V autě bylo ticho. Ani jeden z nás nepromluvil. Poslouchali jsme jeden můj playlist, který přišel na řadu v přehrávání jako první. Bylo to divné, když seděla v takové blízkosti mne.
Odkašlal jsem si, abych dal najevo, že se chystám promluvit. "Kde tě mám nechat?" obrátil jsem se na ni a nadzvedl tázavě obočí.
"Kde chceš." mračila se.
"Takže na druhý straně Atlanty ti to bude stačit?" uchechtl jsem se.
"Uh, ne. Když sjedeš z Memorialu na ulici Hill a pak na Woodward." vyklopila ze sebe tak rychle, že jsem to jen tak tak stihl pobrat. Vlastně to byla první nejdelší věta, co jsem od ní kdy slyšel. Nebo spíš věta, která byla od ní směřována přímo mně a ne někomu jinému.
"Bydlíme od sebe necelé dva bloky." prohodil jsem s úsměvem na rtech jejím směrem, ale pohled ze silnice jsem nespouštěl.
"Já neřekla že tam bydlím." obrátila oči v sloup.
"Kdyby jsi tam nebydlela, tak bys to nepopisovala tak podrobně." usmál jsem se.
"Fajn." nadechla se a zase pomalu vydechla. Znovu jsem se usmál nad svojí výhrou.
Sjel jsem z hlavní silnice jak řekla, ale nechystal jsem se zastavit, což nečekala.
ČTEŠ
Green Forest ✔
Short StoryOpustil jsi mě a nechal tu samotnou. --- "Lee, nemůžeš truchlit do aleluja." rozhodil jsem rukama. "Můžu!" probodla mě vražedným pohledem, "můžu klidně skočit z mostu a tobě to muže být ukradený." sykla. Potom se rozběhla pryč. • krátké č...
