21.kapitola

485 18 10
                                    

Z ničeho nic jsem se ve tři hodiny ráno probudila. Šla jsem se kouknout z okna a zase jsem se snažila usnout, ale nešlo to. A tak jsem byla už od tří hodin vzhůru. Koukala jsem se na Teorii Velkého Třesku a byla jsem na messengeru. Tam jsem si psala s Betty (Mám pocit Jonášovo sestra?) a ta mi řekla, jestli nechci přijít. Já na to že nejsem zas takový blázen a tak jsme si naplánovaly akci a to takovou, že pojedeme na hory. Ale do zahraničí. Takže jsme musely vyrážet už ve tři, aby jsme si mohly pořádně zalyžovat. Vzaly jsme s sebou ještě Jonáše a Petra.

Na horách, 7:33:

,,Lel, tady je sněhu docela dost, a v Česku po sněhu neni ani stopy."

,,Teri, to už tak bývá," všichni jsme vyprskli smíchy: ,,Hory jsou hory."

,,Hm, no já půjdu jezdit, vy si tady ještě dosvačte." řekla jsem.

,,Půjdu s tebou. Už jsem taky dojedl." řekl Petr.

Tak jsme tedy vyrazili. Když jsme byli v té části, kde byla sjezdovka, tak nás zastavil pán a řekl: ,,Kam jako jdete?"

,,No, máme tu partu a chceme si zajezdit." řekl Petr.

,,Tak to asi nepůjde. Takže se otočte, řekněte své partičce že tady lyžovat nebo co vůbec chcete dělat nebudete a nazdar." otočil se a šel k jeho černému autu.

Petr mi řekl, ať mu dám lyže a šel je vrátit do kufru a říct jim, že asi pojedeme zase domu. Potom se za mnou rozeběh, vzal mi ruku a běželi jsme do lesa.
Když jsme byli asi v půlce lesa, zastavil mě, a sedli jsme si na teplou deku, kterou celou tu dobu táhl s sebou.

,,Co vyvádíš Petře?" zasmála jsem se.

,,Vím, že to neni v tuhle chvíli vhodný, ale když už spolu chodíme, chtěl bych si zopakovat tu pusu u těch skříněk."řekl. Řekl to tak, že jsem nedokázala říct ne. Řekl to tak něžně. A i když jsme oba dva věděli, že spolu nejsme, že to jen hrajem, tak to bylo nádherný. A jestli o mě Petr stojí, tak šel na to moc rychle, ale i tak se mi to líbilo. Zakoukala jsem se do jeho očí a říkala si, že to je ten, na kterého všichni čekají. Na toho pravého. Dali jsme si pusu. Pane bože! Úplně stejný pocit, jako u těch skříněk. Jonáš a Betty už odjeli domu a já jsem si nasedla do Petrovo auta. Odvezl mě domů a když jsem chtěla vystoupit, řekl: ,,Nechceš jít ke mě? Tvá mamka si stejně ještě myslí, že jsi na horách ne?"

,,Jo myslí. Tak jo, ale jen na chvíli."

U Petra doma:

Sedla jsem si na jeho postel, nebo spíše lehla a povídali jsme si. Petr si lehl vedle mě, vzal mi ruku a dal mi pusu.

,,Teri, nechci si na nic hrát. Řeknu ti to hned teď. Takže, od té doby, co měl Martin bouračku, jsem si tě začal všímat. Si okouzlující holka, krásná, milá. Když jsme hráli, že spolu chodíme, bylo to jako, jako kdyby jsme spolu fakt byli. Takže, budeš se mnou chodit?"

Teri BlitzenKde žijí příběhy. Začni objevovat