Never again [EDITUJE SE]

29. část - Stín žárlivosti

Silná jako smrt je láska, neúprosná jako hrob je žárlivost...

"Takže ty jsi tu nová?" John neskrýval svou zvědavost.
"Vlastně ano, respektive... několikrát jsem tu už byla jako malá, ale teď jsem tady na... řekněme delší dobu," usmála se na něj mile Jessica a vrhla výhružný pohled na Andrewa, jehož oříškové oči žhnuly vztekem. Co na to říct, prostě neměl rád cizince. Tím více, když mu zkazí důležitou chvilku. Jessica s povzdechem své oči přesunula zpátky na Johna.
"Jo tak, to vysvětluje, proč jsem tě tu nikdy neviděl. Rád poznávám pěkný holky, víš jak," spiklenecky na hnědovlásku zamrkal.
Jessica cítila, jak se Andrew za ní celý napjal. John mu vyloženě hrál na nervy, to se nedalo přehlédnout. Už jen tím, že se jí snažil vlichotit si to u Andrewa slušně podělal.
"A ty jsi teda přítel Feye?" tázala se, aby změnila téma. Andrew si viditelně oddechl. Nesnášel namyšlené frajírky, už vůbec ne ty, kteří mu dělali do holky. Ne, že by se za ní Jessica považovala.
"Spíš kamarád, nespíme spolu," pokrčil rameny John, značně zklamaný změnou tématu. Nezdálo se, že by o Feye rád mluvil, ačkoliv jim před několika minutami naznačil, že spolu něco měli.
"S tebou by nespala ani v narkóze," procedil Andrew s úšklebkem, čímž si vysloužil Johnův pobouřený pohled.
"Nějak moc o ní víš, poslouchej." John zlostně přimhouřil oči.
"Spala u MĚ doma. Kdybych o ní nic nevěděl, nikdy bych ji k sobě nepustil," vrátil mu úder Andrew.
"Necháváš svého přítele chrápat s jinýma?" John si posměšně odfrkl.
"Znáte se asi 5 minut a už se chcete navzájem zabít? Nehráblo vám? Dejte si oraz laskavě nebo se poperte a já s dovolením projdu," zavrčela na ty dva Jessica a dala si ruce v bok. Andrew sklopil hlavu jako pokárané štěně a John zavřel pusu.
Výborně.
"Fajn, když jsme se teď všichni tak pěkně shodli, asi by bylo fajn zavolat Feye. Ne, že bych jí nevěřila, ale Tessa by z tvého domu mohla udělat domeček pro panenky," pronesla Jessica už klidněji. Počasovala oba dva významným pohledem a doufala, že jeden z nich má Feyino telefonní číslo. Nemusela čekat dlouho.
"Jo, jasně, jasně," zahuhlal John a spěšně vytahoval mobil ze zadní kapsy kalhot. Ozvalo se několik dlouhých zazvonění, než klapnutí oznámilo, že Feye přijala hovor.
"Ahoj!"
Fajn, to znělo až moc nadšeně, pomyslela si Jessica, ale nahlas nic neřekla.
"Čau, hele, kde jste teď? Momentálně stojím v parku s vaší kamarádkou a nějakým dobrodincem, kterej vás u sebe nechal přespat," osvětlil John v rychlosti situaci a na druhém konci nastalo ticho.
CHRRR, CHRRR.
John si od ucha musel telefon oddálit, aby nepřišel o sluch.
"Jako ve Snow Valley?" Feyino překvapení bylo téměř hmatatelné.
"Vidíš, já ti říkala, že za ní jel, ty jsi mi nevěřila!" Posléze následovalo několik nadávek.
"Dej mi Andrewa," ozvalo se po krátké pauze.
John poslušně podal Andrewovi svůj mobil a založil si ruce na prsou. Ani se ho nezeptala, jak se má. Což ho žralo jako druhé hned potom, že strávila noc v domě kluka, který se mu vůbec nelíbí. 
"Ano?" zeptal se Andrew, když si přiložil telefon k uchu.
"Přišli tvoji rodiče a začali vyšilovat. Tvůj táta na nás chtěl dokonce zavolat policii! To jsi jim to nemohl říct?! A kam jsi dal mobil? Už hodinu se ti snažíme dovolat," hlas na druhém konci zněl pobouřeně.
Andrew chaoticky zapátral v kapsách - bohužel bezúspěšně. "Sakra, musel jsem ho nechat v autě," zamumlal tlumeně, "zavolám jim. Máte se sem jak dostat?"
Nastala krátká odmlka, když se Feye s Tessou domlouvaly, jak se dostanou do Snow Valley. 
"Jo, vezmeme si taxíka a sejdeme se kolem 2. u Hopkinse," pronesla posléze Feye nepříliš jistým hlasem.
"Tak fajn, uvidíme se později." Andrew ukončil hovor a tázavě pohlédl na Johna. Ten jen lhostejně mávl rukou, načež Andrew poodešel dál od nich, aby vyřídil hovor s rodiči. 
Jessica si zastrčila neposlušný pramen vlasů za ucho a přitáhla si límec svetru blíže ke krku, poněvadž jí začínala být zima. 
"Na, vezmi si moji bundu," přikázal jí John, jakmile si svou černou koženou bundu setřásl z ramen. 
Jessica se krátce zamračila a ohlédla se na Andrewa, který zrovna něco horečně vysvětloval do telefonu. Nakonec bundu s děkovným úsměvem přijala a přehodila si ji přes sebe.
"Odkud jsi sem vůbec přišla?" načal rozhovor John a zastrčil si ruce do kapes džínsů, jako to dělal vždy, když nevěděl, co jiného dělat.
"Ze Severní Karoliny," odvětila Jessica a sklopila hnědé oči ke svým kozačkám. 
"To je teda pořádná dálka, ti povím. Utíkáš z velkoměsta do téhle díry?" zeptal se John a obdivně hvízdl, "to slyším prvně, většinou je to naopak. Co tě k tak zoufalému kroku dohnalo?"
Jessica se ošila a odvrátila se. Bylo jí značně proti srsti, mu odpovídat. Trapnou chvíli naštěstí přerušil Andrew, který se k nim právě vrátil. V duchu mu za to načasování děkovala.
"Díky, všechno je zařízený." Andrewovy oči sklouzly na Jessicu a bundu na jejích ramenou. Tázavě pozvedl jedno obočí, ale nic neříkal. To Jessice naprosto stačilo, aby zrudla až ke kořínkům vlasů. Raději se nenápadně natočila směrem od nich, aby si nevšimli jejího začervenání. Stejně to bylo zbytečné, ani jeden jí nevěnoval moc pozornosti. Byli příliš zaměstnaní propalováním pohledem jeden druhého. Nakonec jen mlčky naznačila, ať to neřeší a své hnědé oči upřela na Johna, který si otáčel s mobilem v ruce a tvářil se jako kakabus.
"Ta to bychom měli," prořízla ticho Jessica, "kde Feye říkala, že se máme setkat?"
"Ve 2 hodiny u Hopkinse. Upřímně nemám nejmenší tušení, kde to je. Měl jsem problém tuhle vesnici vůbec najít, protože kartografové se zřejmě rozhodli, že je zbytečný zakreslit ji do mapy." Andrew si prohrábl větrem pocuchané vlasy a zastrčil si ruce do kapes kabátu. 
John se pravděpodobně konečně probral z transu, poněvadž promluvil: "Je to jen pár bloků odsud. Rychlým krokem jsme tam za 20 minut a vzhledem k tomu, že je půl devátý, stihneme ještě minimálně jedno kafe."
Andrew sebou cukl a podmračeně na svého soka pohlédl. "Kdo říkal, že jdeš taky?" Podráždění v jeho hlase bylo téměř hmatatelné.
"Nemyslím si, že tam beze mě trefíte. Navíc, znám Feye, nepotřebuju tvoje svolení," odsekl John.
Andrew už se nadechoval k tomu, aby ho zahltil salvou důvodů, proč by měl urychleně otočit svůj zadek a zmizet, ale Jessica ho zastavila.
"Má pravdu, potřebujeme ho," zašeptala mu konejšivě a stiskla jeho ruku. Na to Andrew zaťal zuby, ale nic neřekl. 
John ho obdaroval vítězným úšklebkem. "Kde vůbec bydlíš, princezno?"
"Támhle za rohem a neříkej mi tak," zasyčela Jessica, když si všimla, jak Andrew vzteky zatíná pěsti. Klidnit jejich hladinu testosteronu bylo to poslední, na co teď měla náladu.
Andrew nechal Johna kráčet před nimi a otočil se k Jessice. Jeho výraz vyjadřoval jasnou frustraci. "Ten kluk se mi nelíbí," řekl a kousl se do rtu. 
Jessica se na něj povzbudivě usmála a propletla si s ním prsty. "Není tak špatný. Možná trochu troufalý, ale ne zlý. Všechno bude v pořádku."
"Přál bych si, abys měla pravdu," zamumlal Andrew a sklonil se, aby ji políbil.
Jejich rty se o sebe sotva otřely, když v tom John vyhrkl: "No ne, neříkej mi, že bydlíš v tom domě obklíčeným policajtama." V jeho hlase bylo jasně patrné pobavení, ale i náznak nervozity. Snažil se svou nejistotu skrýt za vtípky. 
Jessica se ale vůbec nebavila. Strnula a rychlým krokem Johna došla. Při pohledu na babiččin dům se o ni pokoušely mdloby. Dům byl ze všech stran obklíčen policejními auty s rozsvícenými výstražnými světly a strážci zákona hemžícími se kolem. Uprostřed všeho stálo na příjezdové cestě matčino auto, které značilo jediné...
Našli je.