Ta divná holka [HP FF]

ÚVOD

Madison ležela v posteli a četla si knížku. Tu knížku četla už milionkrát, ale pořád se jí nemohla dostatečně nabažit. A tak si znovu a znovu užívala ten skvělý pocit.

Madie vždycky toužila o Bradavicích a o tom jaké by to bylo, kdyby byla čarodějkou. Jako malá si myslela, že jí prostě jen přijde dopis o tom, že jde do Bradavic. Tak to ale nebylo a Madie už to dávní věděla, protože pozítří slavila už svoje 14 narozeniny.

"Madie, pojď se navečeřit!" volala na ni z kuchyně už poněkolikáté její mamka. "Jo..." zakřičela nezaujatě Madie, ovšem její máma to vycítila a už se řítila k ní do pokoje. A zase ji viděla z knížkou v ruce, jako vždycky, když u ní byla. "Jednou ti k té ruce přimrzne!" řekla, ale ona jí naprosto nevnímala, byla totiž ponořená úplně v jiném světě, světě plném kouzel, do kterého se uchylovala a měla pocit, jako by byla jeho součástí, ikdyž věděla, že nikdy nebude.
____________________________________

Druhý den ráno Madie vzbudil zvonek, a tak se nakonec přemohla a došla k domovním dveřím. Hned jak otevřela, trošku se jí zlepšila nálada. "Všechno nejlepší M!" M jí říkala už od první třídy, kdy se poznaly, protože Madison nebo i zkrácené Madie jí přišlo moc dlouhé. Usmála se a vrhla se jí kolem krku. "Ale na rozeniny mám až zítra..." dodala, ale to už se Laura vrhla dovnitř aby jí předala dárek. Laura, ano, její nejlepší kamarádka.
Madison otevřela poměrně velkou krabici a když ji otevřela, její usměvavý výraz vystřídal výraz hodně překvapený. "No to nemyslíš vážně?!" zadmála se nadšením a znovu Lauru objala. V krabici byl narozeninový dort, ve tvaru Bradavic. Na vcelku rozhlehkých bradavických pozemcích byla dokonce i hagridova malá roubenka! "Děkuji..."
-----------------------------------------------------
Už asi dvě hodiny seděly holky v obýváku a povídali si o všem možném. "Už budu muset jít." zvedla se najednou Laura, "chtěla jsem ti jen popsat k narozeninám a dopadlo to takhle..." řekla a pohledem zabočila na hodiny, které ukazovaly něco,málo po půl druhé odpoledne a pak její pohled spadl,na malý konferenční stolek, na kterém byli talíře od dortů a různých zákusků. "Jasně, chápu tě," řekla Madie, když to všechno viděla.

Doprovodila ji na konec ulice, na které bydleli a rozloučiak se s ní. Myslela, že jí uvidí zase za pár dní ve škole. Kdyby jen věděla, na jak dlouho se s ní loučí. Kdyby jen věděla, že je to možná i navždy...

Tak nová story je na světě! Vím, že mám už jednu rozepsanou, ale tohle mě jen tak napadlo a řekla jsem sicže by bylo super to sepsat. Takže pokud se vám tohle líbía chtěli,by jste pokračování, dejte vote a nepo napište do momentu co mám třeba zlepšit, jestli to vůbec má cenu atd.

Jane*