Let me do you [Ereri/Riren; CZ]

Let me do you

Ten chtíč polibku. Ten chtíč dotyku, dotyku kdykoliv se vám zachce. Ten chtíč sladkých slov. Ten chtíč dívat se mu do těch jeho uhrančivých šedých očí. Touha vedle něj usínat. Touha cítit jeho vůni. Touha mu zaplést prsty do vlasů. Touha políbit jeho rty, sjet trošku na stranu na lícní kosti. Níž na krk. Na hrudník. A ještě níž na pupík.

Touha dotknout se jeho tváře.

Dneska ho dostane. Dneska ho donutí sténat a křičet jeho jméno. Dneska si ho vezme celého a už ho nikdy nepustí.

Dojedl svůj podíl a zvedl se ze židle. Vždy dojídal jako jeden z posledních a muselo se na něj čekat, ale dnes všem pověděl, ať jdou. Měl totiž úplně jiné plány. Odnesl špinavý talíř a skleničku za účelem je umýt a trhnul sebou, když na chodbě uslyšel kroky. Okamžitě se zařinčením odložil nádobí a schoval se v rychlosti za roh. Desátník.

Mířil si to sebejistým krokem ke kuchyňskému pultu. Natáhl se nahoru pro čistý hrníček a chvíli si jej nedůvěřivě prohlížel, než se rozhodl si jej raději ještě jednou omýt. Při otočení k umyvadlu si všiml špinavého talíře. „Jaký spratek..." zamumlal si pro sebe, no samozřejmě to tam nemohl nechat, to by nebyl heichou, aby tam nezačal uklízet.

Eren samo sebou dál stál za rohem, tak hrozně blízko a nespouštěl ze svého kapitána oči. Sledoval všechny jeho pohyby a vysvlékal ho pohledem. Tvářil se jako největší úchyl, ale bylo mu to úplně jedno. Tak toužil povědět černovláskovo krásné jméno. Najednou to bral jako dokonalou příležitost. Má ho na dosah, stačilo jen udělat pár kroků, tak tedy sebral poslední zbytky odvahy a sebekontroly a udělal několik kroků k němu.

Desátník vypadal, že vůbec nic netuší, věnoval se přípravě čaje a zajíkl se překvapením, když ho hnědovlásek během vteřiny obrátil, přirazil zády ke zdi a naklonil se k jeho obličeji.

„Neříkejte, že tu na mě takhle čekáte..." zašeptal a jemně ho vzal za bradu. Neúprosně se na něj tiskl a druhou rukou stále pevně svíral jeho paži. A nakonec se začal naklánět.

„To už ses úplně zcvoknul, ty čokle?" vyhrkl okamžitě, zvedl koleno a vrazil ho mladíkovi pěkně silně do rozkroku. Reflex. „Jdi ode mě, co si to vůbec dovoluješ?!" vyjel, ale jemně červené líce potvrzovaly jeho rozpaky.

Chlapec se skácel na kolena a zaskučel. Pěkně to bolelo, rozhodně to nečekal. „Já vás miluju, kapitáne!" namítl okamžitě, postavil se na nohy a pevně zavřel oči, jako by čekal ránu pěstí do břicha.

Zatvářil se překvapeně. „Myslíš jakým způsobem?" nenechal se odrovnat starší z nich. Stále stál napřímeně a s přivřenýma očima ho sledoval. Mohl by to chápat, jelikož je Eren v takovémto věku, ale je také titán a zamiloval se do chlapa, co je o tolik starší.

„Tím romantickým, pane!" A hned zmlknul, než vůbec mohl pokračovat. Pěkně ho zapálila tvář a ucuknul. Mohl čekat, že mu heichou něco udělá, ale on mu dal takovou facku, až to hlasitě plesklo.

Najednou, jako by ten hlas nepatřil šedoočkovi. Byl o oktávu výš, zastřený a... prostě cizí. „Seš normální? Jak úchylnej sakra seš? Je mi z tebe blbě," zavrčel, založil si ruce na hrudi a vydal se pryč.

V ten moment chlapci do očí vyhrkly slzy, ne z té facky, z toho odmítnutí. Je pro kapitána nechutný? Opravdu to tak je? Vždy si myslel, že ty desátníkovy pohledy, že to všechno... Sevřelo se mu srdce.

***

Celý měsíc se mu vyhýbal. Nechtěl ho otravovat a už vůbec nechtěl, aby se ho Levi štítil nebo tak něco. Hodně to bolelo, nemohl ho vyhnat z hlavy.