Stojím v řadě. Přede mnou se rozprostírá plocha O2 arény ne nejsme v ČR a já stále čekám až projdu přes ochranku a dostanu se do VIP prostoru, která je pouze pro ty kteří měli tolik peněz na koupi tohoto velmi drahého lístku. V ceně není totiž jen poslech slíbené kapely ale dokonce i fotka, kterou si můžete udělat s členy. Vytáhnu ze zední kapsy černých džínů svůj telefon a kouknu se na čas. Jestli si ten blonďatej za přepážkou, která mě dělí od mého vysněného štěstí nepohne ukroutim mu hlavou. Již spocené ruce si otřu do kalhot a nervózně si začínám podupávat levou nohou o kamenou zeď na které je položený laciný koberec. Je toho na mě moc. Půl roku se na tenhle den tak neskonale těším a teď je tu. Den, který může vše změnit. Říkate si co jsem to za blázna? Ano je to jen koncert..ale kdo to řeší?! Já tedy ne. Vypadá to že blonďatej si ještě skákne na wécko když však vidí jak se na něj dívám tak mě v rychlosti prohlédne a já jsem puštěná. Můj lístek je na místo u pódia. Nejraději bych se rozeběhla a zlíbala zem na které budou stát, ale rozmyslím si to. Za prvé nejsem prase, za druhé za mnou jsou kamarádky se kterými se budu muset rozloučit. Jejich rodiče jim nepřispěli na lístek, který by jim dal to samé oprávnění jako mě. Otočila jsem se za nimi a s úsměvem jim řekla že toto je můj nejlepší den ever. To ony však slyšely už nejméně stokrát. Chytla jsem svojí nejlepší kamarádku za ruku a začala skákat jako smyslů zbavená. Ano jsem pošuk a patřím do blázince a ne na koncerty... Ale pozdě psychiatříčci. Tady jste na mě krátcí. Mám sto chutí zařvat vzrušením, ale nemám k tomu možnost. Hailey- moje nejlepší kamarádka mi dala svou pravou ruku přes pusu a já tudíž nemohla vydat ani hlásku. Moje druhá nejlepší kamarádka se jmenovala Riley. Bydlela u nás do doby než se její rodiče mohli vrátit ze služební cesty, kde byli přes dva roky. Avšak to už je dávno.Riley nyní bydlí sama ve svém novém bytě s přítelem, kterého znám již od dětství. Riley znám ještě dýl. Nyní je nejspíš na večeři s Joshem. Doufám že na ní budou mít pěkné vzpomínky. Ale budou větší a pěknější než ty moje? No tím bych si nebyla tak jistá...Přeci jenom mam VIP vstupenku. Hailey mi mávala rukou před obličejem a ve tváři měla podovně se uchechtávající výraz. S úšklebkem mi pověděla že do těch Bohnic fakt patřím. Můj obličej nejdříve nabral červenou barvu, ale já se ponasnažila své emoce skrýt a tak jsem jenom těžce a dlouze jakoby snad unaveně vyfoukla svůj vzduch z plic. Třetí nejlepší kamarádka mi nerozumněla skoro nic. Snaží se ale doopravdy to zřejmně nejde. Sice se ve své škole angličtinu učila ale francouštinu víc. Možná byste to do ní neřekly, ale je to francouzka, která zde je na výměném pobytu..no tedy byla.Zalíbilo se jí tu a zůstala zde. Bydlí sice v paneláku daleko od školy kam chodí ale zase to má blízko do centra a navíc v jejím bytě je to tak pařížsky útulné. Z mých nejlepších kamarádek se mnou na koncertě byla jen jedna, která si sebou vzala dívky, které jsem já poznala teprve dvě hodiny před koncertem. "Halooo Brook si na týhle planetě?" naproti mě stála Hailey a svým zářivě modrým okem, které měla tak nebezpečně blízko koukala do těch mých. "Co je?!" prskla sem. " kámo ty si jinde.., za pár minut to začně měly bysme jít na místa" jen co mi to oznámila koukla jsem se na mobil a zjitila sem tu šokující zprávu. Doopravdy to mělo začínat a já ještě neměla ani colu. No to snad nee. Utíkala jsem ke stánku a za běhu přepočítávala peníze na pití. U pokladny mi žena řekla že teď má pauzu a o přestávce mam přijít. Naštvaně jsem na ní jukla přes rameno když jsem odcházela. Vecpala jsem se na své místo u pódia a vyčkávala na předskokana. Stejně jsem se rozhodla že ho nebudu vnímat a svoje smysly si budu šetřit jen na 5SOS.
Hooj
Tak jsem tu zase..asi po třičtvrtě roku..no co bych tak na začátek napsala. Asi jen že budu ráda za každý ohlasy a komenty prostě za každou podporu. Budu ráda za všechny čtenáře a snad se budu časem i víc zlepšovat, protože vždy je co zlepšovat.
No to by tak na první kapitolu mohlo být. Omluvte pls chyby a bye bye u další kapitoly
