Mořská kouzla

Kapitola 9.

Když jsme došly do tělocvičny, našla jsem si volné místo a začala se rozhlížet, no ty holky co tu byly, vypadaly slušně, ale na výhru neměly, to se musí změnit.

„Jak začneme, na souši nebo ve vodě?" zeptala se Luren.

„Nejdřív potřebujete sílu a až pak vodu, na souši je vám schopnost pod vodou k ničemu a v sídle se budeme pohybovat hodně, voda bude, až všechny tyhle zvládnou, aspoň moje základy. Navíc vy je budete trénovat tak jak já vás, aby byly ve formě, na šetření zapomeňte." Řekla jsem přísně. A podívala se na ně.

„To dává rozum, ale co ty, ty ve formě si." Dloubla do mě.

„Sama si řekla, měla jsem tolik citů, které potřebovaly ven, že jsem na úrovni Joshe." Řekla jsem s nezájmem a rozhodovala se čím začít.

„No tak promiň, a budeš cvičit s námi?" teď mluvila pro změnu Alex.

„Ano, ale né vše, musím vás i hlídat a taky už jsem se rozběhala a co vy?" povytáhla jsem jedno obočí a zvědavě se na ně podívala.

„Ne dnes ještě ne." Řekly zároveň zahanbeně. Povzdechla jsem si. Mezitím jsem si všimla, jak nás některé zvědavé tváře sledují.

„No nic, já se protáhnu a vy začnete, jste na tom nejlíp ze všech, budete cvičit jinou rychlostí a jiné věci než ostatní, rozumíte?" zeptala jsem se a uvažovala, jak budou reagovat, ty holky, když uvidí, že obyčejná holka komanduje strážkyně. Musela jsem se nad tou myšlenkou usmát.

„No nic, začneme." Usmála jsem se na ně šibalsky a ony vypadaly, že se netěší na to, co řeknu. „Pro začátek patnáct koleček kolem tělocvičny, pak se uvidí, jak na tom jste." Řekla jsem a ony se rozběhly, hned jsem si všimla chyb.

„Zpevněte se!" křikla jsem na ně a všechny přítomně se na mě podívaly, jako by viděli zázrak. Já jsem si jich nevšímala a začala si protahovat hlavu cviky.

„Pořádně zaberte, zpevněte se, a pravidelně dýchat!" křikla jsem znovu a dál se protahovala, mezitím už docházely strážkyně. První tu byla sestra a teta. Konečně jsem je objala, ale to bylo vše, věděly jak to se mnou teď je, a že nesmí dát najevo, kdo jsem, dál jsem se protahovala a čekala na zbytek.

„Zvedejte ty nohy!" křikla jsem znovu, když byly asi v desátém kolečku, vypadaly, že to zvládají, ale už to není, co to bývalo, to se však napraví. Dál jsem čekala a protahovala se, už chyběly jen dvě, když doběhly Luren a Alex, svalily se a vypadaly, že se už nezvednou, ušklíbla jsem se na ně a dokonale protažená dál čekala. Když se konečně Marie a Ešly konečně uráčily dojít.

„No konečně, příště prosím bez zpoždění, řekla jsem, že budete chudit včas." Ty dvě si pro sebe jen něco zamumlaly a čekaly, co bude následovat. „Nástup!" řekla jsem přísně. „Emily, budeš stát v čele a hlásit když někdo chybí nebo, se nemohl dostavit, a řekneš mi jeho omluvu." Řekla jsem k ní a naznačila, aby začala.

„Nástup." Řekla a vedle ní se seřadilo pět dalších strážkyň, samozřejmě až na Elenu. „Nikdo nechybí, trenére." Řekla a já se usmála, vidět šokované výrazy kolem sebe mi činilo radost.

„Tréninky budou, pokaždé, jak přijdu, pokud nerozhodnu jinak. A teď si dejte pět koleček na zahřátí." Řekla jsem a šla se věnovat kámoškám. „V poho?" zeptala jsem se, když se ty dvě zvedaly ze země.

„Nikdo nám, už nedal delší dobu zabrat, ale to se teď změní." Usmála jsem se na ni jako, že souhlasím a podívala se na mé svěřenkyně.

„Zpevněte se, zvedejte nohy, pravidelně dýchejte a nezpomalujte!" křikla jsem a dál jsem se jim nevěnovala, chvíli potrvá, než se vrátí. „A co vy, čím začneme?" podívala jsem se na ně a viděla, že ty dvě přemýšlí, ale nabylo o čem, zjistím, jak na tom jsou a začnu s nimi naplno trénovat.

„To je na tobě." Odpověděla, nakonec Alex. Po chvíli doběhly i ostatní, vypadaly, že jsou hotové, ale to byl teprve začátek. Svalily se na zem a hlasitě oddechovaly.

„Dvě minuty a pokrčujeme." Řekla jsem nezaujatě a šla k bazénu. Sledoval mě snad každý, co si pomyslí, až uvidí, co jsem si dnes vymyslela. Nabrala jsem do kalíšku, co jsem vytvořila s rukou vodu a ošplíchla se, pak jsem se vydala zpátky. „Rozcvičte se, Kapitánky vám ukážou jak!" křikla jsem a začala hledat vhodné místo."

Pohled třetí osoby

Šel jsem do tělocvičny, i když jsem svůj několika hodinový trénink měl už za sebou. Hledal jsem Joshe. Chtěl jsem si zítra vyrazit, ale nikde jsem ho nenašel, a jediné místo, kde jsem nebyl, byla právě tělocvična, už z dálky jsem uslyšel jeho křik.

„Stůj klidně!"

„Útoč!"

„Braň se!"

„Zaber."

„Zpevni se."

No ten jim zase dává zabrat, právě jsem potkal Dereka vycházejícího s tělocvičny, byl rudý jak rajče, dneska musel dostat opravdu do těla, prošel mlčky, vypadal, jako by už byl jednou nohou v posteli, musel jsem se tomu usmát.

Konečně jsem došel do tělocvičny. Byla jako vždy plně využívána, několik mužů mi dalo na jevo pozdrav a já jim ho oplatil, ale mířil jsem rovnou za Joshem.

„No, dneska jim dáváš zabrat." Řekl jsem klidným hlasem, byl tu už hodně dlouho a bylo to na něm znát, i já jsem měl trénink s ním a sám jsem byl rád, když mě doslova propustil.

„Ano nechtěl jsem nic zanedbat, protože jim pak dám na chvíli pokoj." Řekl unaveně a já se rozhodl.

„No tak já ti to řeknu rovnou, zítra si vyrazíme. Takže už máš, padla a nech je, je sice sranda je sledovat, ale už toho mají dost." Řekl mu a neřekl jsem to jako návrh, ale rozkaz. Josh svěsil ramena, vzal věci a vděčně se na mě podíval.

„Dík a kam půjdeme." Řekl a podíval se po tělocvičně. „Dneska končím, máte, padla." Řekl tak, aby ho všichni slyšeli a vyšli jsme s tělocvičny.

„No to nevím, ale něco vymyslím a vezmeme i Dereka." Řekl jsem mu a doprovázel ho cestou k jeho pokoji.

„Díky, Jacku."