The Marauders- 16ka na krku [hp,FF]

5. Noční výprava

Když večer poberti mířili na večeři, byli už předem připraveni na noční výpravu, zatímco dívky svůj trest trochu podcenili.Chlapci přišli mikinách a teplácích, zatímco dívky přišli v riflích a lehkých svetříkách.

"Nějak na lehko, nemyslíte?" zeptal se Sirius mířící do Velké síně.

"Proč myslíš?" zajímala se Lily a prohlížela si své oblečení. To už ale chlapec zmizel v davu nebelvírských studentů. Rusovláska se protlačila ke svým kamarádkám.

"Myslím, že bychom se měly převléknout." zakřičela jim do ucha a ony se obrátily s cílem dostat se do věže.

"Proč?" chtěla vědět Caitlyn.

"Protože mi to poradil někdo, kdo se v tom určitě vyzná líp jak mi." odpověděla kamarádce a tlačila se směrem k nebelvírské koleji.

Po večeři se dívky dostavily do Vstupní síně, která momentálně zela prázdnotou. Po chvíli dorazili za doprovodu hlasité konverzace čtyři chlapci a za nimi přišla i ředitelka nebelvírské koleje. Poberti se vydali ke dveřím, ale profesorka je stihla zastavit.

"Ještě nejsme všichni." vysvětlila.

Netrvalo ani minutu a do místnosti se vloudala černovláska, která vypadala velice zaskočeně.

"Co se stalo?" zeptala se Lily a přešla k dívce.

"Řekli mi, že jsem prý s něčím zatopila, nebo něco vytopila." přemýšlela dívka nahlas. Brunetka, která jediná věděla oč se jedná, vrhla na chlapce stojící ve dveřích hnusný pohled a vrátila svou pozornost zpět k dívkám.

Celou cestu z hradu dívky nepromluvily ani slovo, zato chlapci vesele diskutovali a vypadalo to, že ví, co je čeká.

Dívky to začaly chápat až když se přibližovali k Zapovězenému lesu.

Profesorka je předala do péče Hagridovi a cesta mohla započít.

Lily, která si tento les představovala všelijak, byla mile překvapena, když uviděla plno stromů, mezi nimiž poletovala malá safírově modrá stvořeníčka.

"To je nádhera!" ozvala se Becky a se zatajeným dechem pozorovala les.

"Jen do té doby, než ti dají žihadlo." ozval se Remus a všichni se po něm nechápavě podívali.

"Remus má pravdu," souhlasil Hagrid "rotulice jsou krásný, ale za některejch okolností dost nebezpečný. Vypadá to, že se tu někde zabydlely a našim dnešnim úkolem bude to hnízdo najít."

Dívky teď vypadaly všelijak, jen okouzleně už ne. Hagrid se nad jejich pohledy pousmál.

"Bát se nemusíte, ale tady vás musim nechat jít." řekl, když stáli na rozcestí a po chvíli pokračoval "Lily s Jamesem jděte do prava, Remus s Becky do leva. Vy čtyři jděte spolu rovně, po pár metrech se to rozdvojuje, tak... ale vždyť vy víte." řekl a vyměnil si s poberty chápavé pohledy. Dívky na Hagridova slova reagovala poněkud jinak. Zatímco Lily vysvětlila Hagridovy, že s Potterem nikam nejde, Becky se červenala, černovláska vypadala vystrašeně a Caitlyn jen nesouhlasně vrtěla hlavou. Bohužel pro ně jim Hagrid nedal dvakrát na vybranou a tak se každý rozešli vlastní cestou.

Lily si od Jamese udržovala ten největší odstup jaký jí byl nabídnut a jen neochotně poslouchala jeho žvanění. Čím hlouběji do lesa se dostávali, tím jistější si byla, že tady to hnízdo rozhodně nebude, přesto dál postupovala do jeho středu.

Zato Becky a Remus se o žádnou hlubší konverzaci ani nepokoušeli. Procházeli lesem, tu a tam křupla nějaká větvička a Becky se zachvěla. Po chvíli procházení lesem, který každým krokem vypadal děsivěji, se houští kousek od nich začalo klepat a šustit. Becky se zježily chloupky a zírala na křoví, jako by každou chvíli měla vyskočit nějaká potvora a rozsápat je. A taky se tak stalo, jenže místo potvory vyskočil z křoví obrovský černý pes. Dívka s hrůzou v očích pozorovala bestii a přestala vnímat, co se děje okolo.

Zato světlovlasý chlapec se na zvíře zamračil a tiše, tak aby ho mohl slyšet jen pes, zašeptal "Zmiz Tichošlápku. Jdi si svou cestou."

Po těch slovech hrozivě vypadající pes sklopil uši, skrčil se, otočil se a odběhl pryč.

Sirius s Caitlyn se oddělili od ostatních a dívka si se značnou dávkou znepokojení uvědomila, že chlapec se usmívá.

Po asi deseti minutách cesty se na ní chlapec otočil a se slovy "Počkej tu chvíli." se jí ztratil z dohledu. Dívka stála jako omráčená a dívala se na okolní stromy, které za těchto okolností vypadaly velmi děsivě.

Minuty utíkaly a dívka se nebyla sto pohnout, jen naslouchala zvukům lesa. Po chvíli stání se okolo ní mihl stín a když se otočila, hleděla do očí veliké mantichoře.

Poslední chlapec a dívka se těšili v podstatě ničím nerušenou cestou a co chvíli spolu prohodili pár slov.

Zlomový bod nastal ve chvíli, kdy se kousek od nich ozval pronikavý dívčí výkřik. Oba dva se okamžitě rozběhli po zvuku.

Pak dorazili na malou mýtinku. Uprostřed stála brunetka a před ní se tyčila obrovská zrůda. Lidská hlava se tyčila na lvím těle a vzadu vykukoval štíří ocas.

Peter se beze slova rozběhl někam do lesa. A dívky, které teď stály vedle sebe, se snažily vyhíbat štířímu ocasu. O patnáct sekund později se pár metrů od nich ozvala rána a červené jiskry ozářily oblohu. To už se k nim přidali i jejich dva světlovlasí přátelé s Peterem v patách.

"Co to je?" vypískla Caitlyn, která teď na nestvůru mířila hůlkou.

"Mantichora." dostalo se jí odpovědi od své rusovlasé kamarádky, vybíhající z lesa.

"Její kůže odpuzuje všechna kouzla." vysvětlil Remus po tom, co se od ní odrazilo Jamesovo Vipera Evanesco.

"Hmm, děkujeme za upozornění. Nějaké nápady?" odvětil James, když uhíbal svému vlastnímu kouzlu.

"Utíkat?" nabídla Becky, kterou o vlásek minul mantichořin ocas.

"To zní jako dobrý nápad." ozval se Remus a snažil se upoutat nestvůřinu pozornost. Po chvilce jí přistála na hlavě Siriusova dobře mířená střela.

"Teď." řekl zcela klidným hlasem a všichni začali mizet v útrobách lesa, jen on se marně snažil proklouznout. Pak dostal jednou ze lvích tlap do paže, cítil, jak mu teplá krev stéká po kůži, ale využil té příležitosti a prosmýkl se mezi mantichorou a utíkal směrem ke školním pozemkům. Když se všichni dostali z lesa utíkali rovnou za Hagridem.

Jediné, co si z toho osmice studentů odnesla bylo jedno zranění a noční můry na celý život. S tímto se v noci všichni odebrali do postelí.