BRODIE /Thomas Brodie-Sangster FF/ DOKONČENO ✓

14. Pomíjivý moment

Zdravím! Před nastupujícím víkendem mám pro vás další část "BRODIEHO", pevně doufám, že se bude líbit a udělá radost =) Díky za všechnu vaši dosavadní podporu, komentáře, hvězdičky, za sledování. S každým novým čtenářem je můj pocit ze psaní lepší. Něžnější... A to vaší zásluhou ;o)

* * * * * * * * * * * * * * * *

I Thomas ji pozorně sledoval, zmatený pocity, jež v něm ta zvláštní a vlastně stále ještě neznámá dívka probouzela. Nenápadné pihy okolo maličkého nosíku, pronikavé oči, ohnivé vlasy... Podvědomě ji srovnával se svou přítelkyní, od níž se nemohla lišit víc. Disponovala vysokou štíhlou postavou, jíž se pyšnila, zatímco Cara byla sladce baculatá a navzdory bojovné povaze, kterou Thomasovi minulou noc předvedla, ve druhých nevědomky vzbuzovala ochranitelský instinkt.

Cuknul sebou a odvrátil se, jakmile si naplno uvědomil směr svých myšlenek. Něco takového si nemohl dovolit. Další životní karambol či tučný skandál by jej mohl stát vše.

Cara si jeho nenadálého úhybného manévru samozřejmě všimla. Jak by také ne. V jedné chvíli se topila v Thomasových hlubokých podmanivých očích a v té další sledovala jeho ledabyle rozcuchané vlasy na temeni hlavy. Překvapila ji míra bolesti, která se jí usadila okolo srdce. Doposud neměla s kluky, potažmo muži příliš zkušeností. A pokud ano, pak se jednalo o ty nejhorší. Pokoušela se zapomenout na incident, jenž představoval poslední kapku přispívající k jejímu rozhodnutí utéct z domova. A najednou... Najednou jako by byla připravena své srdce znovu otevřít. Ovšem bohužel naprosto špatnému člověku.

Tiše popotáhla, slzy silou vůle zadržela v očích a shrábla posledních pár papírů, které je ještě obklopovaly. Následně se beze slova vytáhla na nohy, štůsek odložila zpátky na stůl a plaše se konečně zabořila do pohovky. Úpěnlivě v duchu prosila, aby to Thomas neprotahoval, aby spolu vyřídili, co měl na srdci, a ona se mohla zavřít v pokoji, daleko od nového snového světa.

„Dáš si něco k pití?" překvapil ji znenadání otázkou.

Mlčky zavrtěla hlavou, pohled stále upírala na prsty propletené v klíně. Trpěla. V té obrovské, knihami obložené pracovně vysloveně trpěla, ač za jiných okolností by si pravděpodobně užívala vůně papíru a měkkých vazeb, již vždycky milovala.

„Můžeme tedy probrat zítřek?"

Syčivě do sebe natáhla vzduch. Začínala se pomalu smiřovat s tím, že její život bude jedno velké utrpení.

...

„Máš nějaké otázky?"

Zhruba po dvaceti minutách Thomas zjevně usoudil, že na Caru vychrlil vše potřebné. Dívenka zaraženě seděla v pohovce, natahovala uši a s každou uplynulou vteřinou víc a víc litovala, že si pro ten diář přece jen nedošla. Měla by si ony úkoly alespoň kam zaznamenat.

Odkašlala si. „Ehm, otázku ani tak ne, spíš si nejsem jistá, jestli jsem si to všechno zapamatovala."

Thomas se zasmál. „Neboj, sepsal jsem ti nejdůležitější body," sáhl po jednom papíru na druhé straně stolu a následně jej Caře podal. „Možná to podle mého monologu vypadá, že jsem se zbláznil, ale to fakt ne. Ve finále toho po tobě zas tak moc nechci."

Zrzečka sklopila zrak k jednotlivým řádkům, a přestože jich opravdu nebylo tolik, cítila, kterak jí na šíji vyvstal ledový pot. Jestli udělá byť jedinou chybu, může pokazit celou benefici...

„To se fakt nebojíš svěřit takovou věc úplně cizí holce?" neodpustila si zvědavě. Asi potřebovala slyšet, že se nemá bát, že nemá co zničit. A samozřejmě otřepané klišé: „Všechno dobře dopadne.".

Thomas se na ni pátravě zahleděl. „Měl bych snad?"

Cara cítila, jak jí zahořely tváře.

Zlehka se naklonil dopředu, lokty opřel o kolena a prsty propletl pod bradou. Výzva z jeho těla přímo čišela, Cara nějak netušila, co si má z oněch neverbálních gest vzít.

„Možná to bude znít šíleně," promluvil konečně, „ale věřím ti. Něco mi říká, že svěřit dohled nad organizací benefice tobě, byl ten nejlepší nápad. A koneckonců, Maggie ti jistě bude ku pomoci."

Na to vhodnou odpověď neměla. Proto jsem rychle kývla a pevně v prstech sevřela papír s pokyny.

Náhle se ztichlým prostorem rozlehlo zvonění Thomasova telefonu. Cara hned v prvních tónech poznala své milované Imagine Dragons a jen s velkým sebezapřením se jí podařilo udržet nastupující úsměv. Další věc, jež se ukázala jako společná?

Thomas ze zadní kapsy kalhot vytáhl telefon, aniž by si výrazu své společnice všiml. Chvíli se rozladěně mračil na displej, poté omluvně houkl: „Promiň, tohle musím vzít..."

„V pořádku," vzpamatovala se a hbitě vyskočila na nohy. „Už-už půjdu. Chtěla bych se ještě stavět u Maggie."

Přikývl a začal se naplno věnovat mobilu. „Ahoj Mell!"

Car protočila panenky a tiše, ovšem kvapně vyklouzla ze dveří. Netoužila zaslechnout ani jedno jediné slůvko. Docela dobře se obešla bez cukrování, nemusela být nutně svědkem všeho. Čím víc však nad Thomasem uvažovala, tím méně chápala, jak může právě s takovou nesnesitelnou namyšlenou slepicí tvořit pár.

„Holčičko!" uvítala ji Maggie, jen co se objevila na prahu. „Jdeš akorát, zrovna jsem dodělala svůj vyhlášený těstovinový salát s kousky kuřecího masa..."

Tehdy Caře hlasitě zakručelo v žaludku. Do oné chvíle si ani neuvědomila, jaký má ve skutečnosti hlad. Což nebylo ani divu, od rána neměla v ústech jediné sousto.

Vyškrábala se na vysokou židličku a paže položila na naleštěný barový pult.

„Tak co Thomas?" houkla naoko nevzrušeně kuchařka, zatímco do vysoké porcelánové misky nandávala lákavě vypadající těstoviny.

Cara pokrčila rameny. „Probrali jsme věci ohledně benefice, dostala jsem pokyny," zamávala ve vzduchu popsaným archem, „tak uvidíme, jestli se mi podaří všechno splnit, jak se ode mě očekává."

„Ale neboj," poklepala jí povzbudivě po paži, „kdybys potřebovala, můžeš se mnou počítat. Ostatně, jistě už všechno zařídil, na tobě bude jen dohled, nemám pravdu?"

Přikývla a napíchla na vidličku kousek rajčete. Chvilku jej zkoumavě pozorovala, otáčela v prstech, jen aby následně zjistila, že ji hlad úplně přešel.

Vtom Maggie nadšeně zvolala: „Michaeli!"

Dívka ustrnula uprostřed pohybu.

„Zdravím vás, dámy," pan správce bez skrupulí odsunul židli Caře po boku a s provokativním úsměvem na rtech si na ní uvelebil. „Tak co, jaký byl první den?"

Zrzečka namáhavě polkla kousek zeleniny, který žaludek v první chvíli odmítl. Stahoval se naprázdno, s šarmantním mužem po boku to bylo ještě horší. „Dost náročný, abych byla upřímná."

„Nechceš se uvolnit?"

S úlekem pozvedla bradu. „Jak prosím?"

„V centru otevřeli nový klub," natáhl se a značně drze jí z prstů vidličku vykroutil. „Majitel je můj bratranec, co si vyrazit zatancovat? Mimochodem, Maggie," obrátil se na kuchařku, zatímco sousto znalecky povaloval v ústech. „Ten salát je vynikající, ostatně jako vždy!"

Cara byla jeho sebejistotou jako očarovná. Muž kmital mezi tématy, nic jej snad nemohlo vyvést z míry.

„Tak co říkáš?"

Zapátrala v jeho klukovské tváři. A proč vlastně ne?

* * * * * * * * * * * * *

PS: NEVYRÁŽÍTE NÁHODOU NĚKDO 16.1. NA IMAGINE DRAGONS DO O2 ARÉNY? JÁ JO A UŽ SE NEMŮŽU DOČKAT! ♥