Bronx

11. kapitola

Pohled Louise

,,Chápu," řekla a to bylo její poslední slovo než vyběhla ven. Co jsem to sakra udělal?! Naštvaně jsem kopl do zdi a prudce vydechl.

,,Můžeš mi říct, co to do tebe vjelo?! Měla o tebe strach a ty si po ní takto vyjel! My ji máme pomoct!" křikl Liam a já s jeho slovy naprosto souhlasil. Frustrovaně jsem si projel rukou vlasy a podíval se na kluky.

,,Jsi kretén," povzdechl si Harry. ,,Musíme ji najít. Je večer a ona bloudí po ulici sama. Budeme rádi, když ji najdeme v pořádku," vstal a vydal se k autu. Polkl jsem a šel s ostatní si nasednout do auta. Nevím, proč na ni musím pořád myslet. Možná je to tím, že jsem dlouho neviděl své sestry, které jsem každou chvíli ochraňoval. Co se to se mnou děje? Co vím jistě, tak to, že si ji nesmím připustit k tělu. Nesmí se mi dostat pod kůži. Popadl jsem klíče od auta a sedl si na místo řidiče. Nastartoval jsem a dálkovým ovladačem otevřel garáž. Vyjel jsem z ní a řítil se ulicemi jako neřízená střela.

,,Sakra, vždyť se zabijem!" křikl vyděšeně Niall, který byl zabořený v sedačce a křečovitě se držel madla, které bylo připevněné na dveřích. Jenže já jsem ho neposlouchal. Navíc ještě k tomu prší a je strašná tma. Modlím se, aby byla Monique v pořádku. Navíc po ní jdou ti hajzli a kdyby ji našli, tak je po ní. Nevím, jestli by ji zabili, ale...Černí Piráti když unesou dívku, tak s ní zachází jako k hadru. Ale kdyby se jim ta holka líbila, tak by jí pichli sérum, kdy by všechno zapomněla a stala se jednou z nich. Obávám se, že Monique by potkala ta druhá varianta, ale byla by z ní bezcitná zrůda. Nemohla se dostat daleko, ale každým metrem pochybuji, že ji najdeme. Kluci se sice bojí, že nabouráme, ale i tak se rozhlíží po ulici, jestli ji neuvidí a snaží se nevnímat až vražednou rychlost, kterou se řítíme. Uběhla už necelá hodina a my ztrácíme naději, že ji ještě někdy uvidíme.

,,Brácho, myslím, že ji už nenajdeme," položil mi Liam ruku na mé rameno. Povzdechl jsem si a rozjel se zpátky do garáže. Míjeli jsme ulice a já začal cítit něco hnusného...vinu.

,,Sakra, Tomlinsone zastav!" zakřičel na mě Harry a já prudce zabrzdil, že jsme málem nabourali do sloupu.

,,Děláš si prdel?! Málem jsme se zabili!" hluboce jsem vydechl a opřel si hlavu o volant.

,,Ježiš promiň, ale něco jsem slyšel....byl to křik a znělo to jako Monique," poslední slova téměř zašeptal a ve mně se začal hromadit strach. Z auta jsem přímo vyletěl a běžel jsem ulicí. Ohlédl jsem se a ujistil jsem se, že kluci běží za mnou. Najednou jsem uslyšel vzlyky a já naprosto stuhl.

,,Co děláš?" zastavil se u mě Niall a kluci. Jen jsem zakroutil hlavou a opět se rozběhl. Nasadil jsem ještě rychlejší tempo, když jsem rozpoznal její hlas. Zahlédl jsem ji u jednoho čtyřpatrového domu  a ještě nějakého chlapa, který byl na ni přitlačený. Při pohledu na ni se mi zatajil dech. Vypadala tak slabě, že se už nemohla ani bránit a měla jenom spodní prádlo. Z mého přemýšlení mě vytrhla facka, kterou jí dal ten hajzl.

,,Ty hajzle, nešahej na ni!" zakřičel jsem a vrazil mu pěst do tváře, že spadl na zem. Měl jsem takový vztek, že jsem ho nemilosrdně a nezastavitelně bil. Teď by ho nikdo nepoznal. Ještě bych pokračoval, ale kluci mě od něho odtrhli. Plivl jsem na něho a pak stočil svůj pohled k Monique. Seděla na zemi a nohy měla přitisknuté k sobě. Celá se třásla a já ji chtěl prostě obejmout. Jenže ona uhla a hodila po mně obrečený a ublížený pohled.

,,Neboj se, já ti neublížím....slibuji," snažil jsem se pousmát, ale při pohledu na ni se to moc nedalo. V jejích očích se mísil strach, ale bylo tam i něco, že mi věří. Nedalo mi to a obejmul jsem ji. Nebránila se, naopak se ke mně ještě víc přitiskla. Bál jsem se, že jí ublížím. Byla tak křehká, studená a celá se třásla. Sundal jsem si bundu a přehodil ji přes její ramena. Vzal jsem ji do náruče a kluci jí vzali ještě její oblečení a vyrazili jsme k autu. Tentokrát jsem neřídil, ale řídil Harry. Já, Niall a Liam jsme seděli vzadu a na nás ležela Monique. Hlavu měla v mém klíně a já mohl vidět, jak jí po tváři tečou slzy, které jsem každou chvíli utíral. Cesta netrvala příliš dlouho a my dojeli domů. Opět jsem ji vzal do náruče a šel s ní do jejího pokoje, kde jsem ji položil na postel. Šel jsem do koupelny ji napustit vanu. Dal jsem jí tam i pěnu a zapl topení. Vešel jsem zpátky do pokoje a ona už seděla na kraji postele a brečela. Rychle jsem k ní přiběhl a klekl si před ní.

,,Co se děje?" podíval jsem se na ni ustaraně.

,,O-mlouvám s-se," vzlykala. Chytil jsem ji za obě ruce a stiskl je.

,,Proč se proboha omlouváš? To já se mám tady omlouvat. Choval jsem se jako kretén. Ani nevíš, jak moc mě to mrzí a beru za sebe veškerou zodpovědnost....omlouvám se," šeptal jsem. Ona jen zakroutila hlavou a pousmála se. Bože, ta holka mě uvádí k šílenství.

,,Můžu tě obejmout?" zašeptala a podívala se na mě.

,,Ty vždy," usmál jsem se a objal ji. Cítil jsem takový zvláštní pocit, který jsem nikdy necítil. Bylo to silnější než já a právě toho jsem se bál. Po chvíli jsem se od ní odtáhl a šel do koupelny a ona mě následovala.

,,Donesl jsem ti nějaké oblečení a napustil vanu. Kdyby si něco potřebovala, tak zavolej," mrkl jsem na ni a chystal jsem se odejít, ale zastavil mě tichounký hlásek.

,,Děkuju," špitla. Jen jsem se usmál a odešel pryč. Kluci seděli v kuchyni na barových židličkách a o něčem mluvili.

,,Co řešíte?" přišel jsem k nim a vzal si jablko, do kterého jsem se zakousl. Jen si povzdechli a podívali se na mě. ,,Můžete mi to už konečně říct?" protočil jsem oči.

,,Psal mi Josh," povzdechl si Niall.

,,No a?" zvedl jsem obočí. To je hrozné z nich něco dostat.

,,Psal mi, že Černí Piráti dají jeden milión dolarů tomu, kdo jim přinese Monique," zavrčel.

,,No to si děláš prdel?!" zaskočilo mi jabko a já začal kašlat. Niall jen zakroutil hlavou na náznak, že si srandu nedělá.

,,Ale my ji nikomu nedáme. Musíme ji ochránit. Každopádně teďka žádný plán vymýšlet nebudeme. Je to nebezpečné," kroutil jsem zběsile hlavou. Kluci se mnou souhlasili. Vyhodil jsem ohryzek a když jsem se otočil zpátky, tak už ode dveří šla Monique.

,,Mám strašný hlad," chytila se za břicho. Při pohledu na její výraz jsem se museli zasmát.

,,Podívej se do ledničky," mrkl na ni Harry. Otevřela ledničku a upřeně se do ní zadívala.

,,Můžu si vzít ten salát?" ukázala někam do lednice.

,,Ne, nemůžeš," objevil se před ní Niall. Zavřel ji před nosem ledničku a nasadil vážný výraz.

,,Ale proč?" nechápavě se na něho podívala.

,,Protože jsi strašně hubená. Ukaž něco ti připravím," smál se Niall.

,,Ty jsi pako," zasmála se a bouchla ho do ramene. Jen jsem nad nimi zakroutil hlavou a šel si sednout za ostatními do obyváku. Hned si vedle mě sedla Monique a nato nám všem Niall podal krabici pizzy. Hned jsme se do toho pustili.

Takže další kapitola je na světě :) Vážně si moc cením všech komentářů, votes a reads :)

Psala jsem poprvé z pohledu Louise. Tak co líbilo? Jsem s tímto dílem vážně spokojená :)

Jak jste oslavili Vánoce? Já báječně :D Určitě se pochlubte, co jste dostali ;)

Do nového roku snad vyjde ještě jedna kapitola ;)

GabuliHoran❤