Godfather's slave [CZ]

Bolestně sladký trest - předehra

 "Tak pojď pejsku!" Řekl Kmotr a vytahal jej za obojek z plechu kde ležel a psal."Nechtě mě, prosím..." zakvílel mu Nathaniel téměř do ucha, protože ho vytáhl na nohy a držel ho blízko u sebe."Neboj, jen ti trošku zjizvíme zda, aby jsi si pamatoval, že věci se nedělají bez mého svolení ". Řekl s veselým podtónem protesty umlčel polibkem. Tělo, které drže majetnicky v rukou se třáslo strachem . Kmotr přerušil polibek a zadíval se do Nathanielových očí, v nich se sbírali slzy. Po par sekundách propukl v plač a vykoktal mezi nádechy. "Já... nechtěl... Mě... Měl... J... Jsem potřebu P.. Psát" Kmotr se lehce smutně usmál. "Promiň pejsku... Já nemažu dělat tak velké vyjímky. Pořád jsi můj otrok" On je jak oněmělý jen na ně něj kouká a téměř bezhlasně brečel . Po té si ho přitáhne zase k sobě kmotr a slízne par slz, políbí ho, uvnitř mu je vlastně smutno, sám neví co k Natahnielovi cítí.

Natahniel se v jeho objetí třese, čas jeho mysli se upla pouze k polibku, kdyby toho byla schopná i ta část, která se bojí tak by si to i možná užil, ale strach v něm převládal a možná i vice než kdyby ho nelíbal kmotr. Ten docela po úctyhodné době přerušil polibek, zadíval se do uslzený tváře a nekompromisně ho chytne za obojek. Přes pokoj, s Nathanielovy slabšími protesty, ho dotáhnout do mistrnosti kde vše začalo, tedy do jakési mučírny. Nathan však v sobě sebral všechnu duševní sili a vstal. "Chci jít sám... Pane" Pípne docela slabě a však s nebojácným podtónem "Je vidět, že v tobě ještě něco zbilo a ber to jako protekci, budeš se muset snaži aby jsi to odčinil a ne aby tě napadlo utéct potom nebudu tak mírny." kmotr mluví tvrdě, ale pustí jeho obojek a rozešel se z pokoje.

Nathan vyrazil za ním ačkoli se mu moc nechtělo a třásli se mu nohy  šel poslušně v vstříc bolesti za Kmotrem. "Musím byt statečný."opakoval si šeptem jako svou matru. Když vyšli z pokoje upřeli na ně pohled i další otroci, ale raději hned zrak sklopili snad strachy, nebo z Kmotrova výrazu poznali, že se něco děje. tvářil se totiž všelijak, najedu stranu vesele na druhou velmi smutně. Ukazovalo se zede již něco vice z jejich vztahu, z Kmotrovi stany to totiž nebyla obvyklá lhostejnost. Netrestal tohoto muže rád, ale zatím o tom a sám pochyboval o tom co pro něj vlastně je a znamená tenhle "jiný" otrok.

Ohlédl se viděl jak Nathan stojí uprostřed obýváku a třesou se mu kolena. Nahle ho chtěl chytit do náruče a odnes ho zpátky do ložnice,potrestat ho mnohem hezčím zpusobem, ale nemohl ne zvláště když jsou tak daleko. "Dělej, nebo tě potrestám víc!" Nasthan udělal jeden vahavý krok a vypadl, že spadne, touha v Kmotrovy začínala bublat o trochu vice, ale věděl že nemuže tak sledoval jak jeho otrok jde váhavě k němu. Teď už věděl, že ho ztrestá něžněji než měl v planu, ano sice to byla Nathanielova povinnost, ale v jeho stavu to byl trest nejlepší, no možná nejen pro něj. Kmotr se navenek na Nathaniela usmál.