World of elves 2

116.kapitola "Nabízíme pomoc"

Moc se omlouvám, že včera nevyšel díl. Nějak jsem neměla moc čas. A dostala mne na kolena nejlepší kamarádka. Děkuji za veškerou podporu jak už ve votes, komentech či zprávách. Velký dík patří Bajči, které i dnes patří kapitolka. Nezapomenu na Kate a Merilith. Hezké čtení ;-)

Thranduil

Zanedlouho jsme byli v Trůním sále a já již z dáli viděl svého přítele. Pochodoval po sále. Bylo vidět, že není ve své kůži. Že je nervózní. Došli jsme k nim. Jakmile na mne Celeborn pohlédl, viděl jsem, že si prošel své. Vypadal hrozně. Okamžitě se to odrazilo na mém obličeji. ,,Jsi v pořádku?" optal jsem se se starostí v hlase. Položil jsem mu ruku na rameno. ,,Ne. Mou dceru má v moci Sauron a má žena zmizela. Takže toho je taky dost" oddychnul si smutně. ,,Galadriel je mi líto." klesnul jsem. Poté ale Celeborn couvnul a tak jsem svou ruku stáhl zase k sobě. Zahlédl mého syna. ,,Legolasi..." žasl. ,,Rád tě vidím. Jsem rád, že jsi v pořádku" Legolas jen krátce přikývnul. Sám být v jeho kůži, neřekl bych vůbec nic. ,,Přišel jsem ti nabídnout pomoc. Při záchraně mé dcery,.." začal. ,,..tvé ženy" dokončil. Díval se mi hluboko do očí. Přikývnul jsem. Od něj bych pomoc nečekal, ale je pravda, že máme stejný cíl. Stejný záměr. A sám bych se do pevnosti nedostal. Pomocné ruce uvítám. ,,My vyrážíme až za čtyři dny. Až se princ trochu dá do pořádku" řekl jsem upřímně a pohlédl krátce a svého syna. Zase přikývnul. ,,Povede nás" řekl jsem. ,,Haldir nám také pomůže" poukázal na elfa stojícího za ním. Nijak nepromluvil za celou dobu co tu je. A ani jsem si jej nevšimnul. ,,To jsem rád" řekl jsem pouze a věnoval mu letmý úsměv. ,,Musíš si odpočinout. Nemysli na to." vydali jsme se společně pryč.

Legolas

Otec společně s pánem Lórienu odešli. Celeborn vypadal velmi špatně. V obličeji se mu lesknul smutek a samota. Nedivím se mu. Věřím, že i Ada na tom byl zle, když mne i Lucii unesli. Slíbil jsem, že jí pomohu a to také dodržím. Haldir ke mne přistoupil. Položil mi ruku na rameno. ,,Jsem rád, že jsi na živu" nakonec se ke mne natáhl a silně objal. Popravdě nečekal jsem to, ale snažil jsem se mu objetí opětovat. Byl jsem však ještě sláb a neměl jsem všechnu svou sílu zpátky. Po chvilce se odtáhnul. ,,Co se ti stalo?" optal se po chvíli. Oba jsme se vydali pryč. ,,Nechci o tom mluvit" odbyl jsem jej stejnou větou, jako každého před ním včetně Tauriel. ,,Chápu" odpověděl s oddechnutím. ,,A Lucia..." začal ale nedořekl. Hleděl do země. Jako by ztratil jazyk. ,,Co s ní?" zajímal jsem se. ,,Proč neutekla spolu s tebou?" nechápal. Zvedl zrak a zadíval jsem se do dáli chodby před námi. ,,Byla slabá" řekl jsem jen krátce. Nechtěl jsem mu vysvětlovat, že mi řekla ať uteču. Protože by mne znovu lapili a už by nebyla ani malá šance na to, že by se nám to znovu povedlo. Sauron by nás už nenechal samotné ani vteřinku, natož alespoň deset minut. Takhle má větší naději, protože přivedu pomoc zvenčí. To jsem jí slíbil a to také udělám. Najdu ji a přivedu zpět. Ať to stojí cokoliv...

Lassie se zasvětil a slíbil, že pomůže královně.
Není již pozdě?
Co když ji z temného prokletí již nikdo neprobere?
Bude navždy sama bloudit temnotou.
Sama, bez svých přátel a temnota ji jednou úplně pohltí.
Rozplyne se a už nikdy nenajde cestu zpět.
Dojde na to?
Deri...