Tyřík a Princátko

1. Oběť za Oběť

Uke- Normálně
Seme- tučně
           
V očích mě tlačili slzy. Na rukou mám železná pouta a za mnou jsou dva bodigardi muži, co mě doprovázejí do zámku. Moje rodina neměla na zvýšené daně králi, a tak jako vyplacení z dluhů mě jim vydala. Podíval jsem se na hrad před kterým stojím. Co se mnou budou dělat? Budu dělat sluhu? Budou mě mučit?

Seděl jsem v pokoji a házel nože do zdi nakresleného terče! Taková nuda! Dneska vydali zákon o vydávání lidi, když nezaplatí a oni snad všichni platí! Mě to tu nudí! A nudí a nudí ! Chci si hrát!

Sešli jsme do něčeho jako sklep....ne ve sklepě nejsou mříže a všude možně pouta. Zezadu mě někdo kopl a já spadl na zem. Uslyšel jsem Zachrastění mříží a potom klíče...jedine světlo co tu bylo zhaslo a já se ocitl ve tmě. Opřel jsem se o stěnu a hlavu dal mezi kolena. Tohle nemůže být pravda, pořád ještě spím ! Tohle by mi máma neudělala!

,,Máme jednoho.....'' zaklepali a já je málem trefil nožem ....,, Co?! Jak se opovažujete vejít ! '' zařval jsem,,Pane promiňte mi ale máme pro vás vězeň...'',, A co já s tím ?!'',, Táta vám posílá hračku....'' zbystril jsem,, Hračka? '' usmál jsem se a vyšel z komnaty.

Na tohle jsem ještě malej! Na to prožít svůj život ve tmě. Různě jsem se snažil pouta vyvliknout, odkázat, roztáhnout.....zlomit si ruku...prostě to nešlo. Potom jsem, ale uslyšel to chrasteni klíčů. Otevřel jsem oči a podíval se nepřátelsky na nově příchozího.

,,To je on?'' Zasmál jsem se,, To není hračka ale hračička! Kolik ti je?!'' práskl jsem vedle něj bičem a usmíval se zle.

Poposunul jsem se dál od něj. Byl jsem natolik roztřesený, že jsem mu neodpovídal. A ani nechci! Ale když tím bičem máchnul znova mi zašeptal jsem ,, 14 " nevím jestli ten můj nakřáplej hlas slyšel

,,14? '' usmál jsem se a nechal náš tam s ním zavřít a všechny ostatní vyhodil!,, Tak..... Jak pak se jmenuješ ?!'' pohladil jsem ho po tváři.

,, T-to tě n-nemusí zajímat " podíval jsem se mu do očí. Bylo v nich vidět......že mi dokáže ublížit.

Vrazil jsem mu facku takhle se se mnou nikdo bavit nebude! Zapískal jsem a přišel mi na pomoc žalářník za ruce jsem si ho připoutal ke stropu aby dosáhl nohama na zem! Bylo to na dlouho kroutil se. A byl malej! Sundal jsem mu triko ,, Máš poslední šanci jméno!''

Vyděšeně a zároveň nepřístupné jsem se na něj díval ,, Říkej mi jak chceš " nehodlám se mu podrobovat. Ať se zeptá vojáků, ti znají moje jméno.

Vřela ve mě krev! Vzal jsem bič a silou do něj několikrát udeřil! Hovado malé ! ,, Seš Spratek jeden hnusnej ! Ani se nedivím, že tě sem matka dala! '' čekal jsem jestli se rozbrečí! Hovado sprosté!

Začal jsem potichu fňukat . ,, Vilém " řekl jsem mezi výkřiky, když mě bičoval. Zakroutila jsem spoutanyma rukama u stropu. ,, Vilém " řeknu znova a po tvářích mi začnou téct slzy

,, Tak je šikovný .....'' šel jsem za ním a pohladil ho..... ,, Ale copak spratek nám plačinká? To me mrzí !'' setřel jsem mu slzy a začal jsem se smát. Prsty jsme mu jezdil po krvavých ranách ,, Bolí to moc?'' ptal jsem se ironicky.

Začal jsem si kousat spodní ret ,, ne " zalžu mu. Snažil jsem se ze všech sil potlačit slzy. Cítím se tak bezmocně a slabě .....

Rukou jsem mu do toho zatlačit ,, Jak chceš! Ty malej spratku!'' vzal jsem si do ruky bič znova,, popros a milost svého krále!'' zařval jsem se co nejvíc ho práskl.