Osudové lásky

33. Část

-Pohled Míši-
Nemohla jsem uvěřit, že předemnou, v té krabici, sedělo malé štěňátko labradora. "Je nádherná!" řekla jsem. "Jak ji pojmenuješ??" zeptal se Péťa. "To netuším, pojď mi pomoc něco vybrat..." řekla jsem. "Tak jo" odpověděl Péťa. Po půl hodině jsme se rozhodli pro Ady (Adela), pak už jsme šli ale spát, protože jsme byli unavení.

(O pár dní později)
Vstala jsem brzo a musela jsem bohužel vzbudit i tak krásně a roztomile spícího Péťu. Do hodiny k nám totiž má přijít Niki s Martinem, dnes je totiž Štědrý den a my se dohodli, že k nam přijdou a oslavíme Vánoce společně... Samozřejmě tu bude i Pavel a jeho přítelkyně... Bude to super... "Zlato, vstávej, musíme se aspoň nasnídat... Řekla jsem. Péťa vyskočil z postele. Když jsme byli už najedeni a obleceni, tak zvonila Niki s Martinem. Šla jsem jim otevřít. "Ahojky." Řekla jsem a objala jsem je. "Ahoj" řekli oba. "Marťas, běž za Péťou, je v obýváku..." řekla jsem a Martin jen přikývl... No, Niki jsem si ukradla já. Domluvili jsme se totiž, že my holky, takže já, Niki a Pavlova přítelkyně, budeme vařit a všechno, co se týká kuchyně je na nás a kluci, čili Péťa, Pavel a Martin mají ma starosti výzdobu a taky stromeček. S holkama jsem se skvěle bavila, stejně tak bych řekla, že i kluci... Šlo jim to opravdu od ruky... "No teda kluci, vy jste ale šikovní..." Řekla jsem, když už jsem viděla hotovej vyzdobenej byt. "Líbí se vám to?" Ptali se zvědavě. "Je to úžasný!" Řekly jsme. "No, a teď se mazejte převléct a jdeme na večeři... Řekly jsme. Když jsme byli všichni převlečení, tak jsme si sedli ke stolu a já jsem přinesla všechno jídlo. Navečeřeli jsme se a šli jsme se předat dárky ke stromečku. Doufala jsem, že se bude Péťovi dárek ode mě líbit. Rozhodla jsem se, že mu dám zájezd pro nás dva k moři do Chorvatska na týden. Původně jsem uvažovala nad nějakou elektronikou, ale já tomu absolutně nerozumím, takže jsem se rozhodla radši pro možnost zájezdu. S Péťou jsme pro Pavla a jeho přítelkyni vybrali lístky do divadla a pro Niki s Martinem jsme měli vlastně to stejné. Oni si sami mohli zvolit v programu divadla, na co chtějí jít. Když jsme byli u stromečku, tak první, kdo byl na řadě s rozbalováním byl Péťa. Rozbaloval zrovna dárek ode mě, takže jsem jen napjatě čekala. "To je úžasný, od koho to je??" zeptal se Péťa. Všichni se jen usmívali. "Od Ježíška, zlato..." řekla jsem. "Zlato, to je úplně úžasný. Děkuju. Pojedeme na společnou dovolenou." řekl Péťa. Pak rozbalovala Niki s Martinem a taky z toho měli radost. Stejne tak i Pavel s jeho přítelkyní. Pak přišla řada na mě. "Tak, zlato, Šťastný a Veselý!" řekl Péťa a podal mi dárek. Tim pádem mi bylo jasné, od koho je. Pomalu jsem dárek otevřela a když jsem si přečetla, co tam stálo, tak se mi do očí nahrnuly slzy. Byly to slzy štěstí. "Jak si to věděl??" zeptala jsem se. "Ptal sem se Niki a ta mi to řekla..." Odpověděl. "To je ten nejlepší dárek, jakej jsem kdy dostala. Zájezd do Londýna s ještě k tomu s tím nejúžasnějším klukem, kterej existuje, a to s tebou..." řekla jsem a políbila jsem Péťu. Pak už jsme si dobalili dárky a šli koukat na pohádky...

-Pohled Niki-
Na dnešek jsme byli domluvení s Míšou, Petrem, Martinem, Pavlem a jeho přítelkyní, že uděláme společné Vánoce u Petra v bytě. Ráno jsme se připravili a už vyrazili k Petrovi do bytu, abychom přišli včas. Když jsme dorazili, poobjímali jsme se a seznámili se s nádherným štěňátkem labradora Ady, které se stalo novým členem domácnosti. Pobíhala a poskakovala kolem nás a překvapeně štěkala. Míša pak hned poslala Martina do obýváku a my se vydaly do kuchyně, abychom začali připravovat večeři. Kluci mezitím zdobili stromeček a byteček. My jsme připravovali kuřecí řízky a bramborový salát, původně jsme uvažovali i nad kaprem, ale nikdo se z toho návrhu netvářil moc nadšeně, takže jsme zůstali u těch kuřecích řízků. Měli jsme ji sice hotovou trochu dřív, i tak jsme už přinesli jídlo na stůl a svolali všechny, kteří ještě nebyli na svých místech, aby se šli najíst. Zasedli jsme tedy ke stolu, najedli se a pak přešli ke stromečku, kde jsme si předali nějaké dárky. Přibližně v devět jsme už měli rozbaleno, tak jsme se posadili k televizi a pozorovali pohádky...

Během následujícího týdne jsme objeli rodiny a známé, abychom se na Vánoce viděli, popovídali si a sdělili si ty nejdůležitější novinky za uplynulou dobu. A o týden později, na Slivestra, jsme byli opět domluveni, že se sejdeme (nás se zkrátka Míša a Petr jen tak nezbaví). Tentokrát jsme se domluvili, že Míša s Péťou přijdou k nám. Byli jsme domluveni asi na osmou hodinu večer a většinu dne jsme spíš tak nějak pospávali, protože jsme věděli, že dnes v noci se zas až tak moc nevyspíme. Okolo šesté jsme začali připravovat nějaké chlebíčky, což nám zabralo asi hodinu a půl. Než jsme stihli umýt nádobí, už Míša s Péťou zazvonili. Otevřeli jsme a vpustili je dovnitř a začali slavit. Jedli jsme všechno, na co jsme přišli, přiťukávali si na všechno možné vším možným (Dokonce jsme si s Míšou, už v mírně podnapilém stavu přiťukávali jednohubkami na zdraví kluků, až jí spadl z té její sýr [promiň, já musela :D]). Ani jsme si tak nějak nestihli uvědomit, že už se v televizi odpočítávají poslední dvě minuty do nového roku...Přiťukli jsme si tedy šampaňským, které Martin odněkud vyhrabal, trochu se oblékli a vyrazili před barák, na ulici. Zde jsem chvilku pozorovali ohňostroje, které práskaly nad celou Prahou a také si zapálili nějaké ty prskavky. Ještě chvíli jsme postávali venku a řvali, že je nový rok, když jsme si vyřvali hlasivky a začala nám být zima, vrátili jsme se domů. Chvilku jsme si ještě povídali, ale když jsme zjistili, že v televizi už nic nedávají, rozhodli jsme se, že už radši půjdeme spát, abychom byli zítra aspoň trochu vyspalí a čerství, protože, jak se říká, jak na Nový rok, tak po celý rok! :)