Bronx

12. kapitola

Otevřela jsem oči a já před sebou uviděla toho slizské chlapa. Nevím, co by se stalo, kdyby tam kluci došli pozdě nebo kdyby tam vůbec nedošli. Raději jsem na to nechtěla myslet a šla si opláchnout obličej do koupelny. Udělala jsem si ranní hygienu a vlasy si dala do neohrabaného drdolu. Oblékla jsem si roztrhané džíny do pasu a bílý crop top s černým potiskem. Vyšla jsem z pokoje a uviděla na gauči sedět kluky, kteří mě hned zaregistrovali.

,,To ti je takové horko?" rýpnul si Harry.

,,Taky ti přeji dobré ráno," mrkla jsem na něho. Šla jsem do kuchyně a z poličky jsem si vytáhla kornflejky. Podala jsem si ještě misku, do které jsem začala lít mléko. ,,A jen tak pro informaci. Je konec dubna a je celkem teplo na to, abych nosila tohle," ukázala jsem na můj outfit. Nasypala jsem do misky kornflejky a sedla si na barovou židli.

,,Už je ti líp?" zeptal se mě Liam. Přikývla jsem a šla dát nádobí do myčky, poté jak jsem dojedla.

,,Co budeme dneska dělat?" sedla jsem si na gauč.

,,No...dneska dojde náš dobrý kamarád Josh, protože si s ním chceme o něčem promluvit," usmál se na mě Niall mezitím co si bral plechovku piva, ze které se následně napil.

,,A o čem?" nadzvedla jsem obočí.

,,To tě nemusí zajímat," zamračil se na mě Louis. Ten má teda dneska náladu. ,,Každopádně budeš zavřená v pokoji a dokud tady Josh bude, tak z něho nevylezež jasné?!" probodával mě pohledem. Co se to s ním děje? Včera se choval normálně, ale dneska...dneska z něho jde strach. Přišel mě zachránit před tím chlapem a choval se ke mně, jako kdybych byla něco velmi křehkého, co nechtěl v žádným případě rozbít a teď? Možná měl včera jen takovou náladu a nyní začínám poznávat pravou tvář mafiána, i když říkali, že nejsou krutí jako ostatní, ale jak jim můžu věřit? Z jeho chladného hlasu jsem byla celá vykolejená, a proto jsem se zmohla pouze na chabé přikývnutí. ,,Jasné?!" zvýšil hlas až jsem sebou cukla.

,,Ano," špitla jsem. Vážně jsem se ho bála. Kluci se na něho nevěřícně dívali, ale vypadalo to, že jsou už na to zvyklí, když jsem viděla jejich tváře měnící se na klidné.

,,Fajn," usmál se sám pro sebe a pohodlně se opřel o křeslo. Nemohla jsem se na něho dívat, a tak jsem odešla do svého pokoje, kde jsem se i zamkla. Přešla jsem k oknu, ze kterého jsem pozorovala celkem klidnou ulici. Někdy tudy projelo auto, někdy jste mohli vidět, jak se snaží různí přiopilí lidé dostat se domů a přitom zůstat na živu. Procházeli tudy i muži, kteří měli okolo sebe společnice na jednu noc, z kterých se mi dělalo špatně. Párkrát jsem slyšela i výstřely, na které jsem si už zvykla. Chtěla jsem odtud co nejdřív vypadnout. Proto jsem odemkla dveře a vešla do obyváku, kde seděli kluci pořád na stejném místě, ale vypadali naštvaně. Nevím, jestli se pohádali, protože jsem byla tak zabraná ve svých myšlenkách, že jsem měla minimální možnost něco slyšet.

,,Harry? Naučíš mě prosím bojovat?" stoupla jsem si před něho s odhodláním v očích. Ani nechápu, proč jsem řekla zrovna Harrymu.

,,S radostí," zajiškřilo mu v očích a věnoval mi upřímný úsměv. Stoupnul si a jeho ruku mi položil kolem ramen.

,,Tak to teda ne! Řekli jsme si, že nic zatím dělat nebudem a to platí i to, že se nebudeš učit bojovat a nevím co všechno," rozhazoval Louis zběsile rukama a nasupeně si stoupl.

,,Tak hele, ty nejsi můj otec, aby si mi rozkazoval. Mého otce zabili ti hajzli, tak mi laskavě nerozkazuj co mám dělat. Chci jim ukázat čeho jsem schopná a hlavně ty mi nic neříkej. Už toho mám dost. Před chvílí by si mě zavřel do bedny a poslal letadlem někam hodně daleko a teď se chováš takhle!" křičela jsem a přišla k němu blíž. Už mi vážně dochází trpělivost.

,,Bože Monique, ty to nechápeš," dal si hlavu do dlaní. Jen jsem si odfrkla a šla zpátky za Harrym.

,,Jen se jdu převléct a pak přijdu," řekla jsem a šla do svého pokoje. Dala jsem si černé legíny a taky obyčejnou černou sportovní podprsenku. Obula jsem si černé boty Nike a šla zpátky. Spadli na mě jejich pohledy a mně to začalo být nepříjemné. Harry se jakoby probral a já si mohla všimnout, že i on je už převlečený. Měl na sobě uplé černé tričko a volné červené kraťase. Vlasy měl svázané šátkem a vypadal vážně dokonale.

,,Tak jdeme," řekl a ještě si vzal petku vody a pak jsme šli ke dveřím, které mi kdysi nešly otevřít. Vešli jsme do místnosti, která byla obrovská. Bylo to něco jako tělocvična. Byly tu boxovací pytle, různé činky, běžící pásy a další.

,,První musíš mít sílu v rukou a v celém těle, aby si proti někomu měla šanci," vysvětloval mi to, jako kdyby byl nějaký učitel a já jeho žákyně, která pouze přikyvovala a dá se říct, že to tak i je. ,,Půjdeme k boxovacím pytlům," vyšel k nim a já ho následovala. ,,Tady se postav," ukázal na místo a já tak učinila. ,,Musíš mít rovnováhu na obou stranách stejnou," řekl a já se pořadně napla, abych měla tělo zpevněné. Najednou jsem ucítila jeho ruce na mých bocích. ,,Uvolni se," zašeptal mi do ucha a mě naskočila husina, ale nakonec jsem se uvolnila, ale pořád jsem udržovala rovnováhu. ,,Neměj tak zpevněná ramena," poklepal mi na ně a já je spustila dolů. ,,Tady nejsi na nějaké modní přehlídce, takže se trochu zhrb," usmál se a já se trochu zhrbila. ,,A takto budeš po celou dobu," zasmál se a podal mi boxovací rukavice, které jsem si nasadila. ,,Tak a teďka se postav zpátky do té pozice a lepší je když si trochu pohupuješ na nohách," předvedl mi to a já jsem se postavila k pytli. Zkusila jsem první úder, ale pytel se nepohnul ani o milimetr. A já jsem si myslela, že je to hračka. ,,Pořád to zkoušej. Hnedka to nepůjde," překřížil si ruce na hrudi a já se opět postavila k pytli. Další rána byla zase marná. Pořádně jsem se naštvala a dala pěstí do pytle a on se pohnul. Sice malinko, ale přeci jen.

,,Povedlo se to Harry," skočila jsem mu kolem krku. Byla jsem vážně šťastná.

,,Jo a teď pokračuj," usmál se na mě a já začala opět boxovat, ale teďka v tempu. Pytel se začal trochu pohupovat a já jsem dávala ještě větší rány než předtím. Najednou jsem přestala vnímat svět kolem sebe a začala nezastavitelně a zuřivě mlátit. Opět jsem měla v hlavě Piráty a já si představovala, že ten pytel je jeden z nich. Harry mě vrátil zpátky na zem, protože mi začal třást s rameny. ,,Monique! Jsi v pohodě?" mluvil na mě. Jen jsem přikývla a sedla si na zem. Podal mi pití a já se s vyčerpáním napila. ,,Myslím, že pro dnešek to už stačilo," usoudil Harry a vstal.

,,Ne, já budu ještě trénovat," zběsile jsem kroutila hlavou.

,,Vždyť zkolabuješ," podíval se na mě. Neposlouchala jsem ho. Opět jsem si nasadila rukavice a začala boxovat.

,,Je tady Josh, pojď už," vešel do dveří Niall. Přikývl a vydal se ke dveřím, ale já si ho nevšímala. ,,Ehm..Monique?" zeptal se mě opatrně Niall, ale já nadále způsobovala velkou bolest pytlu. Všimla jsem si jak Harry zakroutil hlavou a vydal se pryč. Najednou jsem se ocitla v místnosti sama s mými myšlenkami. Tolik jsem toto potřebovala. Vylét si na něčem vztek. Připadalo mi to jako věčnost a já se sesunula k zemi a vydýchávala jsem svou dřinu. Byla jsem strašně unavená. Mám zničený život a nejhorší na tom je, že i kdybych se snažila sebevíc, tak svůj osud nezměním. Mým osudem je být tady v Bronxu a buď vyhraju nebo prohraju. Ani jsem si to neuvědomila a z mých očích mi tekly velké proudy slz a já jsem své pocity pustila ven a začala tiše vzlykat. V tom okamžiku jsem ucítila, jak si mě k sobě někdo přitiskl do objetí, které jsem už znala. Byl to Louis.

Tohle je 12. kapitola a zároveň první díl v roce 2016! Omlouvám se, že jsem nestihla vydat ještě jednu kapitolu v minulém roce, ale vůbec jsem neměla čas :( Ale chci vám strašně moc poděkovat za vaši neuvěřitelnou podporu v roce 2015!!! Ani si nedokážete představit jak to pro mě moc znamená a moc si vás vážím!!! Chci vám poděkovat za všechny reads, votes a komenty! Vážně jste mi několikrát přivodili infarkt :D Pro začínající autorku jako jsem já je toto všechno prostě strašně důležité! Když mám blbý den, tak vy mi hned zvednete náladu :) Takže snad si rok 2016 užijete i s mým příběhem a bude se vám snad nadále líbit! :)

Chci vám samozřejmě popřát hodně štěstí, zdraví, mnoho úspěchů do nového roku a ať se vám splní všechna přání!!! Já jsem se za tento rok pomodlila, takže snad bude ok :D

Mám vás moc ráda a neskutečně si vás vážím! Takže ještě jednou obrovské DÍKY!!!!!

GabuliHoran❤