Vzpomínky (TMR)

Část 21

„Hm, to je ale problém kluci," vyhrkl a vyvalil oči, „ jsem švorc! Ale když počkáte, tak vám příští týden přinesu všechno, co mám!" navrhl a kýval hlavou.
Šéf si ho změřil a přivřel oči, jako by poprvé v životě přemýšlel.
„Hele, Luku. Neříkal nám to ten skrček už minule?"
Troll se uchechtl: „Jo!"
Troll, tak ho Sebastian po letech nazval - Troll, Hňup a Ten, co je potichu. Teď ale měl strach i z Trolla. Polkl, sakra, myslel si, že zapomenou, ale opak byl pravdou.
Nervózně se usmál a pohledem je prosil o slitování. Jenže to zřejmě nebylo v jejich slovníku.
„Tys nám lhal!" obvinil ho Hňup a píchl mu prstem do hrudi. „A víš, že lháře my nestrpíme!"
Zvyšoval hlas snad do nekonečna, ale Seb ho neposlouchal, snažil se být na dalších nejméně dvacet minut duchem nepřítomen. Kéž by nebyl přítomen vůbec.
Hňup si prokřupal prsty na rukách.
„Abychom to měli rychle za sebou, co?" poznamenal jízlivě. „Neboj, bude to jen chvilinka, moje chvilinka!"
Troll i Ten, co nemluví se zachechtali. Co jim přišlo vtipné? Hňupova hloupá poznámka to určitě nebyla.
Sebastian natočil hlavu ke skrýši, kterou si sestra vybrala a viděl její zděšený obličejík.
Zůstaň, kde jsi, naznačil ústy a doufal, že mu rozuměla.
Pak přišla první rána.

Newta probudil křik. Rozespale zamžoural na slunce, které se houpalo vysoce na obloze.
„Že bych zaspal?"
Vůbec si nevšiml, že ani ne krok od něj postává malý Chuck, který ho také nejspíš vzbudil.
„Newte?" šeptal tiše a žmoulal v ruce kus svého trika.
„Hmmm?" otočil se k němu nepřítomně.
„Vstávej!"
Newt pozvedl jedno obočí a poznamenal:
„To by mi bez tebe nedošlo, díky." Poté se odmlčel. „Kolik je?"
Pak mu došlo, že on má vlastně hodinky, a tak se v rychlosti podíval na pravou ruku.
„Panebože! Je skoro odpoledne! Chucku, proč jste mě nevzbudili dřív?!"
Chuck lhostejně pokrčil rameny. A skousl si ret.
„Carol říkala, že tě máme nechat, že se potřebuješ prospat, ale jak vidím, nepomohlo to. Pořád jsi nevrlej jak Gally a pod očima máš pytle, že by se do nich vešlo brambor pro všechny Placery."
Newt se ještě jednou zamračil a poté vystartoval ze spacáku směr koupelna s čistým oblečením a pytlíčkem hygieny. Chucka nechal daleko za sebou.
„S Carol si to ještě vyřídím!" křikl ještě.
Koupena byla prázdná, to měl štěstí. V rychlosti se svlékl, zalezl pod konvici a umyl se. Neměl náladu někoho potkat a ani přijít o další jídlo dne. Hodil na sebe tílko a kraťasy a vyběhl k jídelně, nehledě na svoje mokré a rozcuchané vlasy, nehledě na vše kolem.
Rychle, za remcání ostatních, předběhl celou řadu, chytl Pánvičkovi jídlo a pospíchal ke stolu, kde už seděla celá partička hic.
Obrátil se k zatím spokojené Carol a vykřikl:
„Proč si mě, frase, nevzbudila?" Jeho ruce létal naštvaně do všech světových stran a obočí měl skoro až u očí.
Placeři po něm hodili otrávené pohledy, a tak Carol uvolnila místo na lavičce, aby si mohl sednout.
„Potřeboval ses prospat," řekla mezi sousty špaget, ale nijak jinak nereagovala.
Newt zabručel pár neurčitých a očividně otrávených slov a celý den na ni raději nepromluvil.

Ani večer za ní nešel. Nešel k jejich obvyklému místu, a aby se s ní nepotkal, šel přivítat běžce a prohodil i s nimi pár slov. Posadil se před vchod Labyrintu a na tvář se mu dostavil úsměv. Pak zmrzl, když uslyšel ty rány, co se uvnitř ozývaly.
Rychle se dostal na nohy a kulhavě doběhl nejblíž, jak se odvážil. Nerad se koukal na to osudné místo.
Čekal, čekal dlouho a s ním i ostatní, kteří si podívanou nemohli nechat ujít. Kolem lítal Gally a hudroval na všechny, co to jen šlo.
„Co se děje?"
Po boku mu stanula Carol. Newt  rázem zapomněl na všechny křivdy.
„Nevím."
Pak uviděli Thomase a Minha, oba zadýchaní, upocení a vystrašení.
„Já za to nemůžu," vyhrkl Thomas hned, co se svalil na trávu.
„To určitě," sykl Gally opovržlivě.