Okamžik.
Právě teď. Nádech. Výdech.
Stojím uprostřed chodby, táhnoucí se ještě několik metrů dozadu a na jejíž konci se rozděluje do dvou dalších směrů. Se zatajeným dechem a srdcem až v krku zírám na bílé dveře, za kterými se právě odehrává pokus o záchranu života. Života mé úžasné, malé sestřičky.
Když nám umřeli rodiče při autonehodě, nezbyl jí nikdo jiný než já. A já měl jen ji. Přísahal jsem, že se o ni postarám a nedopustím, aby se jí něco stalo.
Teď je na operačním sále. Lékaři se ji právě pokouší zachránit, jelikož při přecházení silnice ji srazilo auto a má silné krvácení do mozku. Posazuji se na židli naproti dveřím a skládám svůj obličej do dlaní. A čekám. Nic jiného mi nezbývá.
Po nějaké době se dveře otevírají a stojí v nich doktor s kulatými brýlemi na nose. Na čele má krůpěje potu, v rukou svírá desky s nečitelnými poznámkami. Okamžitě vstávám se židle a dívám se na jeho kamenný výraz, ze kterého nedokážu nic vyčíst. Zhluboka se nadechuji a snažím se alespoň trochu uklidnit mé splašené srdce.
„Pane Moore," oslovuje mě doktor chraplavým hlasem a jeho hlas se děsivě odráží od chladných nemocničních stěn, „bohužel... Vaši sestru Charlotte se nám nepodařilo zachránit. Je mi to moc líto."
Přistupuje ke mně blíž, dává mi ruku na rameno a dívá se mi do očí, které se zaplňují horkými slzami. „Upřímnou soustrast," pronese tiše a se svěšenou hlavou se vydává na druhý konec chodby. Mám pocit, že moje srdce právě explodovalo a s ním i mozek a všechny orgány, které mě doposud udržovaly naživu a bránily mi v tom navždy opustit tuto planetu. Podlamují se mi kolena a s tvrdým nárazem dopadám na zem. Moje vědomí mě postupně opouští.
Právě jsem ztratil svoji sestru. Už mi nezbyl nikdo.
Tímhle okamžikem se mi zhroutil celý svět.
***
Jenom takový kratičký prolog k novému příběhu :) Já doufám, že se vám bude líbit, jelikož mě to přijde zatím jako docela zajímavý a originální nápad... :) Budu ráda, když se ozvete do komentářů nebo zanecháte vote ^^
ČTEŠ
Moments
RandomŽivot se skládá z miliony okamžiků, ať už z těch krásných, nebo i špatných. Všechny se stávají z nějakých důvodů, které nás mají posunout zase o kousek dál. Ne nadarmo se říká, že všechno zlé je k něčemu dobré. A příležitosti? Ty čekají na každém ro...
