Osudové lásky

34.Část

-Pohled Míši-

(O několik měsíců později)

Za dva dny s Péťou odjíždíme do Londýna... Tak hrozně se těším... Bude to nejlepší dovolená. Moje vysněná země a ten nejúžasnější člověk pojede se mnou. Nemohla jsem si přát nic lepšího. "Tak co, zlato, těšíš se?" zeptal se Péťa, zezadu mě obejmul a položil si hlavu na moje rameno. "Co to je za otázky? Jasně, že se těším a strašně moc.. Bude to ta nejlepší dovolená, co kdy zažiju, protože Londýn je moje vysněné místo a ještě k tomu tam budu s nejdokonalejší osobou na světě a to s tebu." řekla jsem a dala jsem mu pusu. "Jsem rád, že máš radost" řekl Péťa. "Miluju tě" řekla jsem "Miluju tě" řekl Péťa. "a kam dáme Ady?" zeptala jsem se, protože letíme letadlem a brát Ady s sebou neni asi moc dobrej nápad. Je to ještě štěně. "No, mluvil jsem s Pavlem, ale prej taky nebudou moc doma. Tak mě napadla Niki s Martinem... "řekl Péťa.. "Ježiš, že mě to nenapadlo. Vždyť Niki úplně miluje psy. Počkej, zavolám ji" řekla jsem mu. "počkej, nevolej jí.. Mám nápad, co takhle zajít na nakupy a rovnou se zastavit u nich" řekl Péťa.. "no jasně. Musíme si nakoupit nějaké věci do toho Londýna" řekla jsem. "no právě proto jsem to navrhl.." řekl Péťa. "Dobře, tak ja se jen převleču a jdeme, okej?" zeptala jsem se.. "dobře" řekl Péťa. Když jsem byla převlečená, tak jsme nasedli do auta a jeli k Niki a Martinovi. "ahoj" pozdravila jsem se s nima když nám otevřeli. "pojďte dál" pozvali nás. "Ne, to to je dobrý, my zas hned pojedem, přijeli jsme se jen domluvit" řekla jsem.. "dobře a co potřebujete?" zeptali se.. "no jak víte tak za dva dny jedeme do toho Londýna a nemáme kam dát Ady, protože Pavel nebude moc doma a nikoho jiného komu bychom ji mohli svěřit nemáme, takže jsme se chtěli zeptat, jestli byste nám ji nemohli pohlídat" řekla jsem a nahodila pupy eyes. "No, to je přece jasný" řekla hned Niki a Martin souhlasil. "Děkujeme moc" řekla jsem a obejmula je. "neni zač" řekli.. "a máme si pro ni zejtra přijet, nebo nám ji přivezete?" zeptala se Niki.. "my vám ji přivezeme" řekla jsem.. "dobře" řekla.. "hele, tak my jdeme, protože musíme jít ještě nakoupit" řekla jsem.. "dobře, tak pa" řekli.. Jen jsme se ještě poobjímali a pak jsme odešli.. V krámu jsem nakoupili nějaké sušenky na cestu, pití a něco málo oblečení.. Zrovna jsem si v kabince zkoušela nějakou mikinu, co mi Péťa vybral.. Ono v Londýně nebude zas takové teplo.. Během toho co jsem si zkoušela mikinu, tak mi do kabinky Péťa donesl ještě nějaké tričko a spodní prádlo? Krajkované spodní prádlo? "ehm.. Péťo?" řekla jsem se smíchem.. "ano zlato? Nějakej problém?" zeptal se s pohledem ala "já nic" "no nic" řekla jsem a zalezla jsem zpět do kabinky.. Péťa mě samozřejmě chtěl vidět, tak jsem se mu ukázala, a on hned, že si to musím vzít.. Hned když jsem to ze sebe sundala, tak mi to vzal.. Já jsem se rychle oblékla a běžela jsem za ním, protože jsem nechtěla, aby to platil za mě.. No přiběhla jsem pozdě.. "tady máš zlato" podal mi to a dal mi rychlou pusu.."já jsem ale nechtěla, abys mi to koupil.." řekla jsem.. "ale já jsem ti to chtěl koupit" řekl Péťa.."hmm tak děkuju" řekla jsem..Ještě jsem ale Péťa zatáhla do jednoho obchodu, kde jsem mu pro změnu zase vybrala oblečení já.. Nějaká trička a též jsem nevynechala spodní prádlo.. Všechno mu padlo.. hrozně mu to slušelo.."ty seš prostě chodící dokonalost" řekla jsem a políbila jsem ho.. "ne, to ty zlato" řekl a též mě políbil..Mezitím co se oblékal tak jsem to šla zaplatit.. Prostě jsem udělal to stejné co on předtím.. Byla i stejná reakce.. Pak už jsme jeli domu.. Bylo celkem pozdě a já jsem byla unavená.. Nechala jsem tedy balení na zítra a šli jsme spát..

-Pohled Niki-

Za těch několik měsíců se toho zas až tak moc nestalo. Kromě toho, že jsme si po dlouhé době, jen chvíli po Novém roce, vyšli za kulturou (přesněji do Národního divadla), což byl dáreček z Vánočního dne, který jsme trávili všichni společně. Taky jsme objeli naše rodiny a oslavili trochu pozdní Vánoce i s nimi. A taky jsem se už poměrně dlouho rozhodovala, jestli bych měla začít natáčet na youtube, nebo ne. Přemýšlela jsem nad tím a odsouvala to celkem dost dlouho, jen jsem se občas objevila v některém z Martinových videí. Přesto jsem se ale rozhodla, že nejlépe v létě zkrátka natáčet začnu. Jednoho krásného dne, asi dva dny před tím, než měla Míša s Péťou odjet na dovolenou, u nás právě oni zazvonili. Zprvu jsme nevěděli, co se děje, ale když nás poprosili, jestli bychom jim nepohlídali jejich pejska Ady, pochopili jsme. Předali nám tedy pejska, nějaké hračky, papání a pelíšek a ač jsme je zvali dál, nechtěli - nebo spíše nemohli, museli totiž ještě něco nakoupit na dovolenou, která je čekala už za dva dny. Zatímco Ady poletovala po bytě, vařili jsme večeři. Pomáhala jsem Martinovi s přípravou nové Bašty...

-Pohled Míši-

Dneska odlétáme do Londýna. Bože, já se tak těším. Už jsem jen kontrolovala poslední věci, jestli máme všechno. Už jsem byla oblečená, namalovaná, no prostě obecně připravená. Za dvě hodinky nám letí letadlo. Což je přesně ve 20:00 hodin. Niki s Martinem se rozhodli, že nás na to letiště půjdou doprovodit. Byla jsem ráda, že je ještě uvidím. Byla jsem nervózní, že něco zapomeneme. Péťa mě furt uklidňoval. Už jsme nanosili věci do auta a pomalu jsem jeli na letiště. Dorazili jsme tam a čtvrt hodinky po nás tam dorazila i Niki s Martinem. Když jsem odevzdali kufry, tak už jsem měla jen kabelku a Péťa malou tašku. Všichni jsme se domluvili, že zajdem do Starbucks, protože jsme měli ještě čas... Každej jsme si dali kafe a posedali jsme si kolem stolu a povídali jsme si. Když ohlásili náš let, tak jsem se rozloučili a šli jsem do letadla. Docela jsem měla strach, protože letím poprvé v životě. Držela jsem se s Péťou za ruku a šli jsem směrem do letadla. Ukázali jsme letenky a oni nás pustili do letadla. Péťa mě pustil k okýnku, za což jsem mu byla vděčná. Seděli jsme a čekali jen na to, než vzlétneme. Když jsme se pomalu rozjížděli, tak jsem chytla Péťovu ruku o mnohem silněji, že se divím, že ji má ještě celou. Myslím, že jsem mu jí právě rozdrtila. "Zlato, neboj se..." Šeptal mi Péťa a druhou rukou mě hladil po stehně. Když jsme vzlétli, tak už to bylo v pořádku. Udělali jsme pár šílených selfie s pak jsem si jen povídali. Do Londýna se neletí takovou dobu, takže jsem ani neusnula. Chtěla jsem si to užít, protože jsem poprvé v životě letěla letadlem. To Péťa, ten mi usnul na rameni během půl hodinky. Byl tak roztomilej... Nejdřív jsem si ho musela vyfotit, protože byl uplně cute. Pak už jsem ho jen hladila ve vlasech a pozorovala ho, jak spokojeně oddychuje. Pilot už hlásil, že budeme přistávat, tak mi nezbylo nic jiného, než vzbudit sladce spinkajícího Péťu. "Zlatíčko, vstávej. Budeme přistávat" řekla jsem a dala jsem mu pusu do vlasů. "Já jsem spal tak dlouho?? Proč jsi mě nevzbudila?" podíval se na mě Péťa. "Víš, ty si byl tak hrozně roztomilej, když si spinkal a mě bylo líto tě budit." řekla jsem. "Ale prdelko, mohli jsem si povídat." řekl Péťa a pohladil mě po tváři. Já už jsem to nevydržela a přitáhla jsem si hi za krk do polibku. "Ehm, ehm" ozvalo se. Okamžitě jsem se od sebe s Péťou odtrhli. "Promiňte, že jsem vám to překazila, ale připoutejte se, budeme přistávat" řekla nepřijemně letuška a my jsme udělali to, co po nás chtěla. Když jsme dorazili, tak jsme si šli pro kufry a pak jsem se ubytovali v hotelu, ktery jsem měli objednaný. Když jsem vešli do pokoje, nestačila jsem se divit. Bylo to nádherný. Veliký pokoj s balkónem a výhled přímo na London Eye. Okamžitě jsem si to musela vyfotit. "Tak co, zlato, líbí se ti to?" zeptal se Péťa. "Je to tu nádherný děkuju." řekla jsem a Péťa mě políbil. Ani nevím jak dlouho jsem se líbali, ale vím, že z balkonu jsme došli až k naší obří posteli...

-Pohled Niki-

Když jsem se ráno probudila tak Amy, kterou jsme hlídali Míše s Péťou, ležela vedle mě na posteli. Ani mě nepřekvapovalo, že si v průběhu noci na postel vyskočila, musela tesknit po páníčcích. Tiše jsem vstala z postele a vyběhla ji vyvenčit, protože od včerejšího večera ještě nebyla venku a už vypadala, že by trošku té trávy uvítala. Rychle jsem s ní obešla blok a vrátila se zpátky do bytu. Dneska večer jsme domluveni s Míšou a Péťou, že je zajedeme vyprovodit na letiště, ale vyrážíme asi až v šest hodin. A jelikož bylo sotva deset a my se cítili celkem unaveně (upřímně, Martin zatím taky ještě nevstal), zalehla jsem opět do postele s tím, že chvilku ještě dospím. Včerejšek sice zas až tak náročný nebyl, ale video na Martinův kanál jsme natáčeli a stříhali celkem dlouho do noci, aby mohlo dnes vyjít, přeci jen nám bylo jasné, že dnes na to moc času nebude. Takže jsme usnuli přibližně po třetí hodině ráno. Podruhé jsem se probudila okolo čtvrté hodině odpoledne. Byl to ideální čas, mohli jsme se dostatečně nachystat. V půl šesté, jak jsme si slíbili, jsme vyrazili z našich bytečků. Na letiště jsme dorazili zhruba ve tři čtvrtě na šest, chvilku po Míše s Péťou, kteří zrovna odevzdávali kufry. Když už měli jen maličkou tašku, rozhodli jsme se zajít si ještě na kafíčko do Starbucks. Tam jsme na chvíli zamrzli, ale naštěstí se Míše s Péťou podařilo letadlo stihnout...

***

Ahojte :) Omlouváme se že dlouho nebyla část ale znáte to.. Škola a teď hlavně samé pololetky a tak.. nebyl čas.. Jinak jsem Vám moc chtěli poděkovat.. Už je vás tu 2.2K je to neuvěřitelný.. Ani ve snu nás nenapadlo že to bude číst tolik lidí.. No takže jsem si tu vylila srdíčko a teď už adios amigos :D (bože jak já nesnášim španělštinu :D )