Jsem to stále Já?

Stará láska

,,Dala sis čaj nebo kafe Evelyn?'' Otočí se směrem ke mne a s úsměvem odpoví, ze kafe, co ji dává její matka, je její život. Musím se zasmát. Uvelebim se na břiše a polozim si hlavu na ruce. Koukám do vysokého okna. Do tmy, která je rozsekávána zarivym světlem. Za chvíli uz Evelyn kráčí ke mne s hrnkem kafe a sklenicí s vodou. ,,Je mi krásně,'' vydechnu najednou a reakcí Evelyn je její opět nádherný úsměv. Usadí se do křesla a obejme horký hrnek rukama. ,,A co mi o sobě rekneš ty, Char?'' Mírně sebou trhnu při její otázce. Moje minulost. To snad ani nechce vědět. Co ji říct?! Panikaaaaa!!! Řve moje maličké Ja v mé hlavě. Klid klid. Hlavně klid. Pořádně se nadechnu a věnuji ji úsměv. ,,Není toho moc o mne.'' ,,To nevadí! Řekni mi o tvé rodině,'' řekne a pohodlně se usadí. ,,Mám dva bratry. Nejmladší dostal teď štěně. Em. No. Mám docela malou rodinu. I tak se málo setkáváme. Taťka jezdí na služební cesty. Mamka. Má práci hlavně se mnou,''dokončím krátké vyprávění a jen se usmeju. ,,Noooo,''protáhne. ,,To bylo krátké, ale to nevadí. Teď mi řekni něco o sobě,''řekne a zkoumá me svýma očima. ,,O mne. Mám ráda knihy. Kavárny. No. A tak. Ráda jsem s člověkem, s kterým si rozumím. Moc toho neřeknu. Mám docela problém s mluvenim o sobě a, a tak.'' Mlčím. Ona se na mne dívá a ja ji nerozumím. ,,Nechceš si projít byt? Ukážu ti i knihovnu co tu měl otec. Myslím, ze se ti bude líbit,''odloží hrnek na stůl a zvedá se. ,,Tak pojď.'' Zvedám se a vydama se za ni. Ma ladnou chůzi. Po chvíli zůstane stát před tmavými dveřmi. Otevře je a vejdu hned za ní. Velká postel s nebesy. Rudé závěsy na oknu. Noční stolek na kterém je lampa a vedle nějaká fotografie. Když se podívám blíž je to zaramovana fotografie nejspíše ji a rodičů. ,,Vítej v mém království,'' řekne a rozprahne ruce při čemž padne do postele. Naproti postele má skříň a komodu. V rohu velké zrcadlo. Ma jednoduchý, ale krásný pokoj. To musím uznat. ,,Tady bych byla furt,'' řeknu se smíchem. Pobaveně na mne mrkne a už mne táhne ven. ,,A teď vzhůru do knihovny,'' zapisti a táhne mne za sebou.

,,Pojď za mnou!'' Začnu se smát a následují ji. Vběhne do jedné z místností a já ji nasleduji. Už se rozvaluje na křesle u postele. ,,Pojď si pro mne,''řekne a v očích ji zajiskri. Zkousnu si ret a cítím jak můj tep se zvyšuje. Jdu k ni a ona se na mne culí. Dojdu až k ni a opru se rukama o opěrku. Nahnu se blízko k jejímu obličeji. ,,Však počkej. Uvidíme kdo se tady bude smát,'' zaseptam a vášnivě ji polibim. Po chvíli si ji zvednu a polozim do postele. ,,Tak co princezno?'' zaseptam ji do ucha otázku a její odpovědí je mi její zavzdychani.

,,Dívej! Bude se ti to líbit!'' Zaraduje se a vtrhne do tmavé místnosti, která voní dřevem. Dřevěné obložení. Stoly. Police a regal. ,,Nádhera,'' vydechnu. Otocim se okolo sebe a zastavím se u jejího obličeje, který je plný nateseni. ,,Co se ti stalo?'' Zasmeji se a ona na mne udělá obličej. ,,Kolik tady máte knih?''zajímám se a sednu si na kožený gauč. Zamyšleně se podívá na knihy. ,,Asi okolo 160 knih. Ale nevím to jistě. Taťka by ti to řekl přesně. Jsou tady lékařské knihy. Knihy o umění co patří mamce. A pár románů, detektivek a tak dále. Encyklopedie všeho možného. Najdeš tady snad vše,''řekne a sedne si vedle mne. Její blízkost mne vrhne zpět k Leo. Zdá se, že stará láska přeci jen někdy neodchází. A přesně v tuto dobu si uvědomuji...že nejspíše ještě trochu miluji Leo. Sakra.