Lonely Blue Girl

Prolog

Věříme faktům? Všichni

Věříme v náhody? Někteří

Věříme na magii? Skoro nikdo

Přestože existuje.

Pamatuji si jak mi babička vyprávěla o Lamionu, zemi lidí, co umějí používat magii. Jak si tam nádherně žijí, všemu se smějí a jsou šťastní. Říkávala mi, že jsem podobná malé princezničce, co tam žila. Párkrát jsem si ji představovala v šatech, jak si hraje se svými sourozenci, podle babičky měla sestru a bratra. Ale přišla o ně, protože do Lamionu začala proudit temná energie ze země jménem Fallion, ve které žili démoni. Aby na ní ta energie nepůsobila, ona se nestala zlou a prý aby jí nezabil král té démoní země, dožadující se její obrovské moci -prý ovládala všechny čtyři elementy- poslala ji babička na Zemi společně s jejími rodiči, kteří přišli o svoji schopnosti čarovat kvůli té temné energii. Představovala jsem si, že jsem já ta malá princeznička. Představovala jsem si, jak by to vypadalo, kdyby za mnou mí sourozenci přišli a vzali mě do Lamionu, ale sny o princezně mě při dospívání hodně rychle přešly, uvědomila jsem si, že totiž není moc šancí, aby se nějaký z nich splnil, i když jsem tomu jako malá hodně věřila. Babička pak zemřela a já se s rodiči začala stěhovat kvůli jejich práci. Dělali nějaký výzkum a museli se za velmi krátkou dobu, běžné ne delší než tři měsíce, přesouvat na jiné místo. Zvykla jsem si, moc se neseznamovala a byla vždycky ta mimo.

Víte jak se říká, že když se má stát něco, co vám kompletně změní život,pocítíte to? Tak to je lež, já totiž nic takového necítila, když jsme sepřestěhovali do města jménem Dars