Made In The A.M. [CZ] L.S.

End Of The Day

Stál jsem na střeše nějaké budovy. Už byla tma. Podíval jsem se na hodinky.

11:56

'Huh. Za chvíli je konec dne.' pomyslel jsem si.

Foukal vítr, hodně, a já tam jen stál, sám uprostřed ničeho a koukal na hvězdy.

Najednou se na té střeše objevila další osoba. Šla pomalu, bojovala proti větru, který jí chtěl odvát pryč.

Jak se pořád blížila, poznal jsem, že je to Harry. Ten, který mi zlomil srdce, ale já ho z něj stále nemůžu dostat.

Řekl jsem mu, že ho miluji, křičel jsem z plna hrdla, ale nejsem si jistý, jestli to slyšel.

Jestli má slova neodvál vítr.

On tam zůstal stát a neřekl ani slovo. Jen tam stál a koukal se na mě.

Nic jiného tam nebylo. Jen já, měsíc a Harry a já se cítil, jako kdyby mi svýma očima koukal až do hloubi duše.

Probudil jsem se propocený a udýchaný. Od úterý, kdy mě Harry nechal v dílnách, mě už čtvrtý den pronásledují sny o něm. Je to vyčerpávající vzhledem k tomu, že on se na mě při hodině ani nepodívá a o přestávkách vždy někam zmizí, abych neměl šanci si s ním promluvit.

Ze začátku se s nikým nebavil, ale ve čtvrtek si k němu sednul Horan, takže je nejspíš spokojený.

Dneska je konečně sobota. Týden jsem přežil bez nějakých větších zranění. Dost jsem se divil, že mi Zayn nedal sežrat ten kopanec do nohy.

Vstal jsem z postele a vydal se dolů, abych si udělal něco k snídani.

Všichni se těší na víkend. Že budou konečně doma, s rodinou, kamarády. Alespoň ty dva dny v týdnu. Jenže já se na víkendy nikdy netěšil. Jestli je něco horšího, než být ve škole, kde vás šikanují, tak je to to, být doma, kde se k vám všichni chovají, jako byste byl vzduch. Máme barák plný lidí, ale já mezi ně asi nepatřím. Mám čtyři sestry. Lottie, Fizzy, Phoebe a Daisy. Lottie už s námi nebydlí, Phoebe a Daisy z toho ještě nemají rozum a Fizzy je asi proti mně naočkovaná od rodičů.

Se svými myšlenkami jsem došel až do jídelny, kde jsem otevřel lednici a vzal si jogurt, abych alespoň něco snědl. Byla tam zrovna mamka a Fizzy.

"Louisi?" oslovila mě mamka. "Dneska odpoledne přijede teta Meggie, tak se na to připrav."

V duchu jsem zaskučel. Tetu Meggie ze srdce nenávidím. Je to tlustá stará baba, která nikomu neřekne nic dobrého. Už od malička jí nemám rád. Ani jako malému mi nikdy nedala nic ani k svátku ani k narozeninám. Dokonce ani k Vánocům, když u nás jednou byla.

"Okay," přikývl jsem a chtěl jsem odejít do pokoje s tím, že je věc vyřešena a že s tím stejně nic nenadělám.

"Počkej, " zastavila mě ještě mamka. "Víš... Teta neví. O tom. Víš o čem."

Nechápavě jsem se na ní otočil.

"No. My. Neřekli jsme jí. Že jsi to. Že jsi jiný."

Začal jsem chápat o čem mluví a vůbec se mi to nelíbilo.

"No takže bychom chtěli, aby se to ani nedozvěděla."

"To myslíš vážně?!" rozkřikl jsem se na ní. 'To, že nerespektujete mojí homosexualitu a ty ani neřekneš slovo 'gay', jako kdyby to bylo nějaké sprosté slovo je jedna věc, ale to co po mně chceš je věc druhá! Co si jako přestavuješ, že budu dělat? Že se budu předvádět jaký jsem borec? Že se před ní budu rozplývat, jak mám rád kozy a jak šukám s každou, co potkám? To chceš? Jenže ono to tak není, víš, maminko? A jestli s tím máš problém, a to očividně máš, tak to jdi třeba do prdele!" zařval jsem a prásknul za sebou dveřmi.
Vyběhl jsem schody a zamkl. Nemohl jsem se na to dívat. Na ten její výraz. Na ten nezájem.

Asi se dost divila, když jsem na ní začal řvát. A Fizzy byla taky dost zděšená.

Ať se mnou nepočítají, že jim budu hrát nějaký divadýlko, před drahou tetou Meggie! To teda ani náhodou!

Byl jsem vážně naštvaný a trvalo dost dlouho, než jsem se uklidnil. Nakonec jsem si vzal mobil a projížděl Facebook. Neměl jsem na něm skoro nikoho v přátelích, kdo by o mé přátelství na Facebooku taky stál, kdy o něj nestojí ani v realitě, že?

Jak jsem tak přijížděl po hlavní stránce, zarazil jsem se, když mi Facebook v potencionálních přátelích nabídl 'Harryho Stylese'. Chvíli jsme jenom koukal na obrazovku a přemýšlel, jak jsem mohl být tak blbý a neuvědomit si, že Harry musí mít taky Facebook.

Najel jsem na jeho profil. 2350 přátel? Wow. Proti mým třiceti celkem rozdíl. Jako první status jsem našel:

'Zítra jdu poprvé do nové školy. :/'

Bylo pod ním plno komentářů, aby se nebál a že mu drží palce. Musí být hodně oblíbený.

Pod tím byly nějaké fotky s lidmi, které jsem neznal. Nejspíš jeho bývalí spolužáci a kamarádi.

Když jsem sjížděl stále níž, zjistil jsem, že Harry se taky zapojil do takové té výzvy, kdy vás někdo nominuje a vy potom dáváte po dobu pěti dní své fotky, starší deseti let a můžu říct jedno: Malý Harry je asi to nejroztomilejší stvoření, co jsem kdy viděl.

Na fotkách měl světlé vlásky, které byly tak kudrnaté, že se mu točily do prstýnků. Na všech fotkách se vesele usmíval a jeho oči se od té doby vůbec nezměnily, stále to jsou dva zelené smaragdy.

Po několika dalších fotkách s kamarády a rádoby vtipných příspěvků jsem se dostal k fotce, kterou když jsem uviděl, píchlo mě u srdce a nahrnuly se mi slzy do očí.

Byl na ní asi o tři roky mladší Harry a držel kolem pasu nějakou dívku. A .... Líbali se. Když jsem sjel ještě níž, bylo tam hodně fotek s ní. Na všech se usmívali a na několika dalších byl zaznamenaný nějaký další polibek.

Ta dívka byla krásná. Měla blonďaté vlasy a čokoládově hnědé oči. Na každé fotce jí zářily štěstím a měla široký úsměv.

On.

On.

On není gay?

Ale proč?

Proč mě políbil?

Proč mi pomáhal?

Proč musí být tak matoucí?

A tak jsem opět skončil s pláčem. Plakal jsem do svého polštáře a to jsem ještě nevěděl co mi dnešek přinese dalšího.

I told her that I loved her
was not sure if she heard
The roof was pretty windy
And she didn't say a word
Party died downstairs, had nothing left to do
Just me, her and the moon.

Juhuu, začíná se nám to trochu zamotávat!

Love you, M.