Mořská kouzla

Kapitola 5.

Pohled druhé osoby

„Našli jste ji?!" už nemůžu, bez ní nemáme šanci, bez ní rozhodně ne.

„Ne paní, je nám líto." Tak je to pořád dokola. Otočila jsem se ke stěně a opřela jsem se o ní. Někde přece být musí, vím, že jsem jí to slíbila, ale už začínáme prohrávat. Otočila jsem se k nim zpátky, už s klidem.

„Dobře víš, že ji nenajdeme jen tak, ona je jiná, umí to zamaskovat."

„Luren má pravdu, my jsme ji zničily, sama se jen tak bezdůvodně nevrátí." Přitakala, jo ty dvě se nezměnily, ale i jim chybí víc než si samy myslí.

„Já vím, že Alex i ty Luren máte pravdu." To ano ale my musíme něco dělat.

„Má paní a opravdu je tak důležitá." Tak to přehnala, uznávám, že je mladá a nezažila ji, ale tohle je drzost.

„Jestli ji potřebujeme?! Samozřejmě, že ano!!" rozzuřeně jsem vydechla. „Prohráváme, hrajeme smrtelnou hru a prohráváme! My potřebujeme Bílý přízrak jako sůl!!!" teď se potřebuji uklidnit, vyšla jsem s místnosti a pořádně za sebou práskla dveřmi. Ale zarazila jsem se a vrátila.

„Luren, Alex zkuste ji najít vy, buďte tak hodné!" řekla jsem ještě trochu hlasitěji a znovu za sebou práskla a tentokrát, už jsem opravdu odešla.

Pohled Leo

Byl to můj bratr. Opřela jsem se o bar, musím se uklidnit, určitě mě nepozná. Změnila jsem se, a on taky, ale skoro vůbec, oproti mně. Přišel ještě se dvěma. Nejdřív stál a rozhlížel se, pak jsi šel společně s těma dvěma sednout za bar, Lana na něho se zájmem a úsměvem na tváři hleděla. Ale pokud se nic nezměnilo tak Josh (Bratr) pořád miluje ji, musela jsem se nad tím, jak ho Lana pozoruje usmát, než mi opět došlo, kdo to je.

„Tak, co to bude, pánové." Vrhla se k nim Lana, jako hladový sup. Nemohla jsem tomu uvěřit, moc jsem na sebe neupozorňovala, byla bych v maléru a začala bych opět hrát nebezpečnou hru. Díval se na mě, ale asi mě nepoznal, protože už mi nevěnoval pozornost, naštěstí.

„Dvě nealka a jednoho panáka whisky." Řekl klidně a dál ji nevěnoval pozornost. Namíchala jsem jim dvě nealka a Lana nalila panáka whisky. Postavily jsme to před ně a já si hleděla opět svého. Lanu asi trochu mrzelo, že o ni nemaj zájem, ale je to tak lepší, asi po hodině zaplatili a odešli a mě spadl kámen ze srdce.

„Tak hezcí a sexy kluci a nemaj zájem." Postěžovala si mi.

„Nech to být, třeba nebyli ti praví." Ona se však zatvářila uraženě.

„Tobě je to, jedno ale mě ne." Odfrkla si uraženě a věnovala se dalším hostům. No byla by zábava sledovat její reakci, kdyby zjistila, kdo to byl. Já jsem, ale ještě pořád byla mimo a vyklepaná s toho setkání.

Zbytek dne uběhl rychle, teda spíš zbytek práce dokonce chyběla jen hodina. Když dovnitř vešly, ty dvě. Zase jsem sebou málem šlehla o podlahu, ale co mě udivilo, bylo.

„Ahoj holky, tak co potřebujete?" Lana je zná, tak to je průser. Snad mě nepoznají.

„Někoho hledáme a holky jsme s Luren nenašly, tak jsme se šly zeptat tebe." Přitom mě pořád pozorovala. Teď jsem opravdu v maléru.

„Nevím, myslím, že jsou v práci a koho hledáte?" poslouchala jsem nenápadně. Měla jsem v ruce utěrku a právě vyleštila poslední sklenici.

„No, i když bych se vsadila, že mi nebudeš věřit, a že to není možné, ale hledáme." Zarazila se. No asi si něco uvědomila, ale já tetování mám zakryté. Je na něm mořská panna, nebo spíš její obrys. Mám ho na levém boku stehna.

„Kdo je to Lano?" jo jsem v maléru.

„To je naše kamarádka." Řekla a já se otočila, páni, ony se vážně nezměnily.

„Ahoj." Pozdravila jsem.

„Ahoj, jak se jmenuješ?" a je to v háji, no jak se s toho dostat, no i když, určitě mě poznaly.

„Jmenuju se Leo." Alex blýsklo se jí v očích. Jo začíná hra.

„To je ta, co to ví?" teď mluvila Luren. Lanou jsme společně kývly. „No hledáme," chtěla Lanu napínat, no, i když já něco tuším, prohrávají, „Bílý přízrak."

To není možné. Teď už jsem sebou opravdu švihla. Naštěstí jsem se zachytila o pult za mnou. Ne, ne, ne, to není možné, já se nevrátím.

„Jsi v pohodě?" zeptaly se zvučně.

„Jo jenom je mi už delší dobu blbě." Ony se ovšem tvářily vítězně, vyhrály a já se chtě nechtě připojila do hry.

„No my si půjdeme promluvit ještě s nimi." Rozloučily se a odešly. To snad není možné, právě jsem vrhla kostky do hry. . . . .