S trhnutím jsem se probral. Slyšel jsem, jak chrastí štěrk a jak se sedačka na které jsem seděl houpe a třese. Otevřel jsem pomalu oči, očekávající bolest, ale nedostavila se žádná. Seděl jsem v autě, které jelo po povědomé příjezdové cestě.
"Pomůžou ti tu Harry. A až se uzdravíš, pojedeš zase domů." Zmateně jsem otočil hlavu na Nialla, který seděl za volantem. Otevřel jsem pusu a zase ji na prázdno zavřel.
"A tady je váš pokoj. Ubytuj se Harry, za hodinu je oběd." Všechno se stalo přesně stejně jako před několika týdny, když jsem sem, do ústavu, přijel. Netušil jsem co se děje. Byl jsem přece ve stodole. Liam zabil Louise a pak ublížil i mě. Vešel jsem do pokoje. Čeho jsem si v zrcadle u dveří všiml bylo, že jsem měl stejnou váhu jako když mě sem Niall přivezl. Takže mě sem musel vážně dovézt až teď. Nic mi nedávalo smysl.
Seděl jsem na posteli a netrpělivě si podupával kolenem. Když se otevřely dveře a dovnitř nakoukl Louis, stejný jako před tím, než to vše začalo, vyskočil jsem a skočil mu kolem krku. Ten ztratil rovnováhu a jednou rukou se chytl pantů aby našel rovnováhu, zatímco tu druhou měl na mých bedrech.
"Nic ti není!" Vydechl jsem a držel se ho kolem krku.
"Nic..nic není. Máš..máš hezké.."
"Děkuji." Usmál jsem se a pustil ho. Vypadal zmateně. Jako kdyby se snažil pochopit, co se děje. Ale to mi nevadilo, protože byl v pořádku.
Na obědě jsem seděl s Louisem, který se rýpal v jídlu a něco si tiše mumlal. Co když to byl vše jen sen? To by byl ale pořádně zvláštní sen.
Usnul jsem na gauči ve společenské místnosti.
Z klidného spánku mě vyrušily cizí hlasy.
"Je mrtvý?"
"Proboha Zayne jen spí!"
"Vypadá jako kostra."
"Nemůže za to."
"Má hezké tričko."
Když promluvil Liam, prudce jsem se posadil. To on v mém snu zabil Louise. Ale udělá to i ve skutečnosti?
Odpoledne byla jako ve snu terapie kreslením. Všechno probíhalo jako minule. I obrazy mých "přátel" byly na vlas stejné. Stejně jako jejich nemoci. Oblečení které měli...
Umyl jsem se velmi rychle. Dnes v mém snu umřel Andy. Oblékl jsem se a potichu se vydal k jejich pokoji.Chtěl jsem vejít dovnitř, ale slyšel jsem šustění. Schoval jsem se za roh a nahlížel dovnitř. Andy seděl vyděšeně na posteli a před ním stála postava v černých skinny džínách a tmavé mikině s kapucí přes hlavu. Natahoval se k Andymu a něco mu cpal do pusy. Andy jen kňučel a snažil se odvrátit hlavu. Bylo ale pozdě a tobolka zmizela v jeho krku. Pak jsem jen slyšel hlasité kroky a zalezl jsem dál do stínu chodby abych nebyl vidět. Chodbou ke mně se hnal Louis. Nevypadal ale, že by si mě všiml. Ve dveřích se srazil s neznámým. Vyvalil oči a zakryl si pusu dlaní.
"Kdo ti bude věřit, že jsi to neudělal? Ubohý schizofrenik...sám neovládá svoje myšlení, natož činy.." Zašeptal mě povědomým hlasem a rozběhl se chodbou. Z pokoje se mezitím začaly ozývat dávivé zvuky. Držel jsem si ruku před ústy abych nevykřikl. Louis vběhl do místnosti. Zaslechl jsem ránu a zoufalý nářek Louise.
"Ne...ne ne ne ne ne ne ne ne! Andy ne! Černá..černá a červená...ne ne ne!" To už směrem ke mě mířilo několik dalších pacientů včetně vychovatelek. Louis se postavil mezi futra a po tvářích mu stékaly slzy. Udělal jsem pár kroků k němu a nakoukl dovnitř. Všechno bylo stejně jako tenkrát. Mrtvý Andy ležel na zemi.
Ležel jsem už ve své posteli. Nahnali nás všechny do pokojů. Louis usnul. Ale ještě před několika minutami tiše vzlykal zády ke mě. V hlavě se mi honilo vše, co se dnes stalo. Mým tělem ve vteřině projel šok, způsobený vrznutím dveří a pomalými kroky směrem k mé poseli. Přivřel jsem oči, aby to vypadalo, že spím. Nade mnou stál ten samý muž, který zabil Andyho. Nehybně stál a sledoval mě.
Je tu pár věcí, které Vám chci říct.
1. Psaní téhle povídky mě neskutečně baví, avšak..blížíme se ke konci a to velmi rychle.
2. Některým z vás už možná a nejspíš došlo, kdo je vrahem, nápověd myslím pár bylo.
I přesto doufám, že na dočtení mé storky nezanevřete, dala jsem si s ní práci.
3. Neskutečně děkuju za krásné komentáře, které mi vždy udělají obrovskou radost a dají mi impuls k napsání další části.
4.Nadpis je latinsky, protože je to jazyk vznešený a zaslouží si pozornost. Feel free a přeložte si ho na googlu do češtiny, angličtiny, nebo klidně hebrejštiny, whatever flows your boat.
5. Poslední ale neméně důležitá věc: Co si vy myslíte o Vánocích jako svátku? Moc by mě to zajímalo. :)
U další části,
xoxo Nik oxox
ČTEŠ
Drowning |L.S. story
Fanfiction"Per aspera ad astra." "Neumím Latinsky Harry." Neboli příběh, kde Harry a Louis jeden druhému podají záchranou ruku.
