Nejdřív přemýšlej,než bude pozdě...

Kapitola 1. Seznámení

Byl studený podzimní den,ale já chtěla jít ven...ehm..Pardon,že jsem se nepředstavila.Takže jmenuji se Sabina je mi 13 let,mám hezké blonďaté vlasy(to je jediné co je na mě hezké),malou a silnější postavu a narodila jsem se do špatné rodiny.Zatím vám příjdu jako normální holka a říkáte si proč do špatné rodiny,ale za chvíli se to celé dozvíte.Tak zpátky k příběhu....
Tak jsem se teple oblekla a šla.V tom jsem uslyšela „Sabino okamžitě se vrať domů budeš nemocná!"Ten hlas nemohl být od nikoho jiného než od mojí mamky.Byla hrozně přísná a slušná.A vůbec,celá naše rodina je slušná a křesťansky založená,ale já jediná z cele naší rodiny jsem jiná a samozdřejmě pro členy naší rodiny jsem byla hned divná.
Já měla vždycky ráda volnost a originalitu,ale naše rodina je bohužel jiná.Nemám ráda řad,uklízení a všechny povinnosti.Mým dvěma sourozencům to vůbec ale nevadí.Oba jsou šprti a rádi se učí,pomáhají a tak dále.Pro mě to byl jen vopruz a zátěž.Chápu,že se musí pomáhat,ale u nás to bylo tisíckrát horší,než u ostatních.Od malička jsem i se sourozencema k tomuto vedena.Jim to nevadí a přizpůsobili se,ale já se odjakživa bránila tomuhle přístupu.Takže jsem si řekla že v 15ti letech vypadnu z domu.Bohužel právě teď mi je zatím 13 let a ještě se cítím nezkušená na život sama.Kdybych někam šla z domu,tak nemám kam.Ale říkala jsem si,že ty dva roky to tu už nevydržím,tak jsem vyšla ven,aspoň na chvíli i přes matčin zákaz.

Venku byla opravdu zima a já byla smutná z toho,že je to v naší rodině takové.Jen tak jsem se procházela po naší vesnici kde jsme bydleli a už všechny jsem tu znala.Až na jednu rodinu,která se před týdnem přistěhovala.Jak jsem se tak procházela začala mi být pekelná zima,ale v tom na mě někdo zavolal jestli se nechci jít ohřát.Tak jsem souhlasila.A hádejte kdo to volal?Byl to kluk mého věku z té nové rodiny.Přes ten vítr jsem skoro nic nerozuměla co mi potom říkal,tak jsem to nechala plavat.

Vešla jsem dovnitř a tam nikde nikdo.Ptám se ho proč tu nikdo není a on jen odpoví,že jsou rodiče do zítřka na chatě.Tak jsme si teda sedli uvařili čaj a povídali si.V tu chvíli jsem se chovala jako bych ho znala,protože mi byla strašná zima a nevnímala jsem moc kdo to je.No tak tedy na mě vyhrkl „Jak se jmenuješ?"odpověděla jsem stručně a rychle „Sabina".Zeptala jsem se na to samé a říkal,že se jmenuje Roman.Hezky se na mě usmál a plynule a a citem řekl „Máš krásné blonďaté vlasy" já jen ze sebe sotva vykoktala „Děkuji".V duchu jsem si říkala jak jen si může tak krásný,vysoký a hnědooký kluk pozvat k sobě domů škaredou,blonďatou holku z vesnice.Ještě mi to chvíli vrtalo hlavou,ale pak jsem to hodila uplně za hlavu a dál nad tím nepřemýšlela.Řekla jsem si,že nemůžu být moc dlouho u něj i když mi byla pořád zima.Přece jen jsem bydlela hned přes cestu v obyčejném a maličkém krémovém domě.Tak jsem se zvedla a řekla že už musím jít.Nechtěl abych odcházela a ptal se mě jestli se ještě někdy uvidíme.Já bez váhání řekla „Jasně!Bydlím hned přes cestu v tom malém krémovém domě."okamžitě nám naplánoval další schůzku na zítra.Usmáli jsme se na sebe,řekli si „ahoj" a já mu ještě pochválila ten jejich krásný,velký a sytě červený dům.Jen se uchechtl.Zeptal se jestli nechci doprovodit domů,ihned jsem se začala smát a úsměvně řekla,že to zvládnu sama.

Po chvilce jsem byla doma.Opět začal hrozný teror.Máma s tátou na mě začali řvát kde jsem byla,co jsem dělala a takové věci.Navíc k tomu všemu jsem schytala zákaz vycházení z domu na týden.S brekem jsem šla nahoru do mého malého nevymalovaného pokoje.Nerada v něm jsem,ale kam jinam jsem měla jít.Sedla jsem si na postel a začala si říkat,že týden to bez Romana nepůjde.Hrozně jsem si ho oblíbila.
Roman samozřejmě nevěděl,že mám zaracha.
Tak jsem se hned snažila vymyslet plán jak k němu proklouznu.Ať jsem myslela jak jsem myslela napadalo mě jediné,v noci se k němu vplížit když všichni budou spát.No každopádně jsem měla hlad,tak jsem si šla do kuchyně udělat chleba s máslem.Samozřejmě všichni mě začali peskovat,ale já je měla na háku a absolutně jsem je neposlouchala.Hezky v klidu jsem si chleba snědla nahoře.Čekala jsem až se setmí,všichni se hezky umyjí a půjdou spát.

Pokračování napíšu když uvidím váš zájem nebo budu mít chuť :)
Tak určitě zanechejte nějaký komentář budu ráda ;) A zatím čaukyy :*