Nějak mě uklidnilo, to, že je to jen kamarád.
Když jsme došli k motorce, podal jsem jí helmu.
,,Vezmu si to, ale slib že se mi nebudeš smát." usmála se na mě.
,,Čestný skautský." zvedl jsem dva prsty. Nandala si helmu a já se rozesmál.
,,Hele...něco si slíbil." praštila mě do ramena.
,,Promiň, ale náhodou vypadáš jako bys byla z nějaké skupiny."
,,Opravdu? A z jaké? Miss A? T-ARA?"
,,Crayon Pop."
,,Hej...To bylo krutý." smála se. Usmál jsem se. Při pohledu na její úsměv jsem měl motýlky v břiše.
,,Vyrazíme."
,,Ano." odpověděl jsem a sednul jsem si na motorku. Sarang si sedla za mě.
,,Drž se mě pevně." pobídl jsen jí, bez toho abych si uvědomil co bude následovat. Najednou jsem cítil jak se její ruce obmotaly kolem mého těla. Polil mě pot. V břiše jsem necítil motýlky ale stádo slonů.
,,Pojedeme?" zašeptala mi dobrou ucha a já přikývl.

Díval jsem se na ní, jak vchází do do všeho bytu. Otočil jsem motorku a vyrazil domů. Té noci jsme se pevně rozhodnul. O té doby budu Sarang chránit, a nikdo mi v tom nezabrání.

*Sarang
Seděla jsem na posteli a dívala se do zrcadla. Mokré vlasy jsem si svázala do culíku a promnula si obličej. Byla jsem hrozně unavená. Stalo se toho až moc. Měla jsem hroznou radost z Jimina, ale bála jsem se, jak to budu vypadat ve škole. Navíc mi poslední dobou dělá starosti TaeHyung. Chová se nějak divně. Jestli se on nezamiloval. Musím to z něj vytáhnout.
Byla jsem nervózní, ale také unavená, takže mi nedělalo problém usnout hned jak jsem zavřela očí. Uvidíme zítra.

___________
Yo guyzz!
Chci vám hrozně moc poděkovat za úžasné komentáře u poslední kapitoly.
Ani nevíte, co to pro mě znamená.
Navíc mě tahle FF opravdu baví, takže ji teď budu trochu upřednostňovat.
Tady je menší kapitolka k Vánocům.
Doufám že jste všichni dostaly pod stromeček všechno co jste si přáli.
A doufám že pro vás Ježíšek unesl nějaké ty vaše biase♥
Přeji vám ŠŤASTNÉ A VESELÉ!
Love ya ♥ ♥ ♥
Vaše BM
♥♥♥